Vrtat, či nevrtat? To je otázka, na kterou má v nejbližších dnech odpovědět nový britský premiér Andy Burnham. Podle informací, které přinesla BBC i další britská média, k částečnému uvolnění těžby ropy a plynu v Severním moři dojde. Nová vláda umožní rozšíření stávající těžby v okolí již fungujících těžařských plošin.
Burnhamova vláda se tak opatrně odklání od zákazu dalšího rozšiřování těžby v Severním moři, který prosadil kabinet za jeho předchůdce Keira Starmera. Ironií osudu byl hlavním protagonistou omezování těžby ministr energetiky Ed Miliband. Ten i po změně premiéra ve vládě zůstává, avšak na jiné pozici – jako ministr zahraničních věcí.
Trump se raduje, těžaři si stěžují
Očekávaná změna postoje britské vlády rozveselila amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Obyvatelé Aberdeenu ve Skotsku tančí v ulicích, protože nový premiér Andy Burnham prohlásil, že zcela otevře ložiska ropy ze Severního moře!,“ napsal na sociální síti Truth Social Trump, který má po matce skotský původ.
Opatrnější je zatím reakce asociace Offshore Energies UK, sdružující těžaře působící v Severním moři. Producenti ropy a plynu upozorňují, že ministři budou muset nejprve snížit tíživé zdanění, které jim celkem bere 78 procent zisku. Při takové sazbě daně se investování do rozšiřování produkce zkrátka nevyplatí.
Z vlastní produkce, nebo z dovozu?
„Nová vláda má příležitost obnovit vztahy s průmyslem v Severním moři a komunitami, které jsou na něm závislé. Volba není mezi ropou a plynem nebo čistou energií. Jde o to, zda budeme paliva, která potřebujeme, produkovat zde ve Spojeném království, s našimi vlastními pracovníky a dodavatelskými řetězci, nebo zda budeme dovážet více ze zahraničí za vyšší cenu a s vyššími emisemi,“ uvedlo sdružení Offshore Energies UK.
Sdružení tvrdí, že zásadní uvolnění regulace a snížení daňové zátěže by mohlo spustit investice do těžby ropy a zemního plynu ve výši až 50 miliard liber. Díky tomu by místo postupného zániku těžby mohlo Spojené království dál pokrýt nejméně polovinu spotřeby ropy a zemního plynu z domácí produkce, a to až do roku 2050.
Jako příslovečný „slon v místnosti“ zde zůstává nejistý osud těžebních projektů Jackdaw a Rosebank. Stojí za nimi koncerny Shell a Equinor a schválila je ještě předchozí konzervativní vláda. Starmerův kabinet na začátku loňského roku využil zmatku, který nastal po zpochybnění studie dopadu těžby na životní prostředí soudem, a oba záměry zpochybnil. Závazné rozhodnutí o povolení či zamítnutí těžby dodnes nepadlo.
Produkce za zenitem
Těžba zemního plynu v Británii, probíhající hlavně v britském sektoru Severního moře, dosáhla maxima v roce 2000. To země vyprodukovala 113,5 miliardy metrů krychlových tohoto paliva. Poté už těžba začala klesat, hlavně kvůli vyčerpávání hlavních ložisek. Loni už produkce dosáhla jen 24,6 miliardy m3, což pokrylo asi dvě pětiny spotřeby plynu v Británii. Sdružení Offshore Energies UK očekává další snížení na 12,2 miliardy m3 v roce 2030.
Rozdílný vývoj nastal v případě ropy, kdy těžba dosáhla vrcholu již v 80. letech za éry premiérky Margaret Thatcherové. Tehdy Britové produkovali 100 až 130 milionů tun ročně. Dnes už se jedná jen o zhruba 30 milionů tun za rok. Britští těžaři tvrdí, že ropy i plynu je v Severním moři stále dost. Potřebné investice do průzkumu a otevírání nových ložisek však vylučuje nepříznivá regulace a vysoká míra zdanění.
