Zatímco v uplynulém týdnu úřadovala na trzích ECB, v tomto se pozornost přesouvá na druhý břeh Atlantiku.
Ústřední událostí týdne bude zasedání Fedu, které ale pravděpodobně nepřinese zdaleka taková překvapení a zvraty jako tisková konference Maria Draghiho. Během ní euro nejprve o 1,5 % oslabilo, aby posléze v reakci na odmítnutí dalšího poklesu sazeb o 3,5 % posílilo. Co tedy může přinést tento týden Fed?
Kumulace rizik pro globální růst – především v Číně a rozvíjejících se trzích – nedovolí Fedu na březnovém zasedání zvýšit sazby. Na druhou stranu platí, že i přes větší globální napětí domácí ekonomika při pohledu na inflaci a trh práce v zásadě naplňuje nebo dokonce překonává prosincová očekávání Fedu.
V únoru vzniklo znovu skoro 250 tisíc nových pracovních míst, rychle roste maloobchod a jádrová inflace je na vzestupu – v lednu prudce vzrostla na 1,7 % (nejvyšší za poslední tři roky). Přes znepokojující dopad levné ropy a slabé Číny na domácí průmysl má tak Fed nakonec dost důvodů věřit, že po odeznění efektu levných cen ropy inflace může jít dál vzhůru… a s ní pomalu i sazby.
Pro reakci trhů na středeční výsledek zasedání bude důležitá především tisková konference Janet Yellenové a to, jak silný signál vyšle směrem k červnovému zasedání. V prosinci američtí centrální bankéři čekali (“dot plot”), že sazby mohou jít v tomto roce čtyřikrát nahoru (vždy o 25 bps). To se již stane asi těžko. Na druhou stranu s prognózou, která bude na inflační frontě ukazovat podobný příběh jako v prosinci, asi Fed nebude chtít svůj výhled na sazby příliš měnit. Zvlášť když se v posledních týdnech navíc trochu zlepšila nálada na globálních trzích. Investoři, kteří sázejí, že sazby letos v Americe půjdou vzhůru pouze o 25 bps, tak Fed podle nás podceňují. My vidíme v tomto roce prostor pro zvýšení amerických oficiálních úrokových sazeb o 50 bazických bodů.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
