Amoniak neboli čpavek, základní surovina pro výrobu umělých hnojiv, se zatím vyrábí z fosilních paliv. Při jeho produkci vzniká okolo 1,5 procenta emisí skleníkových plynů. Jenže řešení už je na cestě. Investoři se chystají investovat miliardy dolarů do výroby jeho ekologické náhrady – zeleného amoniaku. Ten by mohl posloužit i jako ekologické palivo, například v lodní dopravě.
Nová příležitost ovšem není pro každého. Smysl dává pouze v zemích, které mají ideální podmínky k výrobě elektřiny ze slunečního záření. Velká část projektů se proto soustředí v arabských zemích od Maroka po Omán. Mezi další perspektivní země pro výrobu zeleného amoniaku se řadí Indie, Austrálie, Chile, Namibie a Jihoafrická republika.
Prostor k poklesu nákladů
Skokový růst zájmu o zelený vodík souvisí také s krizí v oblasti Perského zálivu. Hlavním výrobcem a exportérem „fosilního“ amoniaku byly arabské ropné monarchie, avšak jejich export přes Hormuzský průliv od března blokuje Írán. Cena amoniaku vylétla na úroveň, za kterou už lze vyrobit jeho ekologickou alternativu. Pro představu: V Indii, kde investoři do výroby zeleného amoniaku soutěží o cenu v aukci, vycházely v poslední době ceny od 570 do 740 dolarů za tunu.
Podle studie Massachusettského technologického institutu (MIT) lze výrobní cenu zeleného amoniaku ještě snížit. A to využitím vhodných katalyzátorů při jeho elektrochemické výrobě. Svět v současné době spotřebuje ročně asi 200 milionů tun amoniaku. „V ideálním případě chceme být schopni najít způsob, jak vyrobit stejné množství amoniaku, nebo i více, ale energeticky účinnějším způsobem a také s nižšími emisemi CO2,“ říká výzkumný pracovník MIT Constantine Athanitis.
Maroko v roli energetické velmoci 2.0?
Velké ambice v novém oboru má vláda Maroka. Ta už loni odsouhlasila investiční záměry řady investorů, kteří chtějí v zemi vyrábět zelený vodík a část z něj dále využít k produkci amoniaku, bezemisní oceli nebo syntetického motorového paliva. Hodnota všech zvažovaných projektů dosahuje 34,5 miliardy dolarů (710 miliard korun). Marocká vláda chce investorům předat k využití až 300 tisíc hektarů pozemků; něco takového je v Evropě zcela nepředstavitelné.
Mezi podpořené projekty patří třeba záměr výroby amoniaku v rozsahu 560 tisíc tun ročně v regionu Laâyoune. Plánované zařízení by využívalo elektrolyzéry na výrobu zeleného vodíku s výkonem 900 MW. Projekt chce realizovat konsorcium zahrnující americkou společnost Ortus, španělskou společnost Acciona a německý Nordex. Zatím je však tento ambiciózní záměr ve fázi prvotních inženýrských studií. Cesta k závaznému investičnímu rozhodnutí bude ještě dlouhá.
Chile sází na sílu větru
Zdrojem energie pro výrobu zeleného vodíku a amoniaku mohou být také větrné elektrárny. Ideální podmínky pro jejich provoz nabízí třeba větrný jih Chile. Tamní úřad pro environmentální posuzování v minulých dnech doporučil schválení dvou projektů na výrobu zeleného amoniaku v hodnotě 11 miliard dolarů. Za tuto sumu peněz má vyrůst větrný park o výkonu 1400 MW, odsolovací zařízení a zařízení na výrobu až 2,4 milionu tun čpavku za rok.
Chile je podobný případ jako Maroko. Nemá skoro žádná ložiska fosilních paliv, a tak vsadilo na výrobu ekologických paliv a surovin. Některé projekty schválilo již dříve a teď se nacházejí v pokročilejší fázi. Platí to třeba o projektu Volta v severním regionu Antofagasta v hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Jeho cílem je vyrábět zelený amoniak pro místní i zahraniční trhy. Jiné projekty v Chile cílí na výrobu syntetických paliv, jež by do budoucna nahradily benzin a naftu.
