Čtyřiadvacetiletý Michał O. získal v Polsku povolení ke sportovní střelbě. Díky němu mohl používat také civilní samonabíjecí pušku typu AR-15. Po útoku v Krakově policie zajistila čtyři střelné zbraně. Polský případ proto otevírá otázku, zda sportovní licence nepředstavuje poměrně snadnou cestu k získání výkonných zbraní.
Česká zkušenost s masovým vrahem z pražské Filozofické fakulty zase ukazuje, že samotné vydání zbrojního oprávnění není jediným problémem. Důležitá je také následná kontrola držitelů.
Samonabíjecí puška AR-15 není automat
Krakovský útočník použil civilní samonabíjecí pušku z konstrukční rodiny AR-15. Její vzhled připomíná vojenské zbraně. Funkční princip se však od automatické pušky liší. Po každém výstřelu zbraň sama nabije další náboj. Střelec ale musí znovu stisknout spoušť, aby vystřelil.
U samočinné, tedy automatické zbraně, funguje střelba jinak. Pokud střelec drží spoušť, zbraň pokračuje v palbě dávkou. Tento rozdíl je důležitý také z právního hlediska. V případě zneužití jde ale o mimořádně smrtící zbraň, což se ukázalo jak o několik let dříve v Praze, tak nyní Krakově.
Mohlo by vás zajímat
Polské předpisy za určitých podmínek umožňují sportovním střelcům vlastnit civilní samonabíjecí karabiny. Automatické zbraně naproti tomu podléhají výrazně přísnějšímu režimu.
U krakovské zbraně se objevila také konkrétní identifikace jako Diamondback DB15. Tu však zatím nelze považovat za definitivně potvrzenou. Podstatné je, že dostupné informace hovoří o civilní samonabíjecí karabině typu AR-15, nikoli o automatické vojenské pušce.
Sportovní povolení měl. Policie zajistila 4 zbraně
Čtyřiadvacetiletý střelec z Ostrowce Świętokrzyského měl podle polských médií povolení k držení zbraní pro sportovní účely. Byl členem střeleckého klubu Świt ve Starachowicích. Na střelnici trénoval také se svým otcem Januszem.
Podle informací Wirtualna Polski měl Michał O. na své jméno registrované dvě střelné zbraně. Sportovní povolení získal v březnu 2026. Jeho otec měl vlastní sportovní povolení a podle polských médií na něj bylo registrováno jedenáct zbraní.
Po útoku policie u mladíka zajistila čtyři střelné zbraně a stovky kusů munice. Šlo o dvě karabiny typu AR-15 a dvě pistole. Zveřejněné informace zatím neobjasňují jejich úplný původ ani přesné vlastnické vztahy.
Důležitá je také rodinná souvislost. Otec i syn navštěvovali stejný střelecký klub a oba měli sportovní povolení. Rodina tak disponovala značným legálním arzenálem.
Jak se v Polsku získává sportovní povolení?
Polský zákon o zbraních a střelivu umožňuje získat povolení k držení zbraně pro několik účelů. Patří mezi ně osobní ochrana, lov, sběratelství i sportovní střelba. Právě poslední možnost je pro krakovský případ zásadní.
Podle článku 10 polského zákona musí žadatel prokázat důležitý důvod k držení zbraně. Zároveň nesmí představovat nebezpečí pro sebe, veřejný pořádek nebo bezpečnost.
U sportovního povolení zákon stanovuje tři základní podmínky:
- členství ve střeleckém sdružení nebo klubu,
- sportovní kvalifikaci podle článku 10b zákona,
- licenci příslušného polského sportovního svazu.
Zájemce tedy nejprve vstoupí do střeleckého klubu. Poté získá potřebnou sportovní kvalifikaci a závodnickou licenci. S těmito doklady může požádat policii o povolení k držení zbraní pro sportovní účely.
Sportovní kvalifikaci potvrzuje příslušný polský sportovní svaz po složení zkoušky. Zákon přitom stanovuje jednu důležitou podmínku: svaz nesmí vyžadovat, aby žadatel před připuštěním ke zkoušce strávil v klubu déle než jeden měsíc.
Rozhodující je také rozsah zbraní, které může sportovní střelec získat. Článek 10 odstavce 4 polského zákona zahrnuje mimo jiné palné zbraně s drážkovanou hlavní pro střelbu středovým zápalem do ráže 12 milimetrů. Do tohoto rámce spadá také civilní samonabíjecí karabina AR-15 v běžné ráži .223 Remington, respektive 5,56 mm.
Sportovní povolení tak může otevřít cestu k civilní samonabíjecí pušce s vysokou kapacitou zásobníku.
Jiná situace platí pro samočinné zbraně. Ty podléhají zvláštnímu režimu a běžné sportovní povolení k jejich držení neopravňuje. Samonabíjecí a automatické provedení proto nelze zaměňovat.
Sportovní licence se obnovuje každý rok. Kolik závodů musí střelec absolvovat?
Právě podmínky sportovní licence patří k nejdůležitějším částem polského systému. Závodnická licence Polského svazu sportovní střelby (PZSS) totiž neplatí neomezeně dlouho. Svaz ji vydává na kalendářní rok a střelec musí každý rok požádat o její prodloužení.
K tomu potřebuje doložit účast v soutěžích. Podle zveřejněných pravidel musí absolvovat nejméně čtyři starty v jedné ze tří disciplín: pistoli, pušce nebo brokovnici. Pokud se věnuje více disciplínám, musí navíc doložit nejméně dva starty v každé další.
Taková podmínka má zajistit, že držitelé licencí skutečně provozují sportovní střelbu. Polský systém však nevyžaduje profesionální sportovní kariéru ani každodenní trénink.
Zájemce nemusí být reprezentantem, špičkovým závodníkem ani členem výkonnostního týmu. Musí splnit stanovené kvalifikační podmínky, udržovat členství a každoročně obnovovat sportovní licenci.
To samo o sobě nepředstavuje zneužití. Sportovní střelba je legitimní disciplína a možnost vlastnit zbraň patří k jejímu provozování. Přesto vzniká důležitá otázka: Vypovídá několik soutěžních startů ročně dostatečně o skutečném sportovním zájmu člověka, který chce vlastnit výkonnou samonabíjecí pušku?
Mezi aktivním sportovcem a člověkem, který využívá sportovní licenci především jako cestu k získání zbraně, totiž může být značný rozdíl. Formální splnění podmínek ještě automaticky nedokazuje skutečnou motivaci žadatele.
Právě tady se může otevírat prostor pro účelové využívání sportovních licencí, které se nyní v Polsku živě diskutuje. Zájemce může splnit předepsané minimum, udržovat členství i licenci a přitom mít o samotný sport jen omezený zájem.
Zda takto postupoval také Michał O., zatím dostupné informace nedokládají. Naopak polská média uvádějí, že do střeleckého klubu chodil a trénoval.
Povolení platí na dobu neurčitou. Sportovní střelci nemusí opakovat zdravotní prohlídky
Další důležitou otázku otevírá samotná platnost polského povolení. Článek 10 odst. 6 zákona stanovuje, že policie vydává povolení k držení zbraně na dobu neurčitou. Sportovní střelec tedy nemusí každých několik let znovu žádat o jeho vydání.
Výše zmíněná roční obnova sportovní licence však neznamená, že držitel musí každý rok znovu žádat o zbrojní povolení nebo absolvovat lékařskou a psychologickou prohlídku.
Polský zákon rozlišuje také mezi jednotlivými účely držení zbraní při zdravotních a psychologických kontrolách. Článek 15 odstavec 3 vyžaduje lékařské a psychologické posudky už při žádosti o povolení.
Následující odstavec však stanovuje povinnost opakovat tato vyšetření jednou za pět let pouze držitelům povolení pro osobní ochranu a ochranu osob či majetku. Sportovní střelci v tomto výčtu nejsou.
To neznamená, že mohou bez ohledu na svůj zdravotní stav vlastnit zbraně navždy. Pokud se objeví okolnosti, kvůli nimž držitel představuje nebezpečí pro sebe nebo veřejnost, policie může zasáhnout. Zákon umožňuje odejmout povolení také tehdy, pokud pominou okolnosti, které původně vedly k jeho vydání.
Rozdíl spočívá v pravidelnosti kontrol. Sportovní střelci nemají automatickou povinnost absolvovat každých pět let nové zdravotní a psychologické vyšetření. Každoroční obnova sportovní licence tuto kontrolu nenahrazuje.
Systém tak kombinuje dvě různé podmínky. Zbrojní povolení platí na dobu neurčitou, zatímco sportovní licence vyžaduje každoroční obnovu. Ta ověřuje určitou míru sportovní aktivity, nikoli automaticky psychickou a zdravotní způsobilost držitele. Právě tento rozdíl by měl patřit k hlavním tématům polské debaty po krakovské tragédii.
Otec měl jedenáct zbraní. Rodinný arzenál je další součástí případu
Krakovský případ se netýká pouze jedné pušky AR-15. Podle informací Wirtualnej Polski měl otec pachatele sportovní povolení a jedenáct legálně registrovaných střelných zbraní. Oba muži navštěvovali stejný střelecký klub ve Starachowicích.
Janusz O. měl ke střelbě velmi blízko a své nadšení přenesl také na syna Michała. Ten se věnoval sportovní střelbě v místním klubu Świt ve Starachowicích, kam docházel i jeho otec. Babička Maria v rozhovoru zmínila také vojenskou minulost Januszových bratrů.
Rodinné prostředí přesto ukazuje, jak může legální držení zbraní v jedné domácnosti vytvořit rozsáhlý arzenál, který může být zneužit.
Český útočník měl 8 zbraní. Policie o nich věděla
Český případ z 21. prosince 2023 ukazuje jinou stránku problému. David K. získal zbrojní průkaz 10. května 2023. Tedy tentýž rok jako polský střelec. Lékařský posudek měl vystavený už 31. března téhož roku. Během několika měsíců si pořídil rozsáhlý arzenál.
Podle údajů, které zveřejnil Ekonomický deník, vlastnil osm střelných zbraní a čtyři tlumiče. Mezi nimi byla samonabíjecí puška ZEV v ráži .308 Winchester, pistole Glock 45 a Glock 47, pistole SIG Sauer v ráži .22 LR, Beretta v ráži .22 LR a brokovnice Francolin. Seznam zahrnoval také další zbraně.
Policie přitom o jeho zbrojním oprávnění a počtu zbraní věděla ještě před střelbou na Filozofické fakultě. Podle závěrečné zprávy sněmovní vyšetřovací komise vložila středočeská policie informaci o osmi registrovaných zbraních do policejního informačního systému ve 13:20. O deset minut později doplnila také jejich přesný seznam. Tedy o dost dříve, než začal střílet v centru Prahy.
Ekonomický deník popsal, jak se policisté při pátrání potýkali s informacemi o jeho arzenálu i s dalšími okolnostmi. Mladík předtím zavraždil svého otce v Hostouni. V domě se navíc nacházel improvizovaný nástražný výbušný systém. Policie proto musela nejprve řešit bezpečnost na místě a pátrání po podezřelém.
Útočník si přinesl na fakultu dlouhé i krátké zbraně, které si tam schoval. Policisté, kteří proti němu v první fázi zasahovali, měli pouze krátké služební zbraně, jako jejich kolegové v Polsku. Ekonomický deník proto upozornil, že tento nepoměr komplikoval možnost zasáhnout útočníka na velkou vzdálenost, mladík byl totiž v budově a policisté venku.
Český případ tak ukázal nejen problém přístupu k většímu počtu zbraní, ale také potíže při sdílení informací a organizaci zásahu. Policie měla údaj o osmi zbraních ještě před střelbou. Samotná existence této informace v systému však nezaručila, že se všechny zasahující složky dokázaly včas připravit na hrozbu.
Česko měnilo zákon. Polsko čeká podobná debata
Po střelbě na Filozofické fakultě začala Česká republika měnit pravidla pro držení zbraní. Zákon o střelných zbraních a střelivu přinesl od ledna 2025 nová preventivní opatření. Od 1. ledna 2026 pak začal platit také nový zákon o zbraních a střelivu, který nahradil dosavadní právní úpravu.
Český systém nyní pracuje se zbrojním oprávněním, elektronickou evidencí a novými kategoriemi zbraní. Změny se dotkly také zdravotní způsobilosti a možností policie zasáhnout, pokud se objeví informace o možném nebezpečí ze strany držitele.
Nová pravidla mají mimo jiné zlepšit prevenci a umožnit rychlejší reakci v situaci, kdy člověk přestane splňovat podmínky pro držení zbraní. Případ z Prahy totiž ukázal, že samotné vydání zbrojního průkazu a následná evidence zbraní nestačí. Stát musí také včas vyhodnotit varovné informace a předat je příslušným složkám.
Podobná debata nyní čeká Polsko. Tamní sportovní povolení umožňuje získat civilní samonabíjecí zbraně včetně karabin typu AR-15. Žadatel musí splnit podmínky členství, kvalifikace a sportovní licence. Tu obnovuje každý rok a dokládá přitom účast v soutěžích.
Samotné zbrojní povolení však platí na dobu neurčitou. Sportovní střelci navíc nemají stejnou povinnost pravidelných pětiletých zdravotních a psychologických kontrol jako držitelé povolení pro osobní ochranu.
Krakovský případ proto nevyvolává pouze otázku, zda měl střelec právo vlastnit konkrétní pušku. Otevírá také širší problém, zda sportovní systém dostatečně ověřuje skutečný účel držení zbraní a zda průběžně kontroluje způsobilost jejich majitelů.
Není doloženo, že by útočník sportovní licenci získal podvodem nebo že jeho střelecká činnost představovala pouze zástěrku. Dostupné informace naopak uvádějí, že do střeleckého klubu chodil a aktivně trénoval.
To ale nemění zásadní otázku, kterou krakovská tragédie otevřela. Jak zabránit tomu, aby se sportovní licence stala pouze formální vstupenkou k vlastnictví výkonných zbraní, a zároveň zachovat podmínky pro skutečné sportovní střelce?
