Čína má značné problémy. Zadlužení soukromého sektoru enormně roste, navíc značná část úvěrů se nejspíše nesplatí. A k tomu akciový trh padá.
Nejdříve je potřeba uvést, že Čína má oficiálně nízký veřejný dluh. Vláda zemi zadlužila, podle údajů nationaldebtclocks.org, na 64 % HDP (je zde započten jak dluh samotného státu, tak také stínové půjčky nebo zadlužení veřejných podniků, za které se vláda zaručila. Oproti jiným zemím, například v západní Evropě či v Severní Americe se jedná o údaj, který je plnohodnotně udržitelný. Horší je to ale se soukromým dluhem.
Zatímco v roce 2010 dosahoval soukromý dluh 100 % HDP a jednalo se tak o jeden z nejnižších dluhů mezi zeměmi OECD, tak v dalších letech zažil obrovský růst a už překonal 200 % HDP, především kvůli růstu zadlužení společností. Soukromé zadlužení je tak výrazně vyšší než ve Spojených státech, kde se naopak začalo od roku 2010 snižovat. Celkový dluh v Číně (veřejný + soukromý) tak podle některých odhadů překonal i 300 % HDP.
Čínský bankovní sektor kolabuje
Je nutné zmínit, že čínský bankovní systém má daleko tomu tržnímu v západním světě a je spíše než tržní situací řízen politikou. Banky často investovaly do projektů podle politického zadání, jednalo se o rozsáhlé investice například místních samospráv do rozsáhlé infrastruktury (budování dálnic, metra, vlastních radnic apod) či do rezidenčních či komerčních realitních projektů, které mohly absorbovat přebytečné peníze.
Objem nekvalitních úvěrů se ve třetím čtvrtletí roku 2015 odhadoval na 10 %, vzhledem k rozsáhlému stínovému bankovnictví (nejedná se o oficiální údaje) ale může být mnohem větší. Situace je tak velmi podobná například v České republice v letech takzvaného bankovního socialismu, kdy úvěry podnikům a soukromým osobám často byly poskytovány na základě politického klíče. Výsledkem byla rozsáhlá krize české ekonomiky, kdy vláda se zaručila za špatné úvěry, jejich objem dosáhl stovek miliard korun.
Politická zadání také v Číně vytvořily takzvané maliinvestice (investice s pochybnou návratností), mediálně jsou známá například města duchů. Podívat se na ně můžete v následujícím videu:
Nyní však dochází ke splaskávání bubliny na realitním trhu, což se také projevuje na průmyslové produkci. Čtěte více: ČÍNA OMEZUJE KAPACITU PRODUKCE UHLÍ I OCELI
Faber: Čína rostla jen o 4 %
Známý a úspěšný švýcarský investor Marc Faber, který se vývojem v Asii dlouhodobě věnuje, tvrdí, že čínská ekonomika rostla reálně v roce 2015 o 4 % s tím, že státním údajům nelze věřit: „Ekonomika je velmi složitá, některé obory rostly, jiné zatím klesaly. Podle mého názoru zaznamenala ekonomika Číny růst jen o 4 %. V Číně vznikla kolosální bublina a podle mého názoru Číně hrozí deflace kvůli bankovnímu sektoru, investorům zase hrozí ztráty na trhu s dluhopisy,“ uvedl Faber s tím, že podle něj také existuje bublina na akciovém trhu.
Problémy čínské ekonomiky se také projevují na akciovém trhu, který se pohybuje v silném medvědím módu, od prosincových maxim poklesl index Shanghai Composite o 20 %, při hodnocení 52 týdenních maxim dokonce pád činil 40 %. Čínské akcie jsou však podle ukazatele P/E stále přibližně 2-3 dražší než na západních trzích (Velké Británii, Německu, Francii) nebo ve Spojených státech. Pád na akciových trzích se snaží vláda řešit rozsáhlými finančními stimuly, které nařídila bankám, tím však podle kritiků jen odkládá nevyhnutelné – návrat akcií na reálnou tržní úroveň.
Čínská obchodní bilance si v prosinci nevedla dobře
Čína už před pár lety začala být pro některé mezinárodní společnosti drahá. Některé to řešily tak, že si část své výroby vrátily do domovských zemí, kde jsou vyšší náklady, ale rychlejší doba dodání a možnost kontroly kvality, nehledě na ochranu vlastnických práv. Další zamířily do levnější Indie, Bangladéše nebo kulturně podobnějšímu Vietnamu.
A začínají se naplňovat černé scénáře, že se ochabování ekonomiky může projevit také na obchodní bilanci. Čínský vývoz v prosinci minulého roku klesl o 1,4 % oproti roku 2014, import dokonce spadl o 7,6 %. Bylo to sice méně než očekávali analytici, i tak to svědčí o tom, že jeden z hlavních motorů čínského růstu – mezinárodní obchod, se také začíná zadrhávat.
Arsen Lazarevič
