Závěr z posledního zasedání bankovní rady ČNB je jasný – centrální banka nic nemění a intervence jedou dál.
Z tiskové konference guvernéra M. Singera vyplynulo, že s exitem stále nemá smysl počítat dříve než v druhé polovině příštího roku. Úvahy o tom, že by ČNB přistoupila k posunutí kurzu směrem k silnějším hodnotám, aby si tak exit usnadnila, se jeví jako liché. A jako stejně nepravděpodobné se zdá i zavedení záporných úrokových sazeb, o němž se na radě dokonce prý ani seriózně nediskutovalo. ČNB tak hodlá bránit kurz koruny bez použití záporných sazeb a rostoucí devizové rezervy jí zatím nijak nevadí. O schopnosti či možnostech ČNB bránit korunu poblíž zvolené hranice tedy není třeba pochybovat.
Kolik musela v posledních týdnech ČNB nakoupit devizových rezerv na obranu slabé koruny ale ovšem nikdo přesně neví a blíže to odmítl komentovat na včerejší tiskové konferenci i guvernér Singer. Definitivní jasno budeme mít zhruba s dvouměsíčním zpožděním po zveřejnění přesně rozklíčovaných devizových obchodů ČNB. Pohled do dekádní bilance centrální banky nám ale ukazuje, že v posledních deseti dnech v červenci (kdy byla koruna prakticky přisátá na úroveň 27,00 EUR/CZK) devizové rezervy nijak dramaticky nevzrostly (zhruba o 3,7 miliardy korun).
Co však můžeme v takovém prostředí čekat od koruny? V tuto chvíli nemá moc důvodů k oslabení. Do konce intervenčního experimentu ale ještě zbývá alespoň rok, a to není krátká doba. Pokud bude ČNB muset delší dobu aktivně bránit intervenční hranici, mohou mít především zahraniční hráči nutkání v mezičase přivřít své dlouhé pozice v českých korunách. A v takových momentech by česká měna mohla načas přejít i do krátkodobé defenzivy. Jinak si ale moc velké naděje na slabší úrovně dělat nemůže.
Jan Bureš, ČSOB
