Nechceme už žádnou další závislost na jednom dodavateli, prohlašovali evropští politici během energetické krize před čtyřmi lety. Jenže jak se ukazuje, závislost na ruském plynu nahradily nové závislosti – i když nutno dodat, že na výrazně méně problémových partnerech. Jmenovitě na Norsku a Spojených státech.
Jak ukazují čerstvá data unijního Eurostatu, podíl Norska na dovozu zemního plynu potrubní cestou do zemí EU na začátku loňského roku překonal 50 procent. Od té doby se drží těsně nad touto hranicí. Druhé Alžírsko mělo v letošním prvním pololetí podíl 18 procent na hodnotě dovezeného plynu. Další dodavatelé, tedy Rusko, Ázerbájdžán a Británie, se pohybují okolo hranice 10 procent.
LNG na lodích z USA
Ještě výraznější je dominance Spojených států na trhu se zkapalněným zemním plynem (LNG). Ten už pět let roste a ve druhém letošním čtvrtletí se vyšplhal na víc než 63 procent. Druhé je Rusko se 17procentním podílem na hodnotě importu, s odstupem následují Alžírsko, Nigérie a další země. Katar, který měl ještě loni podíl okolo 10 procent na dodaném LNG do Evropy, ze statistik zmizel po vypuknutí americko-íránské války a poškození zpracovatelského závodu Ras Laffan.
Zajímavostí může být, že Rusko má vyšší podíl na hodnotě dovezeného „potrubního“ plynu než na jeho objemu. Tím lze vyvrátit výmysly prokremelských propagandistů o „levném ruském plynu“ pro evropské zákazníky. Srovnání objemu a ceny dovozu ukazuje, že relativně nejlevnější je plyn z Alžírska.
Tady se diverzifikace daří (i bez Ruska)
Poněkud jiná je situace na trhu s ropou. Tam se diverzifikace dodavatelů daří evropským zemím více než v případě plynu. Žádný z dodavatelů nemá více než 20procentní podíl na hodnotě importu. Blíží se mu však Spojené státy, které jen za poslední rok navýšily svůj podíl z 14,4 procenta na 18,8 procenta (ve druhém čtvrtletí). O druhé místo soupeří Norsko a Kazachstán, jejichž podíly kolísají okolo 14 procent. Následují Libye, Saúdská Arábie a Brazílie.
V případě ropy se zemím Evropské unie výrazně lépe podařilo vyřešit závislost na Rusku. To bylo ještě v roce 2021 největším dovozcem s podílem okolo 25 procent. V letošním prvním pololetí již ruský podíl klesl na pouhé jedno procento celkového importu. Ruskou ropu odebírají na základě výjimky od Evropské unie už jen Maďaři a Slováci, jinde už platí embargo na její dovoz.
Dovoz, který se prodraží
Eurostat ve své zprávě upozornil také na růst dovozu paliv do zemí Evropské unie. Ve druhém čtvrtletí byl o 39,3 procenta vyšší oproti druhému čtvrtletí roku 2025. Skončil tím trend klesajících cen ropy a plynu, který nastal po cenovém šoku v roce 2022. Ve druhém čtvrtletí se prodražil hlavně dovoz ropy, jejíž cena výrazně vzrostla po vypuknutí konfliktu v Perském zálivu.
Účet za dovoz surové ropy v roce 2022 vycházel – z pohledu celé Evropské unie – na 27,6 miliardy eur za měsíc. Tato hodnota postupně klesla na 17,7 miliardy eur v loňském roce. Avšak v letošním druhém čtvrtletí přišel růst zpátky k hodnotám z roku 2022. Mírnější byl prozatím růst nákladů na dovoz zemního plynu; ten se projeví až ve statistice za třetí (a nejspíš i čtvrté) letošní čtvrtletí.
