Rusko přenáší represi protivníků za hranice. Zpráva popsala únosy, vydírání i lov na odpůrce

Únosy, sledování, otravy, vydávání lidí do Ruska, zmrazování majetku i digitální útoky. Ruské úřady podle nové zprávy pod hlavičkou Organizace spojených národů používají proti svým kritikům stále více nástrojů i za hranicemi země. Některé případy sahají i do Evropy.

Kam člověk uteče před úřady, když opustí v pozici disidenta Rusko? Podle zvláštní zpravodajky OSN pro lidská práva v Ruské federaci Mariany Katzarovové nemusí být útěk za hranice dostatečnou ochranou.

Její nová zpráva popisuje systém přeshraničních represí, které podle ní ruské úřady používají proti odpůrcům, novinářům, aktivistům a dalším kritikům.

Nejde přitom jen o fyzické útoky. Zpráva popisuje také sledování, digitální operace, právní nátlak, zneužívání mezinárodní policejní spolupráce, zmrazování účtů a majetku nebo tlak na příbuzné lidí, kteří žijí v zahraničí.

Zvláštní zpravodajka tvrdí, že se tento systém po plnohodnotné invazi Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 výrazně rozšířil.

Rusko podle OSN rozšířilo represi za hranice

Zpráva Katzarovové byla předložena Radě OSN pro lidská práva. Dokument uvádí, že ruské úřady rozšířily systém domácích represí za hranice. Cílem má být umlčet, zastrašit nebo potrestat lidi, které ruské úřady považují za politické či občanské odpůrce.

Podle zprávy se tento přístup po roce 2022 změnil nejen rozsahem, nové jsou také některé používané metody.

Vedle přímého násilí se stále více uplatňují administrativní, právní a digitální nástroje. Rusko podle zprávy zároveň více využívá prostředníky, kteří mohou ztížit určení přímé odpovědnosti.

Zvláštní zpravodajka pracovala s databází, která obsahuje téměř 400 zdokumentovaných případů. Nejde podle ní o úplný seznam. Text zároveň upozorňuje, že u některých případů nelze odpovědnost Ruska definitivně potvrdit.

Po roce 2022 počet případů prudce vzrostl

Po ruské invazi na Ukrajinu a vyhlášení částečné mobilizace v září 2022 opustily Rusko podle odhadů stovky tisíc lidí. Výzkumníci odhadují počet lidí, kteří pak odešli, na 650 000 až 900 000. Zpráva tuto vlnu označuje za největší ruskou emigraci od 20. století.

Mezi odcházejícími byli odpůrci války, novináři, obránci lidských práv, právníci, kulturní osobnosti nebo lidé odmítající vojenskou službu z důvodu svědomí.

Nejprve se nová ruská diaspora soustředila hlavně na jižním Kavkaze a ve střední Asii. Později stále více mířila do Evropské unie a Spojených států.

Právě aktivita ruské diaspory podle zprávy vedla k intenzivnějším snahám o její sledování a kontrolu.

Za hranice se dostaly i ruské represivní zákony

Ruské úřady podle zprávy používají proti lidem v zahraničí také domácí právní nástroje. Patří mezi ně označení „zahraniční agent“, zákaz takzvaných „nežádoucích organizací“ nebo zákony o „válečné cenzuře“.

Do poloviny roku 2026 bylo podle zprávy jako „zahraniční agenti“ označeno více než 1200 jednotlivců a organizací. Jako „nežádoucích“ bylo označeno více než 380 organizací. Patří mezi ně také organizace založené Rusy v exilu.

Zpráva upozorňuje, že označení může mít profesní, finanční i společenské dopady. Nedodržení některých povinností může vést k administrativním nebo trestním postihům.

V nepřítomnosti padaly tvrdé tresty

Dalším nástrojem jsou podle zprávy soudní řízení v nepřítomnosti. Počet zdokumentovaných rozsudků v nepřítomnosti vzrostl ze čtyř v roce 2022 na 157 v roce 2025.

Terčem byly podle zprávy především projevy proti válce, novinářská práce a opoziční aktivita v zahraničí. Příkladem je Alexandra Pugachová. Ta byla v roce 2026 v nepřítomnosti odsouzena za vystoupení na demonstraci v Gruzii.

Filmový producent Alexander Rodňanskij dostal v říjnu 2024 osm a půl roku vězení. Důvodem měly být jeho příspěvky na sociálních sítích o civilních obětech na Ukrajině.

V březnu 2026 pak byla spolupracovnice Alexeje Navalného Nina Volokonšonská v nepřítomnosti odsouzena k pěti a půl roku vězení za účast v „extremistickém společenství“.

Muž z Kazachstánu skončil po vyhoštění v ruském vězení

Zpráva popisuje také případy, kdy se ruským úřadům podařilo dostat lidi ze zahraničí zpět do Ruska. V únoru 2026 Kazachstán vyhostil specialistu na informační technologie Alexandra Kačkurkina. Šlo o občana Ukrajiny a Ruska z Krymu.

Důvodem byly podle zprávy přestupky. Měl kouřit v uzavřených prostorách a přecházet vozovku mimo přechod.

Po návratu do Ruska ho však úřady okamžitě zatkly. Čelil obvinění z vlastizrady v souvislosti s údajnými finančními dary Ukrajině. Pokud by byl odsouzen, hrozilo mu podle zprávy až doživotní vězení.

Případ podle zvláštní zpravodajky ukazuje, jak může administrativní postup v zahraničí skončit mnohem závažnějším trestním stíháním v Rusku.

Z Kazachstánu zmizel i ruský dezertér

Ještě tvrdší případ se týká Semjona Bažukova, který opustil ruskou armádu. V prosinci 2025 ho v Kazachstánu zadržela policie. Následně ho převzali ruští policisté, kteří za ním přijeli do Kazachstánu.

Podle zprávy ho ještě v zahraničí mučili. Poté ho převezli na ruskou vojenskou základnu. Bažukov se odtud dokázal dostat. Kazašská policie ho ale znovu zadržela a v roce 2026 byl prostřednictvím nezákonného přesunu vrácen do Ruska.

Zpráva popisuje i další podobné případy. V prosinci 2023 ruská armáda podle dokumentu unesla z Arménie dezertéra Dmitrije Setrakova.

Protiválečný aktivista Alexej Rožkov byl v květnu 2023 nezákonně přepraven z Kyrgyzstánu do Ruska. Tvrdil, že ho tam mučili a vyhrožovali mu znásilněním. V květnu 2025 dostal 16 let vězení za „ospravedlňování terorismu“ a šíření „falešných zpráv“ o ruské armádě.

V červnu 2026 unesli rodiče kritika

Jedním z nejnovějších případů je podle zprávy tlak na rodinu Mansura Movlajeva. Ten se stal kritikem čečenského vůdce Ramzana Kadyrova. V Kazachstánu čelil žádosti Ruska o vydání.

V červnu 2026 čečenské úřady unesly jeho rodiče a jeho bratra mučily. Cílem mělo být přimět Movlajeva, aby se vzdal odporu proti vydání do Ruska. Už v květnu 2025 Movlajeva zadrželi v Kazachstánu na základě ruské žádosti. Rusko ho stíhalo kvůli údajnému vydírání.

Movlajev obvinění odmítá a označuje je za vykonstruovaná. V únoru 2026 Výbor OSN pro lidská práva požádal o provedení předběžných opatření. Následně Nejvyšší soud Kazachstánu zastavil jeho vydání do doby, než se projedná odvolání související s jeho žádostí o azyl.

V červenci padl další mnohaletý trest

Další případ se týká Georgije Pirogova. Tento ruský občan žil od roku 2022 v zahraničí. V červenci 2024 zmizel v Uzbekistánu. O několik dní později se objevil ve vazbě v Moskvě.

V červenci 2026 dostal 23 let vězení za vlastizradu. Zpráva tento případ řadí mezi příklady nezákonných přesunů lidí, které mají podle zvláštní zpravodajky charakter přeshraniční represe.

Rusko podle zprávy zneužívá i Interpol

Další část příběhu se odehrává na mezinárodní právní scéně. Podle dokumentu je Rusko označováno za významného zneuživatele systémů a mechanismů Interpolu.

Zpráva uvádí, že uniklé dokumenty ukazují na velmi vysoké využívání takzvaných červených upozornění Interpolu. Přibližně polovina případů souvisejících s Ruskem, které v roce 2024 přezkoumal kontrolní orgán Interpolu, podle zprávy nesplňovala pravidla organizace.

Jako příklad dokument uvádí ruského podnikatele Igora Pestrikova. Ten v roce 2022 odešel do Francie poté, co odmítl podporovat ruské válečné úsilí. Později čelil obvinění z podvodu a Rusko na něj vydalo červené upozornění Interpolu.

V dubnu 2024 Komise pro kontrolu spisů Interpolu dospěla k závěru, že případ měl převážně politický charakter. Nařídila proto odstranit upozornění.

Jeden muž skončil v Itálii kvůli ruskému zatykači

Andemirkan Guchajev, čečenský politický uprchlík ve Spojeném království, byl v srpnu 2023 zatčen během dovolené v Itálii. Důvodem bylo ruské červené upozornění Interpolu. Po jednání italského soudu týkajícím se vydání byl propuštěn.

Zpráva upozorňuje, že samotná žádost o vydání může mít vážné následky, i když nakonec nevede k extradici. Člověk může skončit ve vazbě. Musí platit právní náklady. Čelí nejistotě a omezení pohybu.

Sledování nekončí ani po útěku

Ruské bezpečnostní služby podle zprávy sledují Rusy, Ukrajince a další cizince v zahraničí. Používají k tomu naverbované spolupracovníky, infiltraci emigrantských a aktivistických kruhů i technický a digitální dohled.

V Německu podle zprávy působil Pablo González, zpravodajský důstojník vystupující jako španělský novinář. Měl proniknout do blízkého okruhu Žanny Němcovové, obhájkyně lidských práv a dcery zavražděného ruského opozičního politika Borise Němcova.

V červenci 2026 byl v Polsku odsouzen Igor Rogov. Dostal sedm let vězení za špionáž, která podle zprávy zahrnovala předávání informací o ruských opozičních aktivistech.

Podle dokumentu bylo sledování Rusů v zahraničí hlášeno také v Arménii, Gruzii, Švýcarsku a několika státech Evropské unie.

Spyware se dostal do telefonu ruského programátora

Zpráva popisuje i konkrétní případ digitálního sledování. Forenzní analýza organizace The Citizen Lab z roku 2024 potvrdila podle dokumentu aktualizovanou verzi spywaru Monokle.

Program umožňoval pokračovat ve sledování zařízení ruského programátora Kirilla Parubce. Od roku 2020 žil v zahraničí. Během návštěvy Moskvy ho ale zadrželi kvůli humanitárním darům Ukrajině.

Bezpečnostní služba se ho podle zprávy pokusila naverbovat jako informátora. Po souhlasu se spoluprací ho propustila. Telefon, který mu předtím zabavila, mu následně vrátila.

Útoky míří i na evropské politiky

Digitální represe podle zprávy v posledních letech zesílila. Zahrnuje phishing, hackerské útoky, spyware, zveřejňování osobních údajů, obtěžování i koordinované očerňující kampaně.

V roce 2024 zasáhla podle výzkumníků kampaň připisovaná aktérům napojeným na Kreml ruskou opozici v exilu, média a nevládní organizace ve Spojených státech i Evropě.

Na začátku roku 2026 pak občanská společnost odhalila kampaň proti účtům v zabezpečené komunikační službě Proton. Ta podle zprávy kompromitovala obránce lidských práv, novináře a více než 300 evropských politiků.

Zpráva zároveň upozorňuje na takzvaný doxxing. Aktivisté se v některých případech stali terčem zveřejňování osobních údajů. Tři nezávislí novináři v exilu dostali v roce 2023 zprávy obsahující jejich domácí adresy a informace o cestách a každodenním pohybu. Podle zvláštní zpravodajky to naznačovalo, že jsou sledováni.

Odpůrci mohou přijít o peníze i pas

Ruský tlak nemusí být viditelný. Nový zákon č. 284-FZ ze 4. srpna 2026 podle zprávy systematizuje některé formy nátlaku na Rusy žijící v zahraničí.

Lidem zařazeným na příslušný seznam může hrozit 14 kategorií omezení. Patří mezi ně zmrazení peněz a majetku. Mohou také přijít o většinu konzulárních služeb včetně vydání nebo prodloužení pasu.

Další omezení se týkají digitálních státních služeb, licencí a akreditací. Zasahují také do řízení automobilů, registrace vozidel, majetkových transakcí, notářských úkonů, plných mocí, úvěrů, podnikání nebo vzdáleného bankovnictví. Zpráva tento stav popisuje jako faktické zbavení většiny obsahu občanství.

Ruské seznamy mohou mít dopad i v evropských bankách

Další mechanismus funguje přes finanční sektor. Ruská Federální služba pro finanční monitoring – Rosfinmonitoring – vede seznam „teroristů a extremistů“.

V polovině roku 2026 na něm bylo podle zprávy 21 541 jednotlivců. Dále tam bylo 247 organizací označených za „teroristické“ a 556 organizací označených za „extremistické“.

Nejméně 5063 jednotlivců, tedy 23,5 procenta, bylo podle dokumentu stíháno na základě politicky motivovaných správních nebo trestních obvinění. Podíl nových politicky motivovaných zařazení se podle zprávy zvýšil z 9 procent před únorem 2022 na 41 procent v roce 2024.

Problém nekončí na ruských hranicích. Informace z Rosfinmonitoringu se podle zprávy automaticky šíří do globálních databází používaných při kontrolách klientů a proti praní peněz.

Zpráva uvádí databáze LSEG World-Check, LexisNexis a Dow Jones Risk & Compliance. Banky a další finanční instituce pak mohou takto označené lidi považovat za rizikové.

Ani žaloba nemusí být obyčejnou žalobou

Zpráva upozorňuje také na využívání soudních sporů. Jde o takzvanou strategickou žalobu proti účasti veřejnosti. Jejím cílem může být podle dokumentu zatížit novináře nebo jiného kritika dlouhým a nákladným soudním řízením.

Příkladem je britský spor kolem knihy novinářky Catherine Beltonové. V roce 2021 zahájili ruští oligarchové Roman Abramovič, Petr Aven, Michail Fridman a Šalva Čigirinskij a státem kontrolovaná společnost Rosněfť řízení ve Spojeném království proti Beltonové a nakladatelství HarperCollins.

Spor souvisel s její knihou Putinovi lidé. Zvláštní zpravodajka upozorňuje, že účast státem kontrolované Rosněfti podle ní představuje silný důkaz státního řízení žaloby.

Další případ se týkal zakladatele Bellingcatu Elliota Higginse. V prosinci 2021 na něj podal žalobu na ochranu pověsti Jevgenij Prigožin, zakladatel Wagnerovy skupiny. Žaloba se týkala příspěvků na sociálních sítích, které upozorňovaly na Prigožinovo spojení s Wagnerovou skupinou.

Řízení bylo v roce 2022 ukončeno. Podle zprávy však Higginsovi způsobilo značné právní náklady.

Nejtvrdší případy: násilí a vraždy

Přeshraniční represe podle zprávy nemá jen administrativní nebo digitální podobu. Mezi nejzávažnější případy patří vraždy, pokusy o vraždu, útoky a podezření na otravy.

Zpráva připomíná vraždu Alexandra Litviněnka v Londýně v roce 2006. Litviněnko zemřel po použití radioaktivního polonia-210.

Uvádí také útok nervovým jedem proti Sergeji a Julii Skripalovým v britském Salisbury v roce 2018.

V roce 2019 zastřelil v Berlíně bývalého čečenského bojovníka Zelimchana Changošviliho podle německých soudů agent ruské Federální bezpečnostní služby Vadim Krasikov. Soudy uvedly, že jednal na příkaz ruských úřadů.

Krasikov byl v srpnu 2024 propuštěn z vězení v rámci výměny skupiny ruských politických vězňů.

Vražda pilota v Madridu

V únoru 2024 byl ve Španělsku zavražděn ruský vojenský pilot Maxim Kuzminov, který přešel na Ukrajinu. Španělské úřady podle zprávy případ vyhodnotily jako cílenou vraždu. Šéf ruské zahraniční rozvědky ho veřejně označil za „morální mrtvolu“.

Zpráva zároveň popisuje podezření na otravy ruských novinářů a obránců lidských práv v exilu. V říjnu 2022 onemocněla novinářka Novaja gazety Jelena Koščenková po cestě do Mnichova s příznaky otravy.

Podobný případ se o týden později týkal bývalé novinářky rádia Echo Moskvy Iriny Bablojanové v Tbilisi. Zvláštní zpravodajka však výslovně uvádí, že odpovědnost za tyto případy zůstává předmětem vyšetřování.

Čečenská stopa vede napříč Evropou

Samostatnou část zpráva věnuje Čečensku. Podle zvláštní zpravodajky jde o mimořádně tvrdou formu přeshraniční represe vůči čečenské diaspoře. Dokument uvádí, že čečenské úřady jednají se souhlasem ruských federálních orgánů.

Zpráva připomíná několik případů umlčení čečenských kritiků v zahraničí. Patří mezi ně Umar Israilov zavražděný ve Vídni v roce 2009, Zelimchan Changošvili v Berlíně v roce 2019, Imran Alijev ve francouzském Lille v roce 2020 a Mamikhan Umarov poblíž Vídně v roce 2020.

V roce 2020 byl ve Švédsku napaden také čečenský opoziční blogger Tumso Abdurachmanov. Prezident Čečenska Ramzan Kadyrov podle zprávy otevřeně vyhrožoval kritikům v exilu slovy: „Tato moderní doba a technologie nám umožňují vědět všechno a můžeme najít kohokoli z vás.“

Rodina jako nástroj nátlaku

Podle zprávy se tlak často přesouvá také na příbuzné. Bezpečnostní služby mají navštěvovat rodiny lidí žijících v zahraničí. Příbuzným mohou hrozit nebo zabavovat majetek.

Zpráva popisuje také zatýkání, únosy a mučení. V prosinci 2021 bylo v Čečensku uneseno několik příbuzných opozičního blogera Tumsa Abdurachmanova. Podle zprávy mělo jít o snahu přimět ho k omluvě šéfovi Čečenska.

Další příbuzní blogera Khasana Chalitova byli uneseni. V červnu 2024 jeho otec a dva bratři čelili svévolnému zadržení a zmizení.

V lednu 2022 byla Zarema Musajevová, matka čečenských opozičních aktivistů Abubakara a Ibrahima Jangulbajevových, násilně převezena z Nižního Novgorodu do Čečenska a uvězněna. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku z května 2024 podle zprávy konstatoval, že její zadržení bylo odvetou za aktivity jejích synů.

A v červnu 2026 přišel již zmíněný případ rodiny Mansura Movlajeva.

Rusko využívá i prostředníky

Zpráva upozorňuje ještě na jeden trend. Rusko podle ní stále častěji využívá soukromé prostředníky, naverbované aktivisty, donucené spolupracovníky, oligarchy nebo členy kriminálních a diasporických struktur.

Důvodem má být také snaha ztížit připsání konkrétní operace ruskému státu. Británie podle zprávy odhalila a stíhala síť bulharských občanů pracujících pro ruskou rozvědku.

Síť měla být zapojena do destabilizačních aktivit. Patřily mezi ně přípravy atentátů, sledování, sabotáž a zastrašování. Jedním z cílů připravovaného atentátu měl být Christo Grozev, investigativní novinář a výzkumník Bellingcatu.

OSN: Nejde o jednotlivé případy

Mariana Katzarovová ve zprávě dochází k velmi širokému závěru. Podle ní Rusko provozuje rozsáhlou, systematickou, institucionalizovanou a účelovou politiku přeshraničních represí.

Dokument přitom upozorňuje, že tento systém nefunguje prostřednictvím jediného úřadu. Podle zprávy se na něm podílí nejméně devět útvarů Federální bezpečnostní služby (FSB). Dále vojenská rozvědka, zahraniční rozvědka, Vyšetřovací výbor, generální prokuratura, ministerstvo zahraničí, ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti a regulátor Roskomnadzor.

Zvláštní zpravodajka zároveň upozorňuje na vznik nové infrastruktury. Vyšetřování zveřejněné v březnu 2026 informovalo o údajné existenci struktury označované jako „Center 795“.

Měla vzniknout v roce 2022 pro citlivé zpravodajské operace, únosy a atentáty v zahraničí. Zpráva ale výslovně uvádí, že odpovědnost konkrétních operací za tuto strukturu nelze na základě dostupných důkazů nezávisle potvrdit.

Co má následovat?

Zpráva nekončí pouze popisem případů. Katzarovová vyzývá Rusko, aby přeshraniční represe okamžitě ukončilo. Požaduje také konec zneužívání Interpolu, mezinárodní právní pomoci a řízení v nepřítomnosti.

Po státech, kde ohrožení lidé žijí, žádá lepší ochranu. Hostitelské země podle ní nemají vydávat lidi do Ruska, pokud jim hrozí mučení, špatné zacházení, pronásledování nebo flagrantní odepření spravedlnosti.

Doporučuje také důkladnější prověřování ruských žádostí v systému Interpolu. Zvláštní zpravodajka chce rovněž větší kontrolu údajů, které ruské úřady poskytují bankám a finančním institucím.

A navrhuje vznik závazného mezinárodního nástroje OSN, který by přeshraniční represi definoval a stanovil pravidla prevence, odpovědnosti a ochrany obětí.

Zpráva tak popisuje systém, který podle její autorky funguje daleko za hranicemi Ruska. Jeho nástroje jsou přitom velmi rozdílné. Od únosu člověka v zahraničí až po jeden údaj v databázi, kvůli kterému může přijít o bankovní služby.