Aktualizovaná státní koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem je v pořádku. Další posouzení koncepce z hlediska dopadu na životní prostředí – takzvaná SEA – není zapotřebí. Takové rozhodnutí úředníků ministerstva životního prostředí (MŽP) se nelíbí ekologickým organizacím, jež upozorňují na zásadní význam koncepce.
Podrobnější posouzení dokumentu požadovaly desítky občanů, stejně jako obce, v jejichž blízkosti by trvalé úložiště radioaktivního odpadu jednou mohlo vyrůst. MŽP však všechny námitky smetlo ze stolu s tím, že jde „jen o aktualizaci koncepce.“ Souhlas s umístěním úložiště v konkrétní lokalitě bude ministerstvo řešit až později v rámci řízení EIA.
Změna, která mění pravidla hry
Rychlé schválení koncepce bez podrobnějšího posouzení rozporuje Platforma proti hlubinnému úložišti. Ta tvrdí, že takový postup je v rozporu s evropskou směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí, ale i Aarhuskou úmluvou. „Zvážíme proto podání stížnosti pro porušení směrnice i úmluvy. Ministerstvo svým postupem odmítlo požadavky a výhrady 26 obcí, 12 spolků a 55 občanů, kteří se k posuzování vyjádřili v rámci zjišťovacího řízení SEA,“ uvedl mluvčí Platformy proti hlubinnému úložišti a starosta Horažďovic Michael Forman.
Platforma upozorňuje, že starší koncepce počítala se zprovozněním úložiště odpadu do roku 2065. Nová verze již hovoří o zprovoznění úložiště v roce 2050. Návrh koncepce též navýšil oproti stávající verzi množství vyprodukovaného vysoce radioaktivního vyhořelého jaderného paliva z 9 tisíc tun na 14,5 tisíce tun. Souvisí to se jadernými ambicemi vlády a Skupiny ČEZ, jež zahrnují stavbu čtyř velkých a šesti středně výkonných jaderných bloků do roku 2050.
Čtyři lokality na výběr
Aktualizaci Koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu před více než rokem. Hovoří se zde o výběru lokality pro umístění úložiště do roku 2030. Celá třicátá léta padnou na získání potřebných povolení a podrobný průzkum zvoleného území. Pokud vše dopadne podle plánu, úložiště vznikne mezi lety 2040 a 2050.
Vláda na základě doporučení Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) vybrala na konci roku 2020 čtyři lokality, ve kterých by úložiště mohlo vzniknout. Jedná se o Březový potok na Horažďovicku, Horku mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí, Hrádek na Jihlavsku a Janoch u elektrárny Temelín. V současné době zde probíhají průzkumné vrty s cílem prověřit jejich vhodnost pro umístění úložiště.
Podle odhadu, který uvedli autoři koncepce, vyjde příprava stavby hlubinného úložiště na zhruba 23 miliard korun a samotná výstavba na 33 miliard korun. Provoz hlubinného úložiště po roce 2050 vychází na zhruba 1,7 miliardy korun ročně (v cenách roku 2024). Prodraží se také vyřazení současných jaderných elektráren z provozu – v případě čtyř bloků elektrárny Dukovany koncepce uvádí odhad 46,7 miliardy korun, v případě dvou bloků v Temelíně se jedná o 36,8 miliardy korun.
Finsko je napřed
Vzhledem k odporu veřejnosti a finanční nákladnosti se výstavba trvalých úložišť radioaktivních odpadů vleče i v jiných zemích. Nejdále je Finsko, kde mají úložiště Onkalo stavebně dokončené. S jeho spuštěním se čeká už jen na souhlas jaderného regulačního úřadu STUK. Provozovatel úložiště Posiva hovoří o bezpečném uložení odpadu po dobu nejméně 100 tisíc let.
V případě povolení provozu se Onkalo stane prvním licencovaným úložištěm pro trvalé ukládání odpadu z jaderných elektráren. Nachází se na jihozápadě Finska v hloubce 430 metrů pod zemí. Jednalo se o časově i finančně náročný projekt. Výstavba úložiště začala v roce 2004 a vyšla na zhruba jednu miliardu eur.
