Klient může paradoxně doplatit na nerespektování názoru finančního arbitra soudem. Je otázkou, zda institut FA tak, jak je koncipován, má ve všech případech stejné opodstatnění.
Institut finančního arbitra byl zřízen jako místo pro odborné, rychlé a levné rozhodování sporů mezi bankami a jejich klienty. Zejména klienti tak měli mít možnost domoci se svého práva rychle a méně formálním způsobem než u soudu. Výsledek, který nenastal, ale nastat lehce může? Klient může paradoxně doplatit na nerespektování názoru finančního arbitra soudem.
Vžijte se do pozice klienta banky. Cítíte, že vám bylo bankou a jejím postupem ukřivděno, například vám byl neoprávněně naúčtován poplatek, nebo vás banka neúplně informovala o výši RPSN („Roční procentní sazby nákladů“, dle ankety serveru www.bankovniopoplatky.com poněkud výstižněji „Rád poznám skutečné náklady“). Máte tedy možnost obrátit se na odbornou, státem zřízenou, instituci – Finančního arbitra (www.finarbitr.cz).
Odborné rozhodnutí finančního arbitra může soud odmítnout z nepodstatných důvodů
Finanční arbitr (FA) je jmenován vládou a mělo by se jednat o špičkového odborníka v oboru bankovnictví, finančnictví a souvisejících právních předpisů. Stanovisko finančního arbitra ve věci, by mělo i pro soud sloužit jako stanovisko skutečného odborníka, tedy někoho minimálně na úrovni soudního znalce či přesněji řečeno, FA je spíše něco jako soud nižší instance (soudní znalec se vyjadřuje k otázkám faktickým, nezabývá se nijak otázkami právními). To FA musí být profesionál jak z hlediska odbornosti, tak i z pohledu právního posouzení věci. FA je vlastně takovým znalcem i soudcem zároveň.
Soudy si objednávají znalecké posudky velmi často. Odborník na danou problematiku posoudí celou věc ze svého odborného pohledu, což by měly soudy akceptovat, pokud netrpí posudek nějakou vadou. Úplně odlišné rozhodnutí ve věci ze strany soudu, by tak mělo být možné pouze z důvodu nezákonnosti, či zjevné vadnosti rozhodnutí znalce. Pokud tedy jde o samotné meritum věci z odborné stránky a stanoviska FA, měl by toto soud respektovat. Rozhodně by nebylo v pořádku, pokud by soud odmítl mnohastránkové rozhodnutí FA, podpořené odbornou detailní argumentací, a to v zásadě laickým odůvodněním na několik řádek. Soud by přitom mohl odmítnout stanovisko FA jenom proto, že problém nepovažuje například „za podstatný“.
Proti verdiktu finančního arbitra se lze odvolat
Například v roce 2014 bylo 18 případů (dle výroční zprávy), kdy klient, který se na FA obrátil, byl ve sporu úspěšný (častěji končí spor smírem a následným zpětvzetím). FA konstatuje, že měl klient pravdu a finanční instituce musí své pochybení napravit, nebo klientovi vrátit peníze. Reakcí banky pak může být (zatím jen občas) odvolání proti verdiktu, se kterým nesouhlasí. Odvolání je směřováno k soudu. Soudce, který není většinou špičkovým odborníkem v dané věci (nemůže rozumět všemu), následně může rozhodnout, že banka má přece jen pravdu a klient má smůlu. V té chvíli musí klient banky uhradit bance náklady soudního řízení (jedině, že by soud náklady řízení bance, jako vítězné straně nepřiznal) a paradoxně tak doplácí na prvostupňový úspěch ve věci u FA.
V rozporu s logikou věci, by tak řízení před FA neznamenalo pro klienta banky urychlení řízení a jeho nízkou nákladnost, ale pravý opak. Klient, který se správně spoléhá na odbornou přesnost a pohled FA jako špičkového odborníka, by mohl být následně zklamán rozhodnutím soudu, který by měl na věc zcela opačný názor. Systém změnit neumíme, takže efektivní obrana proti této potenciální situaci je, maximálně využít institut FA pro nalezení smíru s danou finanční institucí (pokud to jde, samozřejmě).
Před soudem mohou finanční instituce klienta převálcovat
Je tedy otázkou, zda institut FA tak, jak je koncipován, má ve všech případech stejné opodstatnění a to tím spíše, že každé rozhodnutí FA ve sporech klient vs. banka, je přezkoumatelné soudem. Pokud se tak stane a banka byla ta, která u FA prohrála, má v další fázi sporu jasně silnější postavení vůči svému klientovi a může jej doslova „převálcovat“ drahými právníky, advokátními kancelářemi i různými posudky, na něž má téměř neomezené zdroje. Proti kolosu stojí například penzista z malého města, který rozhodně nemá takové prostředky ani zázemí. Přechod řízení od FA k soudu, tak zvyšuje šanci banky na zvrácení rozhodnutí FA, se kterým banka není spokojená. Zároveň se dostává do mnohem horší situace samotný klient, kterému pozitivní verdikt FA paradoxně může přinést další kolo řízení, kde může buď uspět, pokud soud potvrdí stanovisko FA, nebo neuspět pokud soud stanovisko FA neuzná a je pak odsouzen k úhradě mnohatisícových nákladů.
Vraťme se přitom na začátek. Institut FA byl zřízen jako pomoc klientům ve sporu s bankami. Tedy jako levné, rychlé, mimosoudní řízení, kdy FA je schopen pořídit důkazy, argumenty a podklady, které by si jinak obyčejný klient nebyl schopen sám opatřit. Přesunutím řízení k soudu v rámci odvolání, se pak výrazně vychylují misky vah ve prospěch bank.
Jak vrátit úřadu finančního arbitra původní smysl a efektivnost
Smyslem a obsahem institutu FA by tak mělo být jeho postavení jako skutečného suveréna rozhodování sporů mezi bankou a klientem. Rozhodnutí FA jako odborníka, jehož postavení vychází z rozhodnutí nejvyššího výkonného orgánu – vlády České republiky, by mělo být ve smyslu odborném a právním, respektováno. V rámci odvolání by pak mohlo být rozhodnutí FA zrušeno soudem pouze v případech zjevné vadnosti tohoto rozhodnutí, nebo jeho protiprávnosti. Soud by tak nepřezkoumával samotný obsah rozhodnutí, ale to, zda bylo dosaženo ve spravedlivém řízení, byla zaručena rovnoprávnost stran a rozhodnutí bylo dosaženo zákonným způsobem v souladu s právními předpisy. Zajistila by se tak skutečná ochrana klientů jako slabší strany sporů s bankami a úřad FA by získal původně zamýšlený smysl.
Nejhorším výsledkem by totiž mohla být deziluze klientů, že by museli zaplatit bance náklady soudního řízení a neměli by možnost domoci se svého práva, a to ani, když by byli původně u FA úspěšní.
Miroslav Zeman a Patrik Nacher, Bankovnipoplatky.com
