Program „adoptuj si studenta“ pomáhá v italském velkoměstě řešit problém s draným bydlením. Vydělají na něm studenti i senioři.
Každý den čeká Dora Grazziniová na to, až se do jejího solidního bytu v šestém patře činžovního domu na okraji italského Milána vrátí Maria Urbaniová, aby mohly společně povečeřet. „Zřídkakdy se potkáme ráno, protože máme každá zcela jiný program, ale u večeři máme možnost strávit spolu, a tak si povídáme, co jsme celý den dělaly,“ řekla listu The Guardian Grazziniová. Jejich soužití se od ostatních lidí, kteří sdílí své bydlení, neliší. Až na jeden detail. Urbaniové je šestadvacet, zatímco Grazziniová už oslavila třiaosmdesáté narozeniny.
Maria Urbaniová pochází z dvacetitisícové Padovy a do Milána přišla studovat kostýmní návrhářství na Akademii divadla La Scala. Když se narodila, Dora Grazziniová už byla babičkou. Dnes už má pravnoučata a ve svém bytě žije od roku 1957. Svůj život strávila jako žena v domácnosti a dnes žije z vdovského důchodu, když její manžel před dvěma lety zemřel.
Po pár měsících se ale začala cítit osaměle, a tak se zapojila do programu Prendi in Casa uno Studente (adoptuj studenta), který podporuje soužití studentů a seniorů. Maria přispívá Doře na pravidelné platby. Neplatí jí tedy plné nájemné, ale dělá jí společnost. Maria tvrdí, že jsou si velmi blízké. „O víkendech, kdy nejedu navštívit svou rodinu u nás doma, trávíme čas společně s Dorou. Většinou v jejím útulném bytě,“ řekla Maria Urbaniová.
Kolej zdarma získají jen dva studenti z pěti
Program v Miláně běží už patnáct let. Za tu dobu se podařilo zprostředkovat na šest stovek podobných společných bydlení. Průměrný věk hostitele činí 79 let a přibližně tři čtvrtiny z nich jsou podobné případy jako Dora Grazziniová. Celý nápad se zrodil jako reakce na dva problémy: stárnoucí populace a přibývání seniorů, kteří žijí osamoceně, a zvyšující se ceny nájemního bydlení pro studenty.
„V roce 2004 jsme provedli průzkum podmínek bydlení, ve kterých žije starší populace. Dále jsme zkoumali dopad rostoucích nájmů na univerzity v našem městě a zjistili jsme, že prakticky čelíme dvěma problémům, které jsme chtěli řešit zároveň,“ řekla listu The Guardian Monica Bergamascoová, manažerka programu.
Maria Urbaniová se v blízkosti seniorů prý cítí dobře. „Mí prarodiče a moje prateta jsou ve věku Dory a všichni jsme bydleli ve stejné budově, takže jsem vlastně vedle nich vyrostla,“ uvedla Maria. Ta má navíc možnost srovnávat. Ještě předtím, než přišla studovat do Milána, strávila nějaký čas v Benátkách, kde studovala umění. Tam sdílela bydlení se svými vrstevníky, kteří se ale často dohadovali, což se Marii příliš nezamlouvalo.
Další motivací byla možnost získat bezplatné studentské ubytování. Milán je totiž jedno z nejdražších měst nejen v Itálii, ale také v rámci celé Evropy. Přitom v něm sídlí sedm univerzit a studentská populace dosahuje asi 180 tisíc, přičemž více než třetina pochází z lokalit mimo Milán. Nejchudší studenti tedy mají právo získat bezplatnou kolej, jenže těch je k dispozici málo. Dostane se přibližně jen na necelé dvě pětiny žadatelů.
Převis studentské poptávky
Nájemné, které studenti v Miláně platí, se pohybuje nad celoitalským průměrem. Ten dosahuje 402 eur měsíčně za jednopokojový byt, ale milánský průměr je o celých 140 eur vyšší. V centru města, které se nachází v blízkosti univerzitních budov, může nájem dosáhnout až 600 eur měsíčně. Pro studenty, kterým nejsou předělené bezplatné koleje, je tedy program „adoptuj studenta“ přínosný. Jejich příspěvek na společné bydlení v domácnosti seniora se pohybuje nejčastěji mezi 250 a 280 eury, což je zhruba polovina obvyklého milánského tržního nájmu.
Maria Urbaniová přiznala, že se do programu přihlásila hned, jak se o něm dozvěděla. „Neobávala jsem se, že nebudu schopna soužití s člověkem ve věku Dory, ale toho, že by moje žádost mohla být odmítnuta,“ svěřila se Urbaniová. „Už jen samotné výdaje na školu jsou poměrně vysoké, a tak jsem si nedovedla představit, z čeho bych ještě platila regulérní nájemné,“ dodala. Dora Grazziniová se o programu dozvěděla od svých dětí. „Nechtěli, abych žila v bytě sama,“ řekla.
Itálie je se svou třináctimilionovou populací lidí starších pětašedesáti let druhou nejstarší zemí na světě. Hned za Japonskem. V samotném Miláně žije na 314 tisíc seniorů, z nichž většinu tvoří ženy. Ty navíc často bydlí v bytech, které jsou pro ně příliš velké a tím pádem také poměrně drahé. Každé přilepšení k penzi se tedy hodí.
Ačkoli je populace seniorů v Miláně početnější než množství studentů, kteří do Milána přicházejí studovat odjinud, v programu převyšují žádosti o zařazení právě od studentů. Zatímco ti jich podali kolem 6700, od seniorů přišlo jen 1300 nabídek na „adoptování“ některého z mladých lidí.
-zm-
