Státní podpora domácího vojenského průmyslu, o které se mluvilo na nedávné schůzce poradního sboru prezidenta republiky, se vznáší na obláčku teorie. Účastníci schůzky nechtějí být konkrétní. Přesto se možná objevuje první vlaštovka, která to ale nemá jednoduché.
Politická podpora domácího zbrojního průmyslu. Věta, která zazněla po setkání prezidenta Miloše Zemana s jeho expertním týmem na obranu. Co tím ale armádní a průmysloví odborníci myslí? O nejrůznějších typech podpory se mluví dlouhá léta. Jistá podpora zde byla – například formou offsetových programů při pronájmu stíhaček Gripen od Švédska, nebo nákupu kolových obrněných transportérů Pandur. Od těchto programů se upustilo, nutno podotknout, že armáda nerealizovala od té doby žádné větší nákupy.
Jaké jsou tedy představy prezidentova poradního týmu v nové ekonomické i mezinárodně-politické situaci? Účastníci schůzky buď neodpověděli na zaslané otázky jako bývalý náčelník vojenské kanceláře prezidenta republiky a později náčelník Generálního štábu Armády ČR a ministr obrany Vlastimil Picek, či odkázali na ministra obrany a Hrad.
„Závěry z poradního týmu prezidenta může médiím poskytovat jen kancelář prezidenta, případně zvaný ministr, jehož oboru se poradní tým týkal,“ řekl předseda Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák. Mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek reagoval s tím, že ministr Lubomír Metnar byl jen jedním z účastníků schůzky a vyjádření proto přísluší výhradně Kanceláři prezidenta republiky. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček na podrobnější dotazy z vizím domácí politické podpory českého zbrojního průmyslu odpověděl: „Nejúčinnější cestou je aktivní podpora v rámci ekonomické diplomacie.“
Šéf průmyslového svazu Jaroslav Hanák posléze uvedl, že naše firmy jsou v řadě zakázek v oblasti obrany státu mimořádně konkurenceschopné. „Svazu průmyslu záleží, aby měly šanci získat i vypisované vládní zakázky v oblasti obrany státu,“ dodal.
Podle Jiřího Hynka, prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP), který není členem expertního týmu prezidenta, ale ze své pozice je povolán o domácím zbrojním průmyslu mluvit řekl, že zástupci firem sdružených v AOBP jsou na politické proklamace zvyklí a slýchají je relativně často.
„Ovšem realita je zcela jiná. Pokud se nacházíme v situaci, kdy je pro úředníky vypisující veřejné zakázky nejsnadnější a nejbezpečnější je vypsat na cenu, protože jedině to jim zaručí, že nebudou chodit na podání vysvětlení na policii, případně k soudu, tak je něco špatně. Je samozřejmé, že ne vždy je nejlevnější cena zárukou toho, co potřebuje armáda koupit,“ říká zostra Hynek.
Podle něj má na stávajícím neblahém stavu podíl také komise pro transparentní veřejné zakázky, která posuzuje i zakázky na speciální vojenský materiál optikou jako by šlo o nákup kancelářských potřeb nebo toaletního papíru. „Za všechny svědčí dvě historky z nedávné doby. Když se armáda chystala nakoupit speciální vojenský software i s patřičnou technikou, tak měli nápad, že by se dala zakázka rozdělit a nakupovat zvlášť „železo“ a zvlášť ten software. To, že věc dodává jediná firma na světě, je moc nezajímalo. Touto optikou se nahlíží i na počty zakázek v režimu Jednacího řízení bez uveřejnění. Srovnávat ministerstvo školství s ministerstvem obrany opravdu nejde. Protože obrana má ze své podstaty daleko více utajovaných a jinak bezpečnostně a politicky senzitivních oblastí, než školství,“ vysvětluje prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek. A přidává další příklad z praxe, jak Hasičský záchranný sbor nakupoval zimní pneumatiky. „Vysoutěžili nejlevnějšího dodavatele, ale nikdo tu značku pneumatik neznal, dokonce neměli zjištěno podle testů, jak moc se sjíždí, jaké jsou vlastnosti při jízdě na sněhu nebo mokru. Takže bylo velké riziko, že někam nedojedou, ale hlavně, že měli nejlevnější pneumatiky,“ dodává Hynek.
Základem úspěšné změny je podle Hynka změnit podmínky pro vypisování veřejných zakázek, aby se daly soutěžit nejen na cenu, ale i zadáním speciálních požadavků.
Co dokáže domácí zbrojní průmysl?
Podle Hynka je velký problém, že na Ministerstvu obrany stále chybí znalost schopností domácího obranného průmyslu. „Podle nás by to mělo fungovat například tak, že generální štáb řekne, že v příštích letech bude potřebovat určité množství standardní munice.
Zorganizuje se technologický den, kterého se zúčastní domácí firmy schopné tuto munici vyrábět, případně upravit své výrobní kapacity tak, aby ji byl schopen vyrobit. Pak se dodané vzorky podrobí všem zkouškám a ten, kdo vyhraje, bude několik následujících let munici armádě dodávat,“ vysvětluje svou vizi Hynek.
V případě, že takové kapacity v České republice nebudou, což se může stát, tak bude vybrán zahraniční dodavatel, ale měl by být podle Hynka donucen k tomu, aby výrobní kapacitu pro potřebu české armády vybudoval v České republice. „Příkladů je v zahraničí dost, není potřeba nic složitého vymýšlet. Funguje to například v Polsku, Francii a Německu. I když zrovna tam je to velice specifické. Je dáno, že výrobky dodávané Bundeswehru musí být odzkoušeny v německém zkušebním ústavu. Ten však může testovat jen výrobky z německých továren,“ dodává s úsměvem Hynek.
Blýskání se na lepší časy?
Zdá se, že připomínky domácích zbrojařů mohou být vyslyšeny. V chystaném kontraktu na dodávku pásových bojových vozidel pěchoty za 53 miliard korun by mohli být osloveni čtyři dodavatelé – britský BAE Systems (vozidlo s označením CV-90), španělský General Dynamics European Land Systems (Ascod) a dvě německé společnosti PSM (Puma) a Rheinmetall Landsysteme (Lynx). Spuštění celého tendru je závislé na projednání vládou, což by mělo být v následujících týdnech.
Podmínkou armády je, aby byla podstatná část vozidla byla vyráběná ve státním Vojenském opravárenském podniku v Novém Jičíně (VOP CZ). Armádní plánovači chtějí, aby zapojení domácího strojírenského průmyslu bylo alespoň 20%. Státní strojírenský podnik je přitom ve ztrátě (loňský rok – 60 milionů korun) a navíc plní minimum zbrojních zakázek a většinu jeho tržeb tvoří ztrátový civilní program. Podle odborníků z branže je firma nekonkurenceschopná, protože za hodinovou práci dělníka požaduje absurdní sazby.
Ukazuje, že tak lehké to armádní plánovači se zapojením státního podniku mít nebudou, mezivládní skupina pro transparentní veřejné zakázky s touto podmínkou nesouhlasí. Podle deníku euro.cz se právníkům, kteří ve skupině sedí, nelíbí právě podmínka propojení dodávky a servisu. „V dnešní době nemůžete nařídit dodavateli, kde má svůj nový stroj servisovat. Kdyby nakrásně postavil celou továrnu včetně servisu v Česku, tak by podmínku obrany nesplnil,“ řekl k tomu jeden z lidí pohybujících se ve zbrojním průmyslu. „Dostali jsme takovou informaci, že propojit samotný nákup s kontraktem na údržbu a opravy nelze,” vysvětlil jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. “Pro nás je to přitom jedna z priorit, abychom měli zaručený provoz a neopakovala se situace, která nastala u pandurů,” přiblížil pro server euro.cz důstojník z generálního štábu. Armádou oslovení dodavatelé již vyjednávají s českými strojírenskými a zbrojařskými firmami o případné spolupráci. Například poradce společnosti Rheinmetall – bývalý náměstek ministra obrany Michael Hrbata uvedl, že firma chce, aby jejich Lynx pro českou armádu byl co nejvíce český. „Vyjednáváme s řadou firem, které by s námi mohly spolupracovat. Jmenovat mohu například VOP CZ, Česká zbrojovka, Interlink, skupina CSG, Meopta a další,“ řekl Ekonomickému deníku Hrbata.
Zástupci dalšího možného dodavatele Dynamics European Land Systems (GD) v létě cestovali po několika českých krajích, aby se setkali s představiteli různých českých státních i soukromých průmyslových podniků a jednali s nimi o možné budoucí spolupráci. Jejich obrněnec ASCOD 2 už totiž na rozdíl od konkurentů součástky vyrobené českým průmyslem obsahuje. Jedná se například o moderní přední i zadní světla, která vyvinula a vyrobila společnost Ray Service ze St. Města u Uh. Hradiště. Při své letní tzv. industrial tour, manažeři GD navštívili tři české průmyslové regiony (Pardubický kraj, Moravskoslezský kraj a Zlínský kraj), kde jednali se stávajícími dodavateli a zároveň se jejich prostřednictvím seznamovali s novými potenciálními partnery, a hledali další možnosti, jak český průmysl využít.
Podle posledních zjištění Ekonomického deníku se však plán na předložení zakázky vládě hroutí i na dalších stranách. I když již byla vyhodnocena soutěž na právní služby při organizaci tendru, jejíž odhadovaná cena byla 13.959.504,- korun, jeden z neúspěšných uchazečů o tuto zakázku podal proti výběru námitky k ÚOHS kvůli příliš nízké ceně. Namítal, že vybraná advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS dala do tendru dumpingovou cenu. Ta byla 1.100 Kč na hodinu. Druhý v pořadí přitom měl cenu 1.150 korun, další se pohybovali v rozmezí 1.440 – 1.479,-korun za hodinu bez DPH.
Začínají se také ozývat hlasy, že v duchu tradic české armády si vojáci nadefinovali vozidlo, které nikdo nevyrábí. Armáda si v tomto případě nadiktovala vozidlo, které uveze osmičlenný výsadek v kombinaci s posádkovou věží.
Vzhledem ke všemu uvedenému a předpokladu, že i nespokojení nevybraní uchazeči o největší armádní kontrakt v historii se budou dovolávat svých práv u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, což je kolorit všech větších veřejných zakázek, lze odůvodněně pochybovat, že ministerstvem proklamovaný termín podepsání smlouvy v létě roku 2019 bude dodržen. Otázkou tedy spíš je, jaké bude reálné zpoždění.
Jiří Reichl
