Závislost na cizím softwaru pro stíhačky nebo na naváděcích satelitních signálech představuje pro Evropu bezprostřední riziko. Schválený program AGILE vytváří mantinely proti těmto strategickým závislostem. Má zajistit také evropskou kontrolu nad podporovanými firmami.

Evropský parlament schválil program AGILE a členské státy k němu o týden později daly konečný souhlas. Domníváte se, že tento program dokáže reálně řešit technologické a průmyslové závislosti Evropy, nebo jde spíše o politický experiment v předvečer přípravy příštího dlouhodobého rozpočtu EU?

Nikdo by neměl předstírat, že 115 milionů eur (2,8 miliardy korun) ukončí technologickou závislost Evropy. Ale nazývat AGILE politickým experimentem by bylo chybou. Je to praktický test toho, zda Unie dokáže financovat inovace v oblasti obrany rychlostí, kterou technologie nyní vyžaduje.

Na tuto otázku jsme nikdy nedokázali odpovědět, protože naše nástroje pro ni prostě nebyly postaveny. Závislosti zřídka vznikají jedním velkým rozhodnutím. Vytvářejí se potichu. Pokaždé, když nadějné evropské společnosti dojdou peníze, koupí ji mimoevropský investor, nebo si její inženýry a patenty odveze tam, kde je vítána.

AGILE cílí přesně na tento okamžik. Tím, že inovativní firmy, jejich know-how a jejich dodavatelské řetězce udržuje v Evropě, řeší závislost tam, kde začíná. Samo o sobě se jedná o malý krok, který ale ukazuje správným směrem. Dává nám něco konkrétního, na čem můžeme stavět.

Jaká úroveň investic by ve skutečnosti byla potřeba k dosažení strukturální změny?

Komise navrhla v rámci Evropského fondu pro konkurenceschopnost pro příští dlouhodobý rozpočet přibližně 131 miliard eur (3,2 bilionu korun) na obranu, bezpečnost a vesmír, což je zhruba pětkrát více, než utrácíme dnes. To je správná ambice, ale samotné peníze nestačí. Bez společného zadávání veřejných zakázek a skutečně jednotného trhu pro obranu bychom jednoduše štědřeji financovali dvacet sedm roztříštěných trhů. Strukturální změna pramení z rozsahu, koordinace a politické vůle nakupovat evropské zboží.

Může Evropa vybudovat nezávislý obranný průmysl?

Ne plně. Žádná země na světě, ani ty největší mocnosti, nevyrábí všechny komponenty svých zbraní na svém vlastním území. Úplná soběstačnost není ani realistická, ani nutná. Skutečnou otázkou není, zda je Evropa závislá na ostatních, ale na kom, na čem a zda někdo jiný může rozhodovat o tom, kdy naše vybavení funguje a kdy ne.

Je velký rozdíl mezi nákupem šroubů od partnera a závislostí na zahraniční vládě, pokud jde o software, který pohání stíhačku, satelitní signál, který navádí raketu, nebo licenci potřebnou k vývozu systému, který jsme pomohli vybudovat.

Válka na Ukrajině ukázala, jak rychle se takové zranitelnosti stávají skutečnými, když přístup ke komunikační síti nebo dodávky kritických dílů mohou záviset na politickém rozhodnutí, které je učiněno daleko. Nezávislost Evropy by měla znamenat kontrolu nad tím, na čem skutečně záleží. Klíčovými technologiemi, klíčovými komponenty a schopností udržovat, modernizovat a vyrábět vlastní systémy bez žádání o povolení.

Proto jsme v AGILE trvali na pevných zárukách proti strategickým závislostem a na evropské kontrole nad společnostmi, které dostávají financování.

Zároveň by se Evropa neměla uzavírat. Spolupráce s důvěryhodnými partnery bude i nadále nezbytná, včetně Ukrajiny, jejíž průmysl se učí rychleji než kdokoli jiný. Partnerství však funguje nejlépe mezi sobě rovnými. Dnes je Evropa příliš často zákazníkem spíše než partnerem.

Mohl by program AGILE skutečně změnit strukturu evropského obranného průmyslu, nebo spíše bude ovládán malým počtem velkých společností, často úzce spjatých se svými národními vládami?

Jakýkoli nový zdroj peněz může znamenat, že se dostane k těm, kteří již vědí, jak o něj požádat, mají právníky, kteří připraví potřebné papírování. AGILE byl navržen právě proto, aby se tomu zabránilo. Je zaměřen na malé a střední podniky a startupy a na firmy, které v obranném sektoru dosud nepůsobily.

Pro členské státy, jako je Chorvatsko – které disponuje schopnými inženýry a inovativními podniky, ale postrádá velký obranný konglomerát – je to nesmírně důležité. To ovšem neznamená, že velké společnosti nemají svou roli. Začínající podnik s dobrým nápadem obvykle potřebuje silnějšího partnera, který jeho produkt začlení do komplexních systémů a zajistí jeho dodávky ve větším měřítku.

Cílem je spolupráce, nikoli pohlcení. Zdravé průmyslové odvětví je takové, v němž mohou malí inovátoři růst po boku velkých hráčů a zároveň si udržet kontrolu nad svými technologiemi, namísto toho, aby byli pohlceni v okamžiku, kdy se stanou zajímavými.

Jak může EU zaručit, že rychlost nebude na úkor transparentnosti a lidských práv?

Rychlost v rámci přístupu AGILE pramení z omezení administrativní zátěže, nikoli z opuštění zásad. Kratší žádost či jednodušší způsob vykazování nákladů neznamenají méně etických kontrol. Každý projekt financovaný z evropských prostředků musí i nadále dodržovat evropské právo, mezinárodní humanitární právo a základní práva.

Během vyjednávání Evropský parlament zajistil, aby byl program doprovázen přísnějším dohledem, jasnými povinnostmi v oblasti transparentnosti a pravidly pro etické využívání umělé inteligence. Rychlý program vyžaduje pevné mantinely právě proto, že umožňuje rychlý pohyb finančních prostředků.

Transparentnost je i v našem vlastním zájmu. Po evropských občanech se žádá, aby přijali vyšší výdaje na obranu. Podpoří je pouze tehdy, budou-li moci věřit, že jejich peníze slouží k jejich ochraně. A nikoli k vytváření nástrojů, které by se jednoho dne mohly obrátit proti samotným hodnotám, jež bráníme.

Měla by Unie stanovit záruky, že dodatečné výdaje na obranu nesníží financování jejích sociálních priorit?

Ano. Tyto záruky by měly být zakotveny v příštím víceletém finančním rámci. Evropa musí do své bezpečnosti investovat více. Avšak bylo by vážnou chybou hradit tyto náklady na úkor škol, nemocnic, regionálního rozvoje či podpory pracujících.

Toto riziko není jen teoretické. Během současných jednáních o příštím rozpočtu volají některé z nejbohatších členských států po výrazných škrtech. A to i v oblasti politiky soudržnosti a zemědělství. Návrh Komise zároveň slučuje řadu těchto fondů do národních plánů, což usnadňuje nenápadné přesouvání prostředků z jedné priority na druhou. Právě proto Evropský parlament – ​​a zejména má politická skupina – trvá na jasně zajištěném financování sociální a regionální politiky.

včetně samostatného Evropského sociálního fondu s vlastními zdroji. Stavět obranu proti sociální politice je falešná volba. Řešením je větší rozpočet, financovaný spravedlivějším způsobem.