Analýza 171 tisíců čínských dokumentů dokládá, že Peking buduje vojenskou doktrínu pro zapojení umělé inteligence. Počítá s útoky na zázemí nepřítele a stírá pravidla pro lidskou kontrolu autonomních zbraňových systémů. Za legitimní cíle považuje i evropská města a přístavy.
Nová studie Obranné vysoké školy NATO poskytuje dosud nejpodrobnější pohled podložený daty na to, jak Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) začleňuje umělou inteligenci do své bojové doktríny. Zjištění jsou znepokojivá.
Studie je dílem uznávaných odborníků. Anselm Küsters působí jako vědecký ředitel pro severské země a vedoucí oddělení pro digitalizaci a AI v německém think-tanku Centrum pro evropskou politiku, zatímco Marius Strubenhoff v témže think-tanku pracuje jako nezávislý expert na zahraniční a bezpečnostní politiku.
Analýza 171 tisíc dokumentů
Küsters a Strubenhoff využili velké jazykové modely k analýze více než 171 tisíc čínských dokumentů z let 2000 až 2025. Výsledkem je ojedinělý empirický vhled do vojenských ambicí Pekingu v oblasti umělé inteligence. Zjištění mají zároveň přímé dopady na bezpečnostní politiku EU. A potažmo i na legislativu evropského bloku.
Nejzávažnější poznatek studie se týká priorit. „Investice ČLOA v blízké budoucnosti zřejmě směřují k dosažení takové transparentnosti bojiště, která umožní jak informační převahu, tak přesné údery,“ uvádějí autoři. Cílem je mít přehled o všem a tyto poznatky využít k zasažení cílů s naprostou přesností, ještě než stihne protivník zareagovat.
Nejprve sledování, poté autonomie
V analyzovaném souboru dokumentů výrazně převažovaly pojmy týkající se sledování a monitorování. Na počítačové vidění připadalo 49,4 procenta zkoumaných oblastí, následovala robotika s 12,5 procenty a zpracování přirozeného jazyka s 6,2 procenty. Bezpečnost umělé inteligence (AI safety) naopak tvořila méně než dvě procenta.
Nejde přitom pouze o obranný postoj. V rámci čínské doktríny takzvaného disipativního válčení slouží sledování jako nástroj umožňující vedení útočných operací. Jak studie vysvětluje, „tato doktrína spočívá v udržování pořádku uvnitř vlastního systému při současném záměrném vyvolávání chaosu v politických, ekonomických a vojenských sítích protivníka“.
Města i přístavy jako legitimní cíle
Rovněž stírá rozdíl mezi frontou a zázemím, přičemž počítá s tím, že se zázemí stane významným bojištěm každé budoucí války. Evropská města, přístavy a datové sítě jsou v tomto pojetí legitimními cíli.
Praktický důsledek je zřejmý. „Dominance sledovacích technologií naznačuje, že nestabilita v krizových situacích bude v blízké budoucnosti pramenit spíše z informační asymetrie než z autonomních zbraní, které by se vymkly kontrole,“ uzavírají autoři.
Bezprostřední hrozbou pro Evropu není roj vražedných robotů, nýbrž postupné – umělou inteligencí urychlené – narušování jejího přehledu o situaci a zkracování času dostupného pro rozhodování.
Přehled o všem
Řečeno lidskou řečí. V krizové situaci nespočívá skutečné nebezpečí v tom, že by se robotická zbraň vymkla kontrole a začala sama střílet. Skutečným rizikem je, že Čína bude mít o dění na bojišti mnohem lepší přehled než její protivník. Této výhody pak může využít k rychlejšímu jednání a k tomu, aby udeřila jako první.
Politicky nejvýznamnější zjištění studie se týká vztahu Číny k mezinárodním normám. Oficiální dokumenty Pekingu kladou důraz na lidskou kontrolu a strategickou stabilitu. Státní média však prezentují jiný obraz. Zmínky o „smysluplné lidské kontrole“ dosáhly vrcholu v roce 2021. Tedy přesně v době, kdy v OSN vrcholily debaty o smrtících autonomních zbraních. A od té doby zase prudce klesly.
„Tento vývoj naznačuje, že pojem ‚smysluplná lidská kontrola‘ sloužil především jako diplomatický obrat v období zvýšené mezinárodní pozornosti. S tím, jak se rozvíjely čínské kapacity v oblasti autonomních systémů a jak na Západě sláblo úsilí o regulaci, se tento důraz postupně vytrácel,“ píší autoři studie. Souběžně s tím přibývalo zmínek o plné autonomii.
Ne zbraně, ale platformy
Tento závěr potvrzuje i terminologie používaná v čínských akvizičních procesech. „Označení ‚autonomní zbraně‘ jsou často nahrazována eufemismy, jako jsou ‚autonomní systémy‘ nebo ‚bezpilotní platformy‘,“ uvádí studie.
Počet publikací o vojenském využití umělé inteligence (AI) stabilně rostl. Z 52 prací v roce 2016 na 181 v roce 2024. „Kombinace pozitivních státních narativů a ústupu od rétoriky ‚smysluplné lidské kontroly‘ po roce 2021 naznačuje rostoucí sebevědomí Číny a slábnoucí odhodlání dodržovat mezinárodní normy,“ uzavírají Küsters a Strubenhoff.
Co má a co nemá k dispozici Brusel
Evropská reakce na tento vývoj se odehrává v rámci právního rámce, který byl vytvořen převážně pro civilní účely. Klíčová unijní právní úprava v této oblasti, Akt o umělé inteligenci (AI Act), výslovně vylučuje ze své působnosti systémy AI používané výhradně pro vojenské účely, obranu nebo účely národní bezpečnosti. Tato výjimka vytváří nedostatky v regulaci právě v té oblasti, kde podle studie NATO postupuje Čína nejrychleji.
Rozdíl mezi operační trajektorií Číny a regulačním postojem Evropy je strukturální. Brusel vybudoval civilní architekturu správy umělé inteligence. Peking buduje vojenskou.
Co musí Evropa udělat
Pokud jde o protiopatření, studie identifikuje několik investičních priorit. „Členové NATO by měli investovat do výzkumu robustnosti nepřátelských systémů. A vyvinout systémy umělé inteligence, které jsou odolné vůči manipulaci dat a vůči útokům, které mohou zaslepit, zkreslit nebo ohrozit vojenské rozhodovací systémy,“ píší autoři.
Čína, jak poznamenávají, sice ještě nestojí přímo na prahu autonomní vojenské nadvlády, avšak směr vývoje je zřejmý. Chce tohoto stavu dosáhnout co nejrychleji.
