Ministr obrany Jaromír Zůna chtěl, aby brigádní generál Radek Haratek skončil v čele Velitelství informačních a kybernetických sil. Náčelník Generálního štábu Miroslav Hlaváč však Haratka ve funkci ponechává a dál mu důvěřuje. Jde o spor? Bývalá ministryně obrany Jana Černochová nyní pokládá otázku, která může být pro další vývoj celé kauzy zásadní: Kdo má vlastně pravomoc rozhodnout o Haratkově odchodu?
Podklady ministerstva obrany ukazují, jak jsou personální kompetence rozdělené. Neodpovídají však jednoznačně na všechny otázky, které spor vyvolal.
Zůna chce Haratkův odchod, Hlaváč ho ve funkci ponechal
Spor o budoucnost brigádního generála Radka Haratka se dostal do další fáze. Ministr obrany Jaromír Zůna podle své odpovědi na interpelaci poslance Pavla Růžičky (ANO) uložil náčelníkovi Generálního štábu Armády České republiky Miroslavu Hlaváčovi, aby Haratka odvolal z funkce velitele Velitelství informačních a kybernetických sil a přeřadil ho na jiné služební místo.
Jenže Generální štáb nyní potvrzuje, že Haratek ve funkci nadále pokračuje a má důvěru náčelníka Generálního štábu. Mluvčí Zdeňka Sobarňa Košvancová uvedla: „Brigádní generál Haratek je velitelem Velitelství informačních a kybernetických sil a ve své funkci nadále pokračuje.“
Následně doplnila: „Brigádní generál Haratek má důvěru náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Miroslava Hlaváče a plní úkoly vyplývající z jeho funkce.“
Armáda ovšem výslovně nepotvrdila, že Hlaváč Zůnův pokyn odmítá splnit. Na otázky týkající se personálních záležitostí a případných dalších kroků odpověděla stručně: „Personální záležitosti a případné personální kroky nebudeme komentovat.“
Černochová se ptá, kdo má skutečně rozhodnout?
Do sporu se včera vložila bývalá ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Ve svém příspěvku na sociální síti X uvedla, že se Zůna ve čtvrtek opět omluvil z poslaneckých interpelací. „Bojí se přijít do Sněmovny a mluvit o tom, co se děje na ministerstvu obrany?“ položila řečnickou otázku.
Černochová zároveň oznámila, že nebude čekat, zda se ministr po osmi měsících dostaví do Sněmovny a odpoví poslancům. Rozhodla se proto znovu podat interpelaci písemně.
V textu na síti X zdůraznila, že se nechce Haratka zastávat. Kauzy Karel a Volby 2025, které se týkaly činnosti vojenských informačních a kybernetických sil, řešila ještě jako ministryně obrany s tehdejším náčelníkem Generálního štábu Karlem Řehkou. K Haratkovu postupu tehdy měla vážné výhrady.
Její současná kritika se však soustředí především na způsob, jakým Zůna postupuje při personálním rozhodování. „Ministerstvo obrany v minulosti výslovně potvrdilo, že o služebním zařazení velitelů sil rozhoduje ministr obrany. Personální pravomoci dnes upravuje rozkaz ministra obrany č. 5/2023,“ napsala Černochová.
Následně položila ministrovi zásadní otázku: „Kdo má podle aktuálně platných předpisů pravomoc generála Haratka odvolat? Vy, nebo náčelník Generálního štábu?“ A pokračovala: „Pokud tato pravomoc náleží Vám, proč jste odvoláním pověřil generála Hlaváče? Proč by měl nést odpovědnost za personální rozhodnutí, které jste učinil Vy?“
Bývalá ministryně tak nezpochybňuje pouze samotný požadavek na Haratkův odchod. Především chce vědět, proč Zůna přenesl provedení personálního kroku na náčelníka Generálního štábu, pokud podle platných předpisů příslušná pravomoc náleží ministrovi.
„Pane ministře, pokud jste přesvědčen, že generál Haratek má skončit, pak za tímto rozhodnutím také stůjte. Nepřenášejte odpovědnost na náčelníka Generálního štábu,“ vyzvala Zůnu.
Místopředseda sněmovního výboru pro obranu Pavel Růžička, který na případ upozornil, v reakci na odpověď ministra obrany požaduje odpovědnost na nejvyšších místech.
Co říká dokument ministerstva obrany o pravomocích ministra?
Podklady k personálním pravomocem ministra obrany rozlišují několik právních režimů. Jde o pracovněprávní vztahy podle zákoníku práce, státní službu a služební poměr vojáků z povolání. Ministr v jejich rámci jmenuje zaměstnance nebo rozhoduje o služebním zařazení vojáků na vymezené pozice, případně se na jmenování podílí návrhem.
Ministr obrany vykonává tyto pravomoci v mezích příslušných zákonů. Jmenuje tedy vedoucí zaměstnance a rozhoduje o vybraných vojenských funkcích podle pravidel, která se pro jednotlivé pozice liší.
Pro spor o Haratka je důležitá především část týkající se vojáků z povolání. Podle § 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ministr obrany jmenuje, respektive rozhoduje o služebním zařazení, mimo jiné na pozice zástupců náčelníka Generálního štábu, ředitelů sekcí Generálního štábu a jejich zástupců, velitelů sil a jejich zástupců, velitelů brigád a leteckých základen i na další vybrané funkce.
Potvrzuje se tak informace, že ministr obrany má přímé personální pravomoci u velitelů sil. Zároveň uvádí, že se u těchto pozic zpravidla nevyžaduje souhlas jiné osoby ani návrh ministra v případech, kdy jmenování provádí někdo jiný. Výjimku představuje hlavní kaplan Armády České republiky, jehož služební zařazení vyžaduje souhlas České biskupské konference a Ekumenické rady církví.
Celkem jde o 47 pozic, o nichž ministr obrany rozhoduje podle příslušných pravidel o služebním zařazení vojáků z povolání.
Ministr má pravomoci také u dalších důležitých funkcí
Dokument ministerstva obrany popisuje rovněž další personální kompetence ministra. Ty se týkají nejen vojenských velitelů, ale také vedoucích zaměstnanců v pracovněprávním vztahu a některých funkcí ve státní službě.
Podle zákoníku práce se pracovní poměr zakládá jmenováním například u vedoucího organizačního útvaru organizační složky státu. Jmenování provádí vedoucí této organizační složky. V případě Ministerstva obrany si ministr vyhradil pravomoc jmenovat ředitele svého kabinetu a náměstky člena vlády podle zákona o státní službě.
U ostatních příslušných pracovních a služebních pozic v civilní části ministerstva vykonává jmenovací pravomoc podle dokumentu státní tajemník. Materiál uvádí, že v režimu zákoníku práce a zákona o státní službě má ministr pravomoc jmenovat celkem na 58 pozic. U těchto pozic se nestanovuje funkční období a před jmenováním ministrem se nevyžaduje souhlas jiné osoby.
Dokument samostatně zmiňuje také ředitele Vojenského zpravodajství. Toho ministr obrany jmenuje po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném pro bezpečnost a se souhlasem vlády. Náčelníka Vojenské policie jmenuje po projednání v příslušném sněmovním výboru.
Tyto příklady ukazují, že personální pravomoci se liší podle funkce a právního režimu. U některých pozic ministr rozhoduje přímo, jinde zákon stanovuje další podmínky nebo zapojení jiných institucí. Pro případ Haratka je však rozhodující konkrétní úprava služebního zařazení velitelů sil a pravidla pro odvolání z dané funkce.
Co předcházelo požadavku na Haratkův odchod?
Spor souvisí s kauzami Karel a Volby 2025, které se týkaly činnosti vojenských informačních a kybernetických sil, na které upozornil poslanec hnutí ANO Pavel Růžička. Podle informací uvedených v Zůnově odpovědi na interpelaci prověřovala Vojenská policie podezření, že někteří příslušníci armády mohli dostávat úkoly nad rámec zákonného poslání ozbrojených sil a neoprávněně zpracovávat osobní údaje uživatelů sociálních sítí.
Prověřování se podle ministrovy odpovědi zaměřilo mimo jiné na shromažďování jmen a příjmení lidí aktivních na sociálních sítích a na sledování jejich postojů k aktivitám Ministerstva obrany, jeho představitelům, armádním funkcionářům a válce na Ukrajině.
Vojenská policie podle stejného podkladu nezjistila dostatek skutečností, které by odůvodňovaly závěr, že někdo spáchal některý z prověřovaných trestných činů. Upozornila však na možné porušení vojenských předpisů, zejména v oblasti velení a řízení.
Dne 28. dubna 2026 předala po konzultaci s dozorovým státním zastupitelstvím věc velení armády ke kázeňskému projednání. Zůna zdůraznil, že tento krok nelze chápat jako potvrzení původního podezření z trestného činu ani jako automatický závěr o kázeňské odpovědnosti.
Podle ministrovy odpovědi mohl Haratek zadávat úkoly přímo velitelům středisek podřízených 91. skupině informačního boje nebo 92. skupině kybernetického boje, a tím obcházet nižší stupně velení. Jde o popis možných nedostatků, nikoli o konstatování trestní viny.
Zůna následně uvedl, že podřízené útvary armády dostaly pokyn, aby neshromažďovaly informace o uživatelích sociálních sítí. Současně oznámil personální požadavek vůči Haratkovi.
Co může následovat? Klíčová otázka zůstává otevřená
Aktuální stanovisko Generálního štábu potvrzuje, že Haratek ve funkci pokračuje a má Hlaváčovu důvěru. Neříká však, zda náčelník Generálního štábu hodlá ministrovu žádost splnit, případně jaké konkrétní kroky plánuje.
Stejně tak z dodaného dokumentu o personálních pravomocích nelze s jistotou určit, zda může Zůna Haratka odvolat přímo, nebo zda musí postupovat prostřednictvím jiného služebního úkonu. Materiál potvrzuje ministrovu pravomoc rozhodovat o služebním zařazení velitelů sil, ale podrobný postup při odvolání z konkrétní funkce nepopisuje.
Jana Černochová proto požaduje jasnou odpověď na dvě otázky: kdo má podle aktuálně platných předpisů pravomoc Haratka odvolat a proč Zůna zvolil postup, při němž tímto úkolem pověřil Hlaváče.
Zůstává také nevyjasněné, co přesně oba generálové probírali při svém setkání. Generální štáb podrobnosti schůzky ani případné personální kroky nekomentoval.
Další vývoj tak bude záviset nejen na postoji náčelníka Generálního štábu, ale také na tom, jak ministr vysvětlí právní základ svého požadavku a rozdělení odpovědnosti za případné Haratkovo odvolání.
