České zemědělce svírá kombinace rostoucích nákladů, nedostatku srážek a nízkých výkupních cen obilí. Ani státní a evropská pomoc nemusí nejohroženějším farmám stačit. Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství České republiky Jaroslava Šebka může letošní sezona přivést některé podniky až na hranici existenčních problémů.
Zemědělci obdrží 264 milionů korun z evropské rezervy na zmírnění dopadů způsobených krizí na Blízkém východě. Podporu už schválila vláda. Vítáte to?
Vítáme to. Jedná se o kompenzaci dodatečných nákladů zemědělců spojených s nákupem paliv. Způsob vyplácení, tak jak ho navrhlo ministerstvo a schválila vláda, zhruba kopíruje podmínky pro vyplácení kompenzací u zelené nafty. Zvýhodněné jsou kategorie, které mají vyšší zastoupení živočišné výroby, a ti, kdo dělají citlivé komodity. První dostanou 70 procent a ostatní 60 procent.
Je to nastavené spravedlivě?
Je to v pořádku. Potřeba je postupovat co nejjednodušší a nejplošnější cestou, aby to zasáhlo všechny. Chápeme, že tady prostě určitá skupina bude mít vyšší zvýhodnění. Kdyby tam byl nějaký větší rozdíl, tak bychom nějakou připomínku měli.
Krize na Blízkém východě zvedla cenu nafty
Jakým způsobem se do nákladů zemědělců promítla krize na Blízkém východě?
Ovlivnila cenu nafty i hnojiv. Na větší podniky, které mají sklady nebo ty, kteří byli předzásobení a mysleli více dopředu a mohli si dovolit se předzásobit, nemusela krize dopadnout tak zásadně. Současně ale platí, že nikdo není zásoben na více sezón dopředu, takže stále trvající válka v tomto regionu, a tudíž pokračování problémů s palivy a hnojivy již nyní zasáhne všechny podniky.
V letošním roce se zemědělci potýkají také se suchem, máte za vaše členy vyčíslené dosavadní škody?
Analýzy od jednotlivých členů si na to neděláme. Máme ale od členů rámcové informace z regionů. Sucho a jeho dopady jsou opravdu zásadní problém. Nezasahuje ale všechny regiony stejnoměrně. Jinak je na tom například oblast Žatecka, Jižních Čech, popřípadě Jižní Moravy, a něco jiného je například oblast Severní Moravy, kde dopad nedostatku srážek nebyl tak výrazný.
Vnímáte sucho likvidační, nebo ještě se to dá ustát?
Sedláci našeho typu, mluvím za rodinné farmy a malé a střední lokální zemědělce, tak to jsou lidé, kteří převážně hospodaří na svém. Mají také připravené určité scénáře pro složitější období a víceméně je v určité míře očekávají nebo předvídají. Je to typ zemědělství odlišný od velkého korporátního, je flexibilnější a odolnější, mají větší předpoklady a vůli se nějak přizpůsobit a najít si jiné cesty, jak přežít.
Čtěte také: Sucho není levé ani pravé, varuje odborník. Má jasný vzkaz pro politiky
Naši zemědělci mají diverzifikované příjmy a aktivity. Sucho je ale obecně pro všechny zemědělce velmi tíživá záležitost. Pokud je sucho a nemáte vodu, tak neuděláte nic. Každopádně sucho v jedné sezóně dokáže zemědělec přežít. Problém je, že se opakuje stále častěji. Teď je to v podstatě každý rok. Do toho přichází brzký nástup jara, přízemní mrazíky.
Takže klimatické výkyvy?
V současnosti se už všichni zemědělci shodnou na tom, že tady rozhodně klimatické změny jsou. To už nikdo nepopírá. Sedláci postupně zjišťují, že musejí nějakým způsobem přistoupit ke změnám v hospodaření a v přístupu ohledně péče o krajinu. Sucho se navíc potkalo s krizí a vysokými cenami paliva a naopak sníženou realizační cenou základních komodit. Například u pšenice se to sice pomalu v poslední době zvedá, ale stejně je cena obilovin na úrovni nákladů nebo často pod náklady.
Špatné je to dlouhodobě. Proto je třeba hledat jiná řešení a připravit se možná i na zásadnější změny. Některé postupy, které platily dosud, a které jsme se učili, se dnes proměňují. Musíme na to reagovat. Možnosti v agrotechnice, postupech nebo odrůdách určitě nějaké jsou, ale musí být odvaha a chuť je udělat. Zvyk bývá železná košile a ne všude to půjde úplně snadno.
Čtěte také: Krize v zemědělství: pomrzlé ovoce, drahá hnojiva a mléko se nevyplácí. Pomůže Babiš?
Letošní rok může být ten, kdy se určitá část zemědělců, může dostat skutečně již do existenčních problémů. Potkalo je extrémní sucho, jsou již předchozími ne úplně dobrými sezonami vyčerpaní nebo mají nějaké potíže a břemena z minulosti, třeba úvěrové zátěže.
Resort zemědělství chystá soubor podpor
Ministerstvo zemědělství připravuje mimořádný balíček podpor ve výši 791,4 milionu korun, zahrnout má i sucho. Připravuje i posílení dosavadní alokace národních dotačních titulů, a to v předpokládané částce více než 1 miliardy korun. Dostanou se podle vás k těm nejpotřebnějším?
Je potřeba, aby to stát řešil skutečně s využitím dat, například z portálu Intersucho, což je poměrně sofistikovaná záležitost. Zejména požadujeme, aby byla podpora zaměřená regionálně a odstupňovaná dle míry těch extrémů a jejich dopadů. Zde bychom jednotnou platbu nepodpořili, protože by neměla takový efekt. Těm skutečně postiženým by nízká suma nepomohla a stejně tak těm, kteří zasažení suchem tolik nebyli.
Co by zemědělcům v současné době nejvíce pomohlo kromě kompenzací?
Potřebujeme úplnou změnu přístupu, jak budeme o zemědělství mluvit a přemýšlet. Myslíme si, že je potřeba se zaměřit na debyrokratizaci, a to tak, že se bude víc věřit tomu, co lokální zemědělec v tom místě dělá. Bude se brát jako životaschopná ekonomická jednotka, která je schopná si poradit.
Výhody z velikosti by se také měly promítnout do toho, že už takové podniky nepotřebují od státu sanovat nějakými dotacemi. Přiblížili bychom se tak modernímu zemědělství, které je běžné ve světě, tedy postavené na podpoře odolných a kreativních lokálních podnicích a rodinných farmách, které jsou všude páteří zemědělské výroby a potravinové bezpečnosti a které přirozeně a zdarma přinášejí mnoho dalších pozitiv do krajiny a regionu s tím, že vedle nich budou fungovat i velké podniky, které mohou plnit zase jiné důležité role.
A daří se to v Česku?
V těchto měsících se vyjednávají podmínky nové společné zemědělské politiky, a proto je důležité přijít s celkovou změnou toho přístupu. To se tady v Česku ale nenosí. Tady převládá zemědělský model ze socialismu, který zamrzl v 90. letech.
Zachovaly se tu velké podniky, které se ještě zvětšovaly. Nyní se dostávají do rukou nezemědělců, kteří sektor nevidí jako životní rozhodnutí dál hospodařit, ale jako příležitost k akvizici podniku, který má nárok na neomezené dotace. Pro takového investora je jen komoditou v jeho obchodním portfoliu. Tak se ale zemědělství dělat nemůže a takový systém musí nutně zhavarovat. Pro nás je ideální ukázkou Polsko.
Polsko jako vzor
Jak to tam funguje?
Mají zastropování na 300 hektarů a jsou tam převážně menší subjekty. Velké podniky přitom ale i se zastropováním nekrachují. Polské zemědělství je postavené na základní podpoře menších rodinných farem a vědí, že se jim to vyplatí právě proto, aby to zemědělství bylo konkurenceschopné a venkov životaschopný. Naopak odstrašující příklad je Slovensko.
Proč?
Na Slovensku už zemědělská výroba v podstatě kolabuje, protože ji tam ovládá jen několik skutečně velkých subjektů. Jejich soběstačnost a produktivita velmi poklesla. Kolegové říkají, že jsou závislí na zahraničním dovozu a venkov se tam v podstatě rozpadl, protože to tam skoupili velcí hráči, kteří jsou napojení na dotace, které nejsou reálně nijak omezené.
Mají tam sice zastropování, ale protože si můžou odečíst náklady na zaměstnance, tak se to vyruší. Právě touto cestou se podle nás snaží ubírat ministerstvo zemědělství pod vedením Martina Šebestyána.
