Pracovník prezidentské kanceláře Jiří Rom – bývalý letitý šéfanalytik Bezpečnostní informační služby – nadále disponuje bezpečnostní prověrkou. A to i přes zjištění, že je podezřelý z přijímání tajných informací ze svého bývalého pracoviště, které podle všeho souvisely s prověřováním aktivit některých pracovníků prezidentské kanceláře. Kancelář prezidenta republiky to sdělila Ekonomickému deníku na základě žádosti poskytování informací. Podle zjištění Ekonomického deníku nedávné odhalení úniků informací z BIS potvrzuje, že se civilní kontrarozvědka měla věnovat nejbližšímu okolí prezidenta republiky Miloše Zemana. A to včetně sledování a nasazení zpravodajské techniky. Sílí signály, že některé z těchto aktivit mohly být nezákonné.
Kancelář prezidenta republiky na žádost o poskytování informací uvedla, že Jiří Rom nadále disponuje bezpečnostní prověrkou, tedy může na Hradě dále pracovat. Prezidentská kancelář už ale odmítla sdělit další podrobnosti, na které se Ekonomický deník tázal (viz níže).
Odbor vnitřní bezpečnosti Bezpečnostní informační služby sledoval několik měsíců pracovníka takzvané velké techniky BIS, která má mimo jiné na starosti nasazování zpravodajské techniky. Důvodem měly být jeho styky s pracovníkem prezidentské kanceláře Jiřím Romem – bývalým letitým šéfanalytikem BIS.
Proč? Kvůli podezření z úniků informací.
Jiří Rom byl totiž tvůrcem podkladů pro prezidenta Miloše Zemana, na jejichž základě se hlava státu opírala do nejen práce, ale i do vedení, civilní kontrarozvědky.
„Jak jste si možná všimli, tak v Kanceláři prezidenta republiky začal pracovat pan Jiří Rom, bývalý šéf analytiky BIS. A já panu premiérovi při naší nejbližší večeři předám materiál, který se týká pana Koudelky. Myslím si, že každé rozhodnutí se má argumentovat, a tento materiál bude argumentací,“ prohlásil Miloš Zeman v říjnu roku 2020. Hlava státu se do BIS trefuje již delší dobu, nechce ředitele BIS jmenovat z plukovníka generálem, a přitvrdil právě po příchodu Jiřího Roma.
Protože Jiří Rom na Hradě evidentně disponoval interními informacemi z BIS, které získával i po svém odchodu, vytipovala si tajná několik „svých“ lidí, kteří mu mohli tyto poznatky poskytovat.
A sledování vytipovaných „objektů“ zjevně přineslo nějaké výsledky. Minimálně v podobě konkrétních zjištění u jednoho z pracovníků služby.
„Jmenuje se Martin Kropík, pracoval na velké analytice v centrále, a odbor vnitřní bezpečnosti na něm dělal delší dobu. Kvůli stykům s Jiřím Romem sledovali tři lidi, dva příslušníky a jednoho expříslušníka a nahrávali si je. Kropíka s Romem monitorovali například na schůzkách v restauracích. Je to zadokumentované,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden ze zdrojů, které si přejí zůstat v anonymitě.
„Odbor vnitřní bezpečnosti se zaměřil na kontakty Jiřího Roma s dalšími příslušníky BIS. Probírali organizační strukturu, odposlechy, nákup techniky, jaká technika je kde nasazená a konkrétně kam, a podobně,“ zní dále od zdrojů Ekonomického deníku.
„Po konfrontaci s příslušníky odboru vnitřní bezpečnosti se Martin Kropík vzepřel, že žádné citlivé informace nevynášel. Nyní je v záloze pro nezařazené, kde může být až jeden rok. Pozor, i Jiří Rom má prověrku,“ podotkl další ze zdrojů.
Protože jde o velmi vážnou věc, Ekonomický deník položil Bezpečnostní informační službě několik dotazů.
Není to totiž první případ z poslední doby, kdy na postu ve službě skončil pracovník takzvané velké techniky. V roce 2019 ve službě skončil její šéf Martin Sedlář. Stalo se tak nedlouho poté, co z vedení policejního Útvaru zvláštních činností – také má na starosti odposlechy a částečně je realizuje i pro BIS – odešel Vladimír Šibor. Oficiálním důvodem Šiborova odchodu měly být zdravotní důvody. Ze zpravodajské komunity ale zaznívají jiné důvody.
„Oba odchody, Šibora a Sedláře, spolu úzce souvisely. Šlo o nestandardní výměnu informací, která podle všeho nebyla úplně v pořádku. Proto, jak se říká, sami odešli,“ uvedly k tomu zdroje Ekonomického deníku.
„Děkujeme za vaše dotazy jejichž záběr je opravdu široký. Bohužel vás tentokrát musím zklamat, ale ani na jeden z nich vám nemohu odpovědět. I kdyby vaše dotazy vycházely z reality, tak by je nebylo možné komentovat. Jedná se většinou buď o dotazy personálního charakteru či mířící k typu témat, o kterých informujeme pouze naše zákonné adresáty,“ zareagoval na dotazy Ekonomického deníku mluvčí Bezpečnostní informační služby Ladislav Šticha.
Pokud byl skutečně odhalen únik informací z tajné služby, a to dle zpráv ze zpravodajské komunity poměrně zásadní, je překvapivé, že nebyly zahájeny úkony v trestním řízení. BIS má totiž sama inspekční orgán, který je oficiálním orgánem činným v trestním řízení. Ekonomický deník proto požádal službu o popis postupů při odhalování úniků informací.
„Obecně platí, že pokud by zpravodajská služba pojala podezření, že její příslušník vyzrazuje neoprávněným osobám informace týkající se činnosti služby, zahájí činnost odbor vnitřní bezpečnosti, který má za úkol zajistit veškeré informace týkající se podezření. Pokud je potvrzeno, je spis předán odboru vnitřní inspekce, který má v rámci BIS postavení nezávislého policejního orgánu. Ten zahájí s příslušníkem úkony řízení. V případě, že by se ukázalo, že příslušník vyzradil či vyzrazoval utajované informace, tak jak je definuje zákon 412/2005 o utajovaných informacích, je spis postoupen státnímu zástupci, který zahájí kroky trestního řízení. Trestní sazba se v tomto případě odvíjí od toho, jak velkou újmu vyzrazením utajované informace Česká republika utrpěla. Jednotlivé stupně újmy definuje par. 3, zákona 412/2005,“ uvedl dále Ladislav Šticha.
„Příslušníkovi vynášejícímu informace by byla odebrána tzv. bezpečnostní prověrka z důvodu ztráty bezpečnostní spolehlivosti. A vzhledem k tomu, že prověrka je podmínkou příslušnosti ke zpravodajské službě, byl by ukončen i jeho služební poměr,“ dodal Šticha.
Protože podle zdrojů Ekonomického deníku Martinu Kropíkovi bezpečnostní prověrka odebrána nebyla a má být v záloze pro nezařazené, je otázkou, co BIS vlastně při jeho kontaktech s Jiřím Romem zadokumentovala.
Ekonomický deník se proto obrátil na Kancelář prezidenta republiky, jak to má nyní s bezpečnostní prověrkou Jiří Rom, se kterým se měl příslušník BIS Martin Kropík stýkat.
„Pokud jde o Vaše dotazy, odkazuji na laskavost zákona č. 106/1999 Sb. S přátelským pozdravem,“ zareagoval ředitel Tiskového odboru a tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček.
Ekonomický deník proto modifikované otázky poslal cestou zákona o poskytování informací.
Otázky, které Ekonomický deník položil prezidentské kanceláři prostřednictvím zákona o poskytování informací. Foto: Jan Hrbáček
Kancelář prezidenta odpověděla a omluvila se za nedodržení sedmidenní pořádkové lhůty.
Na otázku, zda Jiří Rom disponuje bezpečnostní prověrkou odpověděla kladně. Odmítla ovšem reagovat na otázku, zda nebyla Romovi kvůli podezření z vynášení informací z BIS (respektive jejich příjmu) prověrka takzvaně otevřena.
K žádosti, prověrkou na jaký stupeň Jiří Rom disponuje a zda mu nebyl prověrka otevřena Kancelář prezidenta republiky odpověděla: „V této části žádosti je bez dalšího žádána informace o stupni bezpečnostní prověrky fyzické osoby, resp. o osvědčení fyzické osoby seznamovat se s utajovanými informacemi v určitém stupni utajení. Požadován je tedy osobní údaj fyzické osoby. V případech, kdy je žádána informace o osobním údaji fyzické osoby, je s ohledem na nález Ústavního soudu nezbytné, aby povinné subjekty posoudily střet dvou základních práv, ke kterému v případě takových žádostí dochází, tj. práva na informace dle článku 17 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu soukromí dle článku 10 Listiny, a to prostřednictvím modifikovaného testu proporcionality tak, jak jej stanovil Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu,“ zareagovala hradní kancelář.
V takzvaném modifikovaném testu proporcionality povinné subjekty (v tomto případě Kancelář prezidenta republiky) hodnotí naplnění řady podmínek, včetně samotné osoby žadatele.
„Jelikož žadatel žádá bez dalšího o poskytnutí osobního údaje fyzické osoby, vzala KPR v úvahu výše uvedený nález Ústavního soudu. Z tohoto nálezu vyplývá, že k provedení testu proporcionality je nutno především posoudit: zda účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, zda informace samotná se týká veřejného zájmu,“ vysvětlil Hrad obstrukci.
Otázky ke stykům Jiřího Roma s příslušníkem BIS Martinem Kropíkem prezidentská kancelář odložila.
Pokud by se skutečně úniky utajovaných informací z tajné služby prokázaly, nebude jednoduché z nich vyvodit příslušné následky, pokud nebyly vyšetřovány také po tzv. policejní linii, tzn. inspekcí BIS či policií. Odposlechy a sledování nasazované dle zákonů o zpravodajských službách totiž nelze zprocesnit v trestním řízení. Pokud by šlo o skutečně tak závažné úniky a BIS do vyšetřování nezapojila orgán činný v trestním řízení, nabízí se řada otázek proč se tak nestalo. Včetně té, jestli nejde o další vyřizování účtů uvnitř zpravodajské komunity.
Pokud by byly informace o únicích pravdivé, každopádně by to nebyly první defekty podobného charakteru. Vyšetřování podobných úniků, které nezřídka kdy zavánělo vyřizováním si účtů, vždy vyšumělo do ztracena nebo skončilo totálním propadákem.
Odposlechy na žádost USA?
Případ ale může být mnohem závažnější, než jak se na první pohled zdá. V posledním čísle se této prekérní události věnoval měsíčník Reportér, konkrétně jeho investigativní reportér Jaroslav Kmenta. Ten naznačil, že sledování na Hradě prováděla BIS zřejmě pro partnerskou službu z cizí země.
„České zpravodajské služby relativně hojně poskytují určitý servis americké CIA nebo třeba izraelskému Mosadu. Tak zásadní prosba směrem k české BIS, jaká zazněla v roce 2016, však byla neobvyklá. Co přesně po českých službách CIA chtěla, není možné zjistit. Ale na základě jiných informací, které s její žádostí souvisely, lze konstatovat, že obě české tajné služby se do akce kolem shromažďování důkazů o ruském zasahování do vnitřní politiky USA zapojily,“ napsal Jaroslav Kmenta v měsíčníku Reportér.
Rozvědka ÚZSI podle Reportéru podnikla na základě žádosti spojenců tajné operace, které se odehrávaly v cizině. A kontrarozvědka BIS měla za úkol zjistit, jak a o čem – v souvislosti se vztahy mezi Ruskem a USA – komunikují lidé kolem českého prezidenta Miloše Zemana.
Na samém začátku existovalo podezření, že součástí operací ruských zpravodajských služeb na ovlivnění amerických voleb byly i aktivity vedené přes Českou republiku. V říjnu 2016 navíc v Česku zatkli ruského hackera Jevgenije Nikulina. Bylo to na základě amerického zatykače, podle něhož Nikulin provedl hackerský útok a zcizil privátní data technologických firem (později ho za to americký soud odsoudil k 88 měsícům). Existovaly však také informace, že se Nikulin podílel na útoku na server vedení americké demokratické strany; únik e-mailů poškodil před prezidentskými volbami v roce 2016 demokratickou kandidátku Hillary Clintonovou.
O Nikulina se pak vedla politicko-diplomatická válka. Moskva žádala, aby Česká republika vydala Nikulina do Ruska. Spojené státy apelovaly, aby byl Nikulin vydán do Washingtonu. Do případu zasáhl i prezident Miloš Zeman. Jeho lidé lobbovali za to, aby byl vydán do Ruska. (Později, v listopadu 2017 projednával Nikulinův případ Miloš Zeman přímo s Vladimirem Putinem při společném setkání v Soči.)
„A právě v této atmosféře se americká CIA snažila přes české tajné služby dostat k informacích ze zákulisí Hradu. Jak se k těmto zprávám česká BIS dostane, bylo podle informací magazínu Reportér plně na ní. Američané neurčili, aby kontrarozvědka rovnou špehovala prezidenta republiky či jeho okolí. Ale tajná služba usoudila, že to bude nejvhodnější – a nejúčinnější,“ napsal měsíčník.
Problém podle Reportéru byl, že Miloš Zeman nepoužíval ve své funkci osobní ani služební mobilní telefon. Zeman je v tomto ohledu mezi státníky dost unikátní. Jenže toto zvláštní počínání českého prezidenta má i jeden bezpečnostní zádrhel. Zatímco jiní státníci, kteří mobil používají, dodržují přísná pravidla pro volání z mobilů i s patřičným technickým zabezpečením, Miloš Zeman občas podle potřeby využívá obyčejných mobilů svých nejbližších spolupracovníků. Jde zejména o mobily osobního asistenta Jaroslava Hlinovského, protokoláře Vladimíra Kruliše a vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Vratislava Mynáře.
„Když někdo narychlo a bez ohlášení potřeboval hovořit s prezidentem – a ten s tím souhlasil –, dělo se tak právě prostřednictvím mobilů těchto tří úředníků. A tak se stalo, že tajná služba BIS začala odposlouchávat tyto tři mobilní telefony. (Později k nim přibylo i několik dalších.) Celá akce byla nejen tajná, ale probíhala naprosto a důsledně bez jakýchkoli úředních záznamů a povolení. Odposlechy se neprováděly běžnou cestou – tedy tak, že by BIS legálně požádala Vrchní soud v Praze o povolení konkrétních odposlechů, jak to běžně dělává,“ napsal dále Reportér.
„Pokud jde o techniku, kontrarozvědka použila k odposlechům Agátu, tedy mobilní zařízení, které v blízkosti Hradu snímalo a nahrávalo telefonní hovory. Agáta je schovaná v dodávce a má zakrytou výkonnou anténu. Funguje tak, že v daném místě – v tomto případě kolem Pražského hradu – nahradí stacionární převaděč mobilního signálu, tedy takzvanou bétéesku (BTS). Kdokoli zvedne svůj mobil a telefonuje, spojí se nejdříve právě s nejbližším „přenašečem signálu“ BTS a teprve od něj pak směřuje hovor prostřednictvím příslušné sítě operátora dál k druhé straně hovoru. Jakmile je tato bétéeska nahrazena výkonnou Agátou, může její ´majitel´ hovory přes ni přenášené ´poslouchat´ a nahrávat. Jakmile Agáta z místa odjede a přestane fungovat, funkci převezme automaticky stacionární BTS mobilního operátora.
Zde udělal Jaroslav Kmenta drobnou chybu, odposlechové zařízení se hravě vejde do zaparkovaného osobního automobilu, tedy vozu, který by na rozdíl od dodávky v blízkosti Hradu, nebudil takové podezření.
„Co přesně tímto odposloucháváním BIS zjistila, není jasné. Je ale vysoce pravděpodobné, že z hlediska amerických bezpečnostních složek šlo o částečný úspěch,“ tvrdí Jaroslav Kmenta dále ve svém textu.
České úřady nakonec v březnu 2018 vydaly hackera Nikulina do USA. Podle americké obžaloby ukradl Nikulin data z více než 117 milionů účtů na sociálních sítích LinkedIn a Formspring a napadl také webové úložiště Dropbox. Sám Nikulin později prohlásil, že ho už v Praze po zatčení nutili agenti FBI – federálního úřadu vyšetřování, který má v USA i roli kontrarozvědky – k tomu, aby se doznal k ovlivňování amerických voleb. „Máte říct, že jste se naboural do pošty Clintonové a pronikl do sítě demokratů na Putinův příkaz, vyjmenujete společníky, budete souhlasit s vydáním a v Americe vyřešíme všechny problémy, vše zajistíme,“ citoval sám Nikulin údajné návrhy agentů FBI.
Měsíčník Reportér dále připomíná, že šéf BIS Michal Koudelka obdržel později za významnou spolupráci se CIA ve Spojených státech vyznamenání. Bylo to v březnu 2019 přímo v sídle CIA v Langley a šlo o ocenění George Teneta „za dlouhodobou efektivní spolupráci se spojeneckou tajnou službou“. Ocenění nese jméno po řediteli CIA Georgi Tenetovi, který sloužil dvěma americkým prezidentům z dvou odlišných stran – demokratovi Billu Clintonovi i republikánovi Georgi Bushovi mladšímu.
„Toto nejvýznamnější ocenění, které CIA dává, beru nejen jako ocenění své práce, ale především jako ocenění práce BIS,“ sdělil v dubnu 2019 Lidovým novinám Koudelka.
Znesváření v tajné službě
Za co přesně medaili CIA šéf BIS obdržel, nebylo nikdy zveřejněno. Lidé ze zpravodajské komunity ale mají podle Reportéra za to, že to bylo právě za „akci s Hradem“.
„Tohle všechno by zůstalo utajené za zdmi BIS, a navíc jen v okruhu několika málo vyvolených a nikdo nepovolaný by se to zřejmě nikdy nedozvěděl. Jenže jednoho dne – někdy koncem roku 2017 nebo začátkem 2018 – přišla na Hrad k Zemanovi delegace důstojníků tajné služby. Nešlo o oficiální návštěvu. Byla to neformální schůzka, s níž na doporučení svých nejbližších poradců prezident Zeman souhlasil.
Delegaci vedl podle měsíčníku Reportér důstojník BIS – tehdejší šéf zpravodajské techniky tajné služby Martin S. Podle informací Ekonomického deníku dnes už někdejší, výše zmiňovaný, šéf techniky Martin Sedlář. Kdo přišel s ním, a kdo tedy tvořil členy této neobvyklé delegace, se nepodařilo redakci Reportéra zjistit.
„Miloš Zeman se na této schůzce dozvěděl šokující informaci: ´Tři vaši blízcí spolupracovníci byli odposloucháváni a při tom bylo nahráno také to, co si povídáte do telefonu i vy, pane prezidente.´ Nejdříve tomu Miloš Zeman nechtěl věřit. Když mu ale sdělili další detaily včetně toho, s kým v inkriminované době hovořil, dostal Zeman vztek. Ne na členy delegace, ale na ředitele BIS Michala Koudelku, který byl schopen něco takového dopustit,“ napsal Jaroslav Kmenta.
Od té chvíle Miloš Zeman Koudelku nesnášel. A často mu to dával najevo i veřejně. Když ho vláda navrhla – ostatně jako většinu šéfů tajných služeb – do hodnosti generála, Miloš Zeman ho nepovýšil.
Prezident dokonce několikrát žádal odvolání ředitele BIS a pak tlačil alespoň na to, aby Koudelka odešel z čela BIS v polovině srpna 2021, tedy ve chvíli, kdy měl skončit jeho řádný pětiletý mandát.
Jenže kabinet Andreje Babiše neudělal ani jedno. Koudelku sice v půli srpna po skončení jeho pětiletého mandátu nejmenovala Babišova vláda na další řádné pětileté období, ale umožnila mu BIS řídit dál provizorně s tím, že o novém řediteli rozhodne až vláda vzešlá z říjnových voleb. Nová vláda Petra Fialy v únoru 2022 pak Koudelku jmenovala na dalších pět let ředitelem tajné služby.
V srpnu prezident Miloš Zeman řekl ve videohovoru se deníkem Blesk, že se dozvěděl, že BIS odposlouchávala jeho spolupracovníky, a tudíž i jeho. „Já, jak víte, telefon, mobilní ani jiný, nemám, takže když se s těmito spolupracovníky bavím, jsem odposloucháván i já. Tak jsem o tom informoval pana premiéra. Posléze mi pan premiér za přítomnosti pana kancléře sdělil, že odposlechy zastavil, ale nebyla to pravda, protože z útrob BIS jsem se opět dozvěděl, že odposlechy pokračují,“ řekl Zeman a dodal, že čekal, zda se mu Koudelka omluví, ale on že se neomluvil a s odposlechy pokračoval.
„A to byla doba, kdy jsem požádal pana premiéra (Babiše), aby pana Koudelku odvolal, protože není možné, aby si šéf tajné služby vymyslel bez důkazů a bez důvodu, že bude odposlouchávat prakticky každého občana této země, který ho zrovna napadne. Takže tady máte jeden z důvodů, proč si myslím, že pan Koudelka není mužem na svém místě,“ řekl prezident.
Na poznámku redaktorky, že odposlechy povoluje na žádost BIS předseda senátu Vrchního soudu v Praze, Zeman reagoval: „Zeptejte se předsedy senátu, zda skutečně takový souhlas udělil. Já o tom mám své pochybnosti. A pokud ho neudělil, pak ty odposlechy jsou nelegální a o to je to horší.“
„Prezident byl v té době už zřejmě informován, že celá akce proběhla nestandardně prostřednictvím systému Agáta,“ naznačil měsíčník Reportér.
Důležité také bylo, že Zeman řekl, že se opírá o informace, které mu poskytli minimálně dva důstojníci BIS. „Těch důstojníků bylo víc, konkrétně dva,“ řekl Zeman.
Na otázku, proč přišel s touto závažnou informací a obviněním BIS až v srpnu 2021, prezident odpověděl: „Protože jsem nechtěl tohle příliš rozmazávat, zejména ne před volbami, a pevně jsem doufal, že pan Koudelka skončí 15. srpna a bude klid… No a do 15. srpna jsem se mohl domnívat, že pan Koudelka v míru odejde, přijde tam člověk, který nebude fízlovat, nebude špiclovat, nebude šmírovat, já nevím, jak to chcete nazvat. Ale protože se tak nestalo, tak jsem se ozval,“ napsal dále Reportér.
Prověřování podezření z aktivit jdoucích proti bezpečnostním zájmům státu je primárním úkolem Bezpečnostní informační služby. Prezidentova Martina Nejedlého BIS začala posléze podle zdrojů Reportéra odposlouchávat už legálně se svolením soudu. Pokud se ale prokáže tvrzení Miloše Zemana, že byli lidé z prezidentova okolí odposloucháváni nezákonně, tedy bez souhlasu soudu, představuje to pro BIS i jejího ředitele Michala Koudelku obrovský problém.
Před pár lety by po takovém odhalení střídala tisková konference tiskovou konferenci, věcí by se zabývala Poslanecká sněmovna, Komise pro kontrolu BIS a v plénu Sněmovny by zněly hlasy po zřízení vyšetřovací komise.
Dnes se ale, přes závažné signály, překvapivě neděje vůbec nic.
Jan Hrbáček
