Cvrčci v běžném jídelníčku, steaky z Petriho misek nebo bílkoviny produkované bakteriemi, to zní pro mnohého Evropana stále jako sci-fi. Ve skutečnosti se jedná o pokusy o řešení reálného problému. Kontinent je silně závislý na dovážených potravinách, konkrétně chybí třeba bílkoviny. A důsledky sahají mnohem dál než k obavám o životní prostředí.
Podle nové zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je bílkovinná bezpečnost hlavním tématem evropské potravinové politiky. Důvod je prostý. Evropa produkuje obrovské množství potravin, přesto zůstává silně závislá na dovážených bílkovinných krmivech.
Zranitelnost kontinentu
Velká část sóji, která se dováží do Evropy, končí v krmných směsích, poté co urazila tisíce kilometrů z Jižní Ameriky nebo ze Spojených států. Podobně jako závislost Evropy na dovozu fosilních paliv to zvyšuje zranitelnost kontinentu. Zemědělství je také vystaveno cenovým výkyvům na globálních trzích. Evropská potravinová bezpečnost je proto křehčí, než by se mohlo zdát.
Evropané přitom netrpí nedostatkem bílkovin. Právě naopak. Podle agentury většina lidí konzumuje více bílkovin, než jejich tělo skutečně potřebuje. V průměru 80 až 85 gramů denně. Přibližně 60 procent pochází ze živočišných zdrojů.
Bílkoviny jsou pro lidské zdraví nezbytné. Jsou základním stavebním kamenem každé buňky. Podporují obnovu tkání a hrají klíčovou roli v imunitním systému. Tělo si ale nemůže bílkoviny ukládat na horší časy. Co okamžitě nevyužije, se rozloží nebo se vyloučí.
Emise skleníkových plynů
Chov hospodářských zvířat se podílí na více než 65 procentech emisí skleníkových plynů ze zemědělství. Zároveň pastviny a produkce krmiv zabírají více než polovinu evropské zemědělské plochy. Zemědělství generuje zhruba 94 procent emisí amoniaku v celém evropském bloku, což z něj činí hlavní zdroj znečištění ovzduší jemnými částicemi.
Evropská živočišná výroba také vyžaduje obrovské množství dováženého krmiva. V některých částech světa je pěstování sóji spojeno s odlesňováním, změnami ve využívání půdy a s rostoucím tlakem na místní ekosystémy. EEA tvrdí, že by Evropa měla rozšířit svou proteinovou základnu.
Fermentační technologie
Vedle tradičních zdrojů by větší roli mohly hrát luštěniny, moderní fermentační technologie, hmyzí proteiny a nakonec i laboratorně kultivované maso. Fermentace je jednou z méně známých, ale nejslibnějších technologií. Mikroorganismy, jako jsou bakterie a kvasinky, lze použít k výrobě proteinů s relativně nízkými nároky na půdu, vodu a další zdroje.
Vědci očekávají, že proteiny založené na fermentaci se v nadcházejících letech dále rozšíří. Podle zprávy by se globální spotřeba alternativních bílkovin mohla do roku 2035 zvýšit více než sedmkrát.
Modely vyvinuté společným výzkumným střediskem Komise naznačují, že koordinovaný přechod k rozmanitějším zdrojům bílkovin by mohl snížit závislost na dovážených krmivech a zároveň snížit emise skleníkových plynů ze zemědělství EU o 5 procent do roku 2035.
Zákaz steaků? To snad ne
Agentura uvedla, že některé formy chovu hospodářských zvířat, zejména extenzivní systémy pastvy, mohou hrát důležitou roli v udržování krajiny, podpoře biodiverzity a zachování mozaikového charakteru zemědělské půdy. Cílem není vyloučit maso z jídelníčku, ale zmírnit tlak na přírodní zdroje a vybudovat rozmanitější systém produkce potravin.
Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví postupný vývoj. Více luštěnin na evropských polích, nové generace krmiv pro zvířata, potraviny obohacené o alternativní bílkoviny a technologie, se kterými se většina spotřebitelů dosud nesetkala.
Otázka, které Evropa čelí, nespočívá v tom, zda všichni nakonec budeme jíst cvrčky. Zajímavější otázkou je, jak zajistit dostatek bílkovin k uspokojení rostoucí poptávky, aniž by se tím stále více zatěžovala krajina. Jak v Evropě, tak i mimo ni. To je výzva, kterou se snaží vyřešit evropské environmentální instituce.
