Výnos desetiletého německého bundu jako by se utrhl ze řetězu a padá do blízkosti svých historických minim. Na vině je především strach z toho, že inflace ani po odeznění efektu nízkých cen ropy nezačne pořádně růst.
Právě proto od prosince uplynulého roku výrazně propadla v eurozóně dlouhodobá inflační očekávání. Trhy čekaly, že se propad cen ropy zastaví a éra nízké inflace odezní již v roce 2015. Černé zlato ale marně hledá pevnou půdu pod nohama i v roce 2016 a na inflační dno tak čekáme dál. Již v únoru se inflace v řadě evropských zemí vrátí do záporu a nevyjde z něj pravděpodobně do druhé poloviny tohoto roku. Pokud by ale byla ve hře pouze nejistota ohledně bodu obratu na ropě, nemělo by to teoreticky moc ovlivnit dlouhodobá inflační očekávání.
Jejich pokles souvisí s hlubším strachem o osud evropské i světové ekonomiky. Strachem z toho, že nízké ceny ropy nejsou v tuto chvíli tolik odrazem vyšší těžby (pozitivní nabídkový šok) jako spíše strachem z nižší dynamiky globální poptávky (negativní poptávkový šok). Středobodem obav zůstává druhá největší světová ekonomika – Čína.Její zpomalování se podle posledních čísel již trochu zakouslo do nálady evropských podnikatelů. Pokud by problémy Číny eskalovaly a vedly k výraznějšímu oslabení jüanu, zlevnění čínského zboží by inflační očekávání v Evropě pravděpodobně srazilo ještě níže.
Číňané se pravděpodobně budou snažit prudkým pohybům na jüanu i rychlému zpomalení hospodářství zabránit. To ale znamená, že asi budou ve větší míře subvencovat řadu ztrátových podniků a udržovat nadprodukci v celé škále průmyslových odvětví. Ta se podle analýz evropské obchodní komory už zdaleka neomezuje pouze na výrobu oceli. I proto zůstávají nehledě na slabší jüan čínské výrobní ceny již čtvrtým rokem v řadě v záporu.
A dynamika čínských výrobních cen měla v uplynulých letech podle našich analýz dopad i do výrobní inflace v eurozóně. Evropa tak nakonec deflačním tlakům v čínské ekonomice nemusí lehce uniknout.
Jan Bureš, ekonom ČSOB
