Zařazením členů bankovní rady České národní banky (ČNB) na výčet lobovaných osob v ČR ve skutečnosti dává stát svolení s lobováním bankéřů, kterým současně omezí nezávislost. Vyplývá to z připomínkového řízení k zákonu o lobbingu a ze stanoviska Legislativní rady vlády (LRV). Legislativní rady vlády proto trvá na tom, že zákon musí být za těchto okolností konzultován s Evropskou centrální bankou. Je s podivem, proč stát lobování naopak nezakáže.
S podmínkou, že návrh zákona o lobbingu bude konzultován s ECB, schválila návrh Legislativní rada vlády 28. února 2019. „Návrh zákona je nutné konzultovat s Evropskou centrální bankou, neboť návrh dopadá i na národní centrální banku (ČNB, viz zejm. § 4 odst. 2 návrhu). Je tudíž naplněna podmínka pro provádění konzultací uvedená v čl. 2 odst. 1 třetí odrážce rozhodnutí Rady 98/415/ES, uvádí se ve stanovisku.
Tato konzultační povinnost je podrobněji upravena rozhodnutím Rady 98/415/ES ze dne 29. června 1998 o konzultacích vnitrostátních orgánů s Evropskou centrální bankou k návrhům právních předpisů. Tuto konzultaci je třeba provést, v souladu s čl. 8a Legislativních pravidel vlády, před předložením vládě, upozorňuje Legislativní rada vlády.
Povolení lobování těch, kteří mají zákaz přijmout pokyn
Proti tomu, aby byli členové bankovní rady ČNB zařazeni na seznam lobovaných a mohli tedy být lobbováni a současně pod pohrůžkou vysoké pokuty vyráběli zprávy o setkáních s lobbisty se nezávislí regulátoři ohradili už v připomínkovém řízení: „S ohledem na navrhovanou definici lobbingu – opakovaná činnost vykonávaná systematicky a organizovaně za účelem ovlivnění veřejného rozhodování, a to při přípravě, schvalování a projednávání návrhů obecně závazných právních předpisů a dokumentů strategické, koncepční a plánovací povahy – upozorňujeme na zákaz přijímání a vyžadování pokynů, který platí pro členy bankovní rady (i ČNB jako celek) podle zvláštní právní úpravy obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů,“ uvádí v připomínkovém řízení k návrhu zákona ČNB.
Poté centrální banka cituje zákon: „Česká národní banka, bankovní rada ani žádný člen bankovní rady nesmějí při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvou o Evropské unii, Smlouvou o fungování Evropské unie a Statutem a při výkonu dalších činností vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády a jiných orgánů České republiky, dále od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie, od vlád členských států Evropské unie nebo od jakéhokoli jiného subjektu.“
Mohlo by vás zajímat
ČNB navrhla členy Rady ze zákona vypustit
[mn_protected]
„Zákaz přijímání pokynů souvisí se zásadou institucionální nezávislosti centrálních bank, upravené v čl. 130 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 7 Statutu Evropského systému centrální bank a Evropské centrální banky, na základě které nesmí být členové orgánů centrálních bank s rozhodovacími pravomocemi ovlivňováni. Předkládaný návrh věcného záměru zákona o lobbingu však vyvolává obavy, zda by případná legislativní úprava nemohla tento striktní zákaz rozmělnit a dostat se tak do rozporu s požadavky na nezávislost České národní banky a členů bankovní rady (resp. centrálních bank a jejích představitelů v EU),“ uvádí dále v připomínkovém řízení ČNB.
S odkazem na zákon a etický kodex ČNB pak banka navrhla ustanovení vypustit: „Předkládaný návrh obsahuje i návrh možných opatření nelegislativní povahy, mimo jiné i etický kodex. V této souvislosti na doplnění odkazujeme na § 50 odst. 4 zákona o České národní bance, podle kterého zaměstnanci České národní banky, tedy i členové bankovní rady, jsou povinni dodržovat pravidla profesionální etiky stanovená etickým kodexem České národní banky, který schvaluje bankovní rada. V této souvislosti upozorňujeme, že jak na členy bankovní rady, tak i na některé další zaměstnance České národní banky se již vztahuje zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na existenci zvláštní právní úpravy (lex specialis) limitů vlivu na centrální banku proto požadujeme její představitele z působnosti zamýšleného legislativního řešení regulace lobbingu vypustit,“ uvedla ČNB v rámci připomínkového řízení.
Proč stát lobování jednoduše nezakáže?
Fakt, že členové bankovní rady České národní banky, kteří musí být ze zákona nezávislí stejně jako jejich instituce, budou ze zákona potenciálně lobbovatelné osoby, je zneklidňující. Český stát si navíc právně vzniklou situaci dobře uvědomuje. V původních tezích zákona o lobbingu totiž stojí, že zákon se nesmí týkat nezávislých institucí jako jsou soudy nebo NKÚ. Předkladatelé rozumí tomu, že když někoho zákonem jmenují lobbovaným, tak se jím stane.
Úřad vlády návrh zákona správně nazval „povolením lobbingu“: „V každém případě se nesmí lobbing týkat nezávislé soudní moci, jak vyplývá z čl. 85 odst.1 Ústavy ČR, který uvádí: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ Podobně i Nejvyšší kontrolní úřad má ústavně zaručenou nezávislost v čl. 97 odst. 1 Ústavy ČR a z podstaty jeho (kontrolní) činnosti není možné, aby byl v jeho případě lobbing povolen,“ uvádí Úřad vlády v původních principech zákona o lobbingu, které byly základem věcného záměru.
Justice a NKÚ ale nejsou jediné instituce, které mají ze zákona povinnost rozhodovat nezávisle a nestranně. Takový mandát mají například i státní zástupci a z moci politické nějakým způsobem i poslanci. Naskýtá se otázka, proč stát lobbing namísto jeho povolování a složitého a zčásti nemožného regulování, raději nezakáže.
Pochybný zákon kvůli častým připomínkám
O tom, že stát není schopen zaznamenat „legislativní stopu“ v Poslanecké sněmovně a v Senátu Česká justice již dříve informovala.
Rovněž Česká advokátní komora upozornila na to, že stát vůbec nezamýšlí nedodržování zákona vymáhat a trestat a celý zákon označila za pochybný.
S vypuštěním členů bankovní rady ČNB ze zákona ovšem nesouhlasí například ministerstvo financí, jehož důvody naopak cituje ve svém stanovisku Legislativní rada vlády. Finance trvají na zařazení členů bankovní rady na seznam lobovaných, „neboť ČNB může uplatňovat připomínky k jakémukoliv návrhu právního předpisu, nejen k právním předpisům v její působnosti, a člen bankovní rady může být lobbován kdykoliv a kýmkoliv v zájmu jakéhokoliv právního předpisu v připomínkovém řízení“.
Jako připomínkové místo tak činí navíc často: „Podle Ministerstva financí je častou praxí, že ČNB vznáší opakovaně připomínky k předpisům navrhovaným vládou a není důvodné rozlišovat mezi náměstkem ministra a členy bankovní rady; Ministerstvo financí má za to, že nezávislost v monetární politice danou úpravou nebude dotčena, neboť monetární politika je vyloučena na základě působnosti návrhu zákona vymezené v § 1, tedy nedojde k narušení nezávislosti ČNB ve smyslu ochrany stability cenové hladiny,“ cituje Legislativní rada vlády ve svém stanovisku ministerstvo financí.
Evropská unie nemá jednotný zákon o lobbingu a ponechává členským zemím volnost v rozhodování, zda a jak lobbing upraví. Volnost naopak nemají státy, co se týče regulace bankovních rad centrálních bank: „Návrhem není do právního řádu České republiky přímo zapracováváno právo Evropské unie a návrh není s právem Evropské unie v rozporu. Požadavku na konzultace s Evropskou centrální bankou je však nutné vyhovět,“ uvádí ve svém stanovisku Legislativní rada vlády doslova.
[/mn_protected]
Irena Válová
