Míra porodnosti v Číně klesla na nejnižší úroveň od roku 1939. Drastické stárnutí populace spolu s dozvuky politiky jednoho dítěte ohrožují tamní penzijní systém i hospodářský růst. Zpomalující ekonomika spojená s odlivem kvalifikovaných lidí podkopává pozici Číny v globálním soupeření, což může představovat strategickou výhodu pro Evropskou unii.
Peking není připraven zvládnout přechod od honby za růstem k péči o stárnoucí populaci. V globálním soupeření o talenty by tyto nedostatky mohly představovat příležitost pro Evropu. Čína v současnosti čelí demografickému propadu, který je náhlý a historicky bezprecedentní.
Allen Feng, zástupce ředitele týmu pro výzkum čínských trhů v poradenské společnosti Rhodium Group, nabídl poměrně chmurný pohled na situaci. „Odhadujeme, že Čína v příštím desetiletí přijde o téměř 60 milionů obyvatel, což zhruba odpovídá počtu obyvatel Francie,“ napsal.
Šokující propad porodnosti
Tento pokles je způsoben propadem porodnosti, který šokoval i zkušené pozorovatele dění v regionu. V minulém roce klesl celkový počet narozených dětí v Číně na pouhých 7,92 milionu. Toto číslo představuje méně než polovinu hodnoty zaznamenané před pouhým desetiletím. Jde o nejnižší úroveň porodnosti od roku 1939. Tedy z doby, kdy celkový počet obyvatel dosahoval jen něco málo přes čtvrtinu současného stavu.
O těchto nepříznivých demografických faktorech se již delší dobu ví. Méně jasné však je, jak je interpretovat. Feng je v kontextu čínské ekonomiky označuje za „šedého nosorožce“. „Údaje za rok 2025, které naznačují zdvojnásobení úbytku obyvatelstva oproti roku 2024, naznačují, že tento nosorožec nyní přímo útočí na politické a ekonomické ambice Číny,“ píše.
Dopady na sociální výdaje
Tento „nosorožec“ se projevuje v poměru počtu nově narozených dětí k celkové populaci. Loni dosáhl pouhých 0,563 procenta. Jde o dramatický pokles oproti 1,199 procenta v roce 2015. Takto rychlý propad naznačuje, že éra Číny jako demografické velmoci končí. Důsledky pro spotřebu domácností jsou pro každého ekonoma zřejmé. Pro ústřední vládu však může představovat větší problém hrozící dopad na fondy sociálního zabezpečení.
Regionální rozložení tohoto poklesu je pro Komunistickou stranu Číny obzvláště znepokojivé. Ve vyspělých pobřežních provinciích klesá počet obyvatel, což ovlivní budoucí produktivitu. V loňském roce se populace Číny snížila o 3,4 milionu lidí. Navázalo to na pokles o 1,4 milionu v roce 2024.
„Rozpočtové dotace do fondů sociálního zabezpečení loni vzrostly na rekordních 2,9 bilionu jüanů (9,1 bilionu korun), což představuje 10,1 procenta celkových výdajů rozpočtu. Očekává se, že v budoucnu dále porostou,“ poznamenal Feng.
Omyl politiky jednoho dítěte
Tato fiskální zátěž je přímým důsledkem stárnutí společnosti, která vznikla během dřívějších období populačního růstu. V 60. letech zažila Čína masivní populační boom s více než 20 miliony narozených dětí ročně. Tyto ročníky nyní odcházejí do důchodu, což představuje obrovskou zátěž pro ekonomicky aktivní obyvatelstvo.
Situaci navíc zhoršilo zavedení politiky jednoho dítěte v roce 1980. Šlo o nevyprovokovaný akt sebedestrukce ze strany čínského vedení. Ke zrušení této politiky došlo až po 36 letech. Náprava jejích následků ale potrvá mnohem déle.
Dotace pro penzijní fondy
V roce 2024, osm let poté, co Peking oficiálně povolil dvě děti na rodinu, připadalo na jednu závislou osobu přibližně 4,4 osoby v produktivním věku. Očekává se, že do roku 2035 toto číslo klesne na pouhých 2,8. Bez masivních rozpočtových dotací by penzijní fond v loňském roce vykázal schodek 1,4 bilionu jüanů (4,4 bilionu korun). To má řadu důsledků.
Tento tlak vedl na Západě ke vzniku nového narativu o tom, že Čína dosáhla svého vrcholu. Před deseti lety převládal názor o nezastavitelném vzestupu země k pozici globálního hegemona. Dnes se tento optimismus do značné míry vytratil. Tato změna vnímání odráží realitu země, která politicky i ekonomicky stagnuje.
„Si Ťin-pching stále věří, že Čína stoupá vzhůru. A podle toho také jedná,“ uvedl Evan Medeiros z amerického think-tanku Asia Society Policy Institute.
Srovnání s Evropou
Evropská unie si jen stěží může dovolit škodolibě poukazovat na demografické potíže svého rivala. V letech 2020 až 2026 se evropský blok ještě více propadl do stavu, kdy porodnost nedostačuje k prosté obnově populace. Úhrnná plodnost v EU klesla v roce 2024 na rekordně nízkou hodnotu 1,34. Ačkoli jde o výrazný pokles oproti hodnotě 1,51 v roce 2020, zdaleka nedosahuje rozsahu demografického propadu v Číně.
Zatímco Čína čelí náhlému šoku, Evropa prochází procesem stárnutí, který je sice pozvolnější, avšak stejně vytrvalý. Mediánový věk v EU činí 44,4 roku, což je výrazně více než 40,6 roku v říši středu. Lidé ve věku 65 let a starší tvořili v roce 2025 celkem 22 procent populace EU, zatímco v Číně to bylo 14,1 procenta.
Evropa má migraci
Evropa však disponuje demografickým „nárazníkem“, který Číně chybí. Čistou migrací. V roce 2024 zvýšila čistá migrace počet obyvatel Evropy o 2,6 osoby na 1 000 obyvatel. Tento přírůstek vykompenzoval záporný přirozený přírůstek ve výši 2,8 osoby na 1 000 obyvatel. Bohužel však proti vůli části obyvatelstva bloku, která zřejmě narůstá.
Naproti tomu Čína nadále vykazuje čistý odliv obyvatel. Saldo migrace zůstávalo v celém období let 2020 až 2025 záporné. V minulém roce dosáhlo minima minus 268 tisíc osob. Z kvalitativního hlediska asijská ekonomika přichází o vysoce kvalifikované pracovníky, kteří odcházejí do zemí OECD. Sama přitom přitahuje především migranty s nižší kvalifikací, kteří v zemi pobývají jen krátkodobě. Absence migračního ventilu činí čínskou demografickou krizi závažnější než tu evropskou.
Politický přístup
Reakce na tyto krize se liší jak svým rozsahem, tak filozofií. Evropská unie se zaměřila na přístup ke stárnutí zohledňující celý životní cyklus. Zelená kniha o stárnutí, zveřejněná v roce 2021, vyzývá k reformám na trhu práce, důchodového systému a systémů péče. Evropská strategie péče z roku 2022 stanovuje měřítka kvality péče a cíle týkající se pracovní síly. Cílem těchto rámců je spíše zvládat situaci ve společnosti, která již zestárla, než pouze podporovat vyšší porodnost.
Jednotlivé členské státy přijaly další opatření. Německo v roce 2023 schválilo zákon o přistěhovalectví kvalifikovaných pracovníků, aby přilákalo zahraniční talenty. Francie dále poskytuje štědré rodinné přídavky na podporu porodnosti. Severské země rozšířily možnosti rodičovské dovolené, aby lépe sladily výchovu dětí s profesním životem. Tato opatření odrážejí poznání, že demografie představuje mnohostrannou výzvu vyžadující více než jen finanční příspěvky.
Podpora porodnosti bez většího úspěchu
Také Čína zavedla pronatalitní opatření, avšak bez výraznějšího úspěchu. V roce 2016 byl zmírněn limit dvou dětí a v roce 2021 Peking přijal politiku tří dětí. Peking v roce 2022 zavedl odpočet z daně z příjmu ve výši 1 000 jüanů (3 140 korun) měsíčně na děti mladší tří let. Od roku 2025 platí příspěvek ve výši 3 600 jüanů (11 300 korun) na dítě po dobu tří let.
V čem spočívá problém? Všechna tato opatření mají jen malý účinek. „Je nepravděpodobné, že by některé z těchto opatření mělo významný dopad na porodnost, neboť neřeší zmíněné nepříznivé faktory,“ varoval Feng.
Také premiér Andrej Babiš oznámil, že vláda uvažuje o navýšení podpory za druhé dítě na milion korun. „Doživotní daňová úleva za třetí dítě, máme tady i podporu studujících rodičů, jesle, dětské skupiny,“ řekl premiér k Fóru rodinné politiky, na kterém vystoupil spolu s ministrem práce a sociálních věcí Alešem Juchelkou (oba ANO).
Strategická rivalita
Demografický tlak mění ekonomickou a strategickou rivalitu mezi oběma bloky. Snižující se čínská pracovní síla zvýší náklady na jednotku práce. To by mohlo narušit výhodu laciné výroby, které se Čína po celá desetiletí těšila. Globální firmy musí automatizovat výrobu nebo ji přesunout do jiných regionů. Unie naopak již nyní čelí nedostatku pracovních sil ve zdravotnictví, technických a vědeckých profesích a v zemědělství. Evropa proto soutěží s Čínou i s USA v globální válce talentů.
Stárnutí populace ovlivňuje také inovace a produktivitu. Stagnující populace může vést k tomu, že bude méně lidí s novými nápady. Společnosti se však mohou přizpůsobit vývojem technologií zvyšujících produktivitu. Demografický tlak v Číně může urychlit její program modernizace průmyslu, známý jako Made in China 2025. EU se také zaměřuje na inovace stříbrné ekonomiky, jež mají zapojit do ekonomiky ve větší míře starší generaci nad 50 let.
Šance pro Evropu
Demografická budoucnost nemusí nutně představovat katastrofický scénář, znamená však zásadní proměnu. Čína i EU vstupují na neprobádané území. Region, který tento přechod zvládne s největší pružností a nejmenšími společenskými otřesy, se ukáže jako odolnější mocnost.
Klíčem pro Evropu může být vyvážený přístup kombinující technologické inovace, rozumnou migrační politiku a udržitelné sociální systémy. Zdá se, že Evropa je pro zvládnutí „šedého nosorožce“ – tedy předvídatelné, leč přehlížené hrozby – lépe vybavená než Čína. Alespoň takové jsou naděje starého kontinentu.
