Polsko šokovala nedávná série brutálních útoků ve školách. Premiér Donald Tusk v nich vidí také důvod k debatě o regulaci nelegálního obsahu na internetu. Respektovaný analytik Łukasz Wojdyga však upozorňuje na nebezpečí politického zneužívání tragédií. Podle něj nelze odpovědnost za násilí přenést na stát a jeho předpisy.
Zásadní roli hrají také rodina, výchova a autority, jejichž význam se podle něj v posledních letech zpochybňuje.
Analytik Wojdyga: Tragédie ve školách nejsou argumentem pro další regulace
Série násilných útoků v polských školách otřásla veřejností. V krátkém časovém úseku došlo k napadením mačetou a dalšími nebezpečnými předměty, jeden z incidentů skončil smrtí zaměstnankyně školy. Vláda reagovala rozsáhlými bezpečnostními opatřeními a premiér Donald Tusk spojil události také s glorifikací násilí na internetu.
Právě v tom ale vidí Łukasz Wojdyga, ředitel Centra strategických studií varšavského institutu Warsaw Enterprise Institute, problém. Podle něj se tragické události stávají nástrojem politického boje a záminkou k prosazování dalších regulací, aniž by vláda přesvědčivě doložila, jak by taková opatření dokázala útokům zabránit.
Wojdyga upozorňuje, že samotné poukazování na nebezpečný obsah na internetu nestačí k prokázání, že rozšíření administrativních pravomocí státu představuje účinné řešení násilí. Pokud chce vláda reagovat na útoky novými pravidly, měla by podle logiky jeho argumentu vysvětlit, jak konkrétně by tato pravidla přispěla k ochraně lidí.
Analytik tím nepopisuje pouze spor o regulaci digitálního prostředí. Jeho kritika míří také na širší přístup k odpovědnosti za násilí ve společnosti. Bezpečnost se podle něj nemá měřit počtem přijatých předpisů, ale tím, zda stát dokáže účinně chránit své občany.
Tusk připomíná prezidentovo veto. Mohlo by ale nové pravidlo útokům zabránit?
Premiér Donald Tusk spojil násilné incidenty s oslavováním násilí na internetu. Zároveň připomněl, že prezident Karol Nawrocki v lednu vetoval zákon, který měl zavést unijní akt o digitálních službách, známý jako DSA.
Vláda tvrdí, že navrhovaná pravidla by usnadnila blokování nezákonného obsahu. Prezident naproti tomu upozorňuje na riziko administrativní cenzury a nepřiměřených zásahů státu do svobody projevu.
Wojdyga se zaměřuje na mezeru v argumentaci vlády. Podle jeho komentáře vláda nedokázala přesně ukázat, jak by ustanovení odmítnutá prezidentem mohla jednotlivým útokům zabránit. Samotná časová souvislost mezi debatou o internetu a násilnými událostmi podle tohoto pohledu není důkazem, že další pravomoci státu představují správnou odpověď.
Tím se otevírá zásadní otázka: má být reakcí na brutální činy především rozšiřování státní kontroly nad online prostředím, nebo je nutné hledat také příčiny, které leží mimo dosah digitálních regulací?
Wojdyga se přiklání k širšímu pohledu. Varuje před tím, aby vláda využila veřejné zděšení k útoku na prezidenta a k prosazování dalších pravidel. Jeho kritika je politickým hodnocením vládního postupu; dodaný materiál nepřináší důkazy, které by samostatně potvrzovaly všechny motivy, jež analytik vládě připisuje.
Rodina, výchova a autorita učitelů. Na to se podle Wojdygy zapomíná
Analytik zdůrazňuje, že násilí ve školách nelze řešit pouze prostřednictvím státních zásahů. Za důležité považuje rodinu, výchovu, disciplínu a autority, které mladým lidem pomáhají rozlišovat mezi přijatelným a nepřijatelným jednáním.
Škola podle něj nemá jen předávat znalosti. Má také učit respektu a odpovědnosti za vlastní činy. Takový úkol však nemůže plnit izolovaně od rodinného prostředí a širší společnosti.
Wojdyga zároveň kritizuje některé levicové kruhy, které podle něj dlouhodobě zpochybňují tradiční model rodiny i autoritu rodičů a učitelů. Vytýká jim, že ne vždy nabízejí stejně trvalé mechanismy, které by zajistily odpovědnost za jednání.
Jde o výrazný hodnotový a politický soud autora komentáře, nikoli o závěr, který by předložený materiál dokládal konkrétními výzkumy. Jeho místo v argumentaci je ale podstatné: Wojdyga odmítá představu, že odpověď na násilí lze hledat výhradně v nových zákonech a rozšiřování pravomocí státu.
Z jeho pohledu je nutné znovu otevřít otázku, jakou roli při formování chování mladých lidí hrají rodiče, učitelé a společenské autority. Regulace internetu se může stát součástí debaty, neměla by však vytlačit ostatní otázky ani automaticky sloužit jako vysvětlení příčin konkrétních útoků.
Polsko nasadilo tisíce policistů. Organizované řízení útoků se nepotvrdilo
Rozsah násilných událostí vysvětluje, proč se bezpečnost škol stala naléhavým tématem. Dne 7. října zaútočil devatenáctiletý student v odborné škole v Ostrolece mačetou a zranil devět lidí. Ve stejný den se objevily zprávy o zmařeném plánovaném útoku v Sierpcu.
O den později patnáctiletý bývalý student ve škole poblíž Wyszkówa smrtelně zranil sedmatřicetiletou zaměstnankyni a napadl dva učitele. Na hlavě měl helmu s kamerou, což vyvolalo otázky o možné inspiraci násilným obsahem na internetu. Samotná tato okolnost ale takovou souvislost nedokazuje.
Dne 10. října utrpěly zranění tři ženy při dalším incidentu v postsekundární škole ve Varšavě.
Policie následně rozjela rozsáhlou operaci. Dne 12. října se do bezpečnostních opatření u škol zapojilo více než 20 tisíc policistů. Podle policejních údajů citovaných v podkladu bezpečnostní složky od pátku zkontrolovaly přibližně 80 tisíc objektů a zadržely 135 lidí.
Úřady varují také před napodobováním útoků. Podle předloženého materiálu se však nepotvrdilo, že by incidenty koordinovala organizovaná skupina. Ani tato skutečnost sama o sobě neodhaluje motivy jednotlivých pachatelů nebo příčiny jejich jednání.
Právě proto Wojdygův komentář míří za hranice samotné policejní reakce. Nasazení bezpečnostních složek může být bezprostřední odpovědí na hrozbu, ale podle jeho argumentace tím nekončí otázka, jak podobnému násilí předcházet a kdo nese odpovědnost za výchovu mladých lidí.
Ochrana občanů místo politického boje
Wojdyga varuje, že odpovědnost za výchovu nelze plně přenést na stát. Stejně tak podle něj není správné využívat strach vyvolaný tragédiemi k omezování svobod nebo k politickým střetům.
Jeho stanovisko staví do popředí účinnost ochrany občanů, nikoli samotný počet nových regulací. Zároveň zdůrazňuje potřebu znovu se zabývat rolí rodiny, autorit a osobní odpovědnosti.
Hlavní výhrada analytika tedy nespočívá jen v kritice konkrétního návrhu regulace internetu. Odmítá, aby se brutální útoky staly především argumentem v politickém souboji a aby debata o jejich příčinách skončila u rozšiřování státních pravomocí.
