Rusko chtělo přesměrovat dodávky zemního plynu z Evropy do Číny. Místo očekávané podpory však dostalo od Číňanů pořádný kopanec do zadnice. Jak upozornil deník Wall Street Journal (WSJ) i další média, čínský režim je ochoten odebírat ruský plyn jen za dumpingovou cenu, která nezajistí návratnost nutných investic do nového plynovodu.
Jednání mezi zástupci obou stran probíhala dlouhé roky a několikrát se zdálo, že podpis dohody je už jen otázkou několika formalit. Záměr počítal s dodávkou až 50 miliard metrů krychlových plynu ročně. Navržený plynovod Síla Sibiře 2 měl propojit hlavní ruská ložiska plynu v Jamalo-něnecké autonomní oblasti se severní Čínou přes území Mongolska. Teď to vypadá, že se nic stavět nebude.
Nedohodli se na ceně
WSJ ve svém článku uvedl, že sebevědomí Číňané požadovali cenu 50 dolarů za tisíc metrů krychlových plynu. Podle odhadu analytiků by však cena musela být aspoň 125 dolarů, aby to zajistilo návratnost investice. Tisíce kilometrů dlouhý plynovod vedoucí v nehostinných podmínkách Sibiře a mongolskou polopouští by totiž vyšel na desítky miliard dolarů.
Pro Rusko je to špatná zpráva. Nepodaří se mu nahradit výpadek dodávek plynu evropským zákazníkům. Pro představu: Před vypuknutím rusko-ukrajinské války exportovali na evropské trhy včetně Turecka okolo 200 miliard m3 plynu ročně. Evropští zákazníci za ruský plyn v minulém desetiletí platili 180 až 250 dolarů za tisíc kubíků.
V provozu tak zůstává jen starší plynovod Síla Sibiře 1. Ten slouží od roku 2019 k dodávkám plynu z ložisek v okolí Bajkalského jezera k jižním sousedovi. Loni dosáhl objem dodávek rekordního množství: 38,8 miliardy m3. Jenže i tady si Číňané prosadili slevu. Zatímco zbývajícím evropským zákazníkům letos ruský Gazprom dodává plyn za zhruba 420 dolarů za tisíc kubíků, v případě exportu do Číny se jedná o 259 dolarů.
Důkazy rostoucí závislosti
Podle komentáře, který pro South China Morning Post napsal analytik Nikola Miković, ukazuje vývoj okolo plynovodu Síla Sibiře 2 změnu ve vztahu mezi Ruskem a Čínou. Zatímco před vypuknutím války na Ukrajině jednaly tyto země jako rovnocenní partneři, dnes už to neplatí. Místo toho sledujeme rostoucí ekonomickou, technologickou i finanční závislost Putinova režimu na Pekingu.
Důkazem mohou být data o vývoji zahraničního obchodu. Čínský podíl na ruském exportu a importu se blíží 40 procentům, zatímco ruský podíl v celkové čínské obchodní výměně se světem je menší než čtyři procenta. Vzhledem k omezenému přístupu Ruska na světový finanční trh probíhá většina transakcí v čínských jüanech, což závislost na Pekingu jen posiluje.
