Výkony domácího stavebního sektoru mohou dělat makroekonomům a statistikům radost, s průmyslem je to poněkud horší.
Výroba stavebnictví vykázala i v květnu úctyhodný vzestup. Meziročně se reálně zvýšila téměř o 12 %, po zohlednění vlivu nižšího počtu pracovních dní dokonce o 13,4 %.
Zvlášť úctyhodný růst je vidět v případě inženýrského stavitelství (+23,4 %), které táhne nahoru výstavba infrastruktury a zejména pak její rekonstrukce. ČR se totiž v posledním roce stala zemí rekonstrukcí dopravní infrastruktury „všeho druhu“, ať už za domácí nebo evropské peníze.
Za inženýrským stavitelstvím v růstu poněkud zaostává stavitelství pozemní. Jeho vzestup byl sice o řád nižší, ale i tak velmi solidní (+6,4 %). Co už není až tak povzbudivé, jsou stavební povolení a bytová výstavba. Výstavba nových bytů je ovšem rozkolísaná startem větších bytových projektů v jednotlivých měsících. Proto květnové číslo nepovažujeme za příliš významné. Jednak nové projekty startovaly ve velkém už před měsícem, jednak loňský srovnávací základ byl rovněž velmi silný.
Stavebnictví zažívá boom, díky kterému dokázalo umazat významnou část svého předchozího propadu. Otázkou je, zda si toto tempo udrží i ve druhém pololetí a zvláště pak v příštím roce. Proto s napětím očekáváme statistiky zakázek, které budou k dispozici zhruba za měsíc. Ty předchozí totiž rozhodně až tak nenadchly. Přesto vzhledem k rozpracovanosti stávajících zakázek se dá předpokládat růst tohoto odvětví v letošním roce. A o roce příštím rozhodne především schopnost veřejného sektoru dodat nové projekty zejména v oblasti infrastruktury.
Lehce slabší čísla z průmyslu
Květnové výsledky průmyslu mírně zaostaly za očekáváním. Výroba se zvýšila jen o 2 %, což po zohlednění nižšího počtu pracovních dnů znamená nárůst o 4,6 %. Nijak oslnivé nebyly tentokrát ani zakázky. I když jde na první pohled o méně příznivá čísla, jedná se spíše o korekci předchozích strmých růstů než o to, že by nejsilnější české odvětví začalo ztrácet dech.
Jako již tradičně táhne průmysl nahoru výroba osobních automobilů směřující k novým rekordům následovaná výrobci elektrických zařízení a plastů. Naproti tomu nepřekvapily ani obory v útlumu, a sice energetika a těžební průmysl.
Co trochu kontrastuje s výbornou náladou panující v průmyslu – ať už jde o ukazatele důvěry nebo indexy nákupních manažerů – jsou nízké zakázky. Meziročně rostou jen o 1,4 %, ty zahraniční se konce propadly. V záporu skončily dokonce objednávky v automobilovém průmyslu (-1 % y/y). Znamená to snad, že začíná opadat zájem o nové vozy vyráběné v ČR? Předpokládáme, že nikoliv a to s ohledem na rostoucí poptávku po nových autech v Evropě i s ohledem na odhodlání spotřebitelů ve většině zemí EU pořídit si během roku nový vůz. Navíc platí, že i číslo za zakázky ovlivnil nižší počet pracovních dnů.
Průmysl navzdory krátkodobému zvolnění zůstává jedním z nejrychleji rostoucích odvětví v ČR a současně i významným tvůrcem nových pracovních míst. Jen v květnu tam pracovalo o 3,3 % více zaměstnanců více než loni, zatímco jejich mzda (i s ohledem na kratší měsíc) rostla jen o 1,3 %.
Předpokládáme, že příznivých výsledků z průmyslu se dočkáme už v dalších měsících. Postupně však začne fungovat bazický efekt a vliv dovolených. Přesto by se výsledky průmyslu mohly i nadále v průměru stabilizovat mezi 4-5 %. Průmysl si tak udrží dominantní pozici v rámci ekonomiky i funkci hlavního motoru české ekonomiky.
Petr Dufek, ČSOB
