Její konstrukce vznikla před desítkami let, sovětská armáda ji vyřadila už v roce 1949 a dlouho se zdálo, že patří definitivně do historie. Nyní se však stará koncepce znovu objevila na bojišti.
Co přimělo Rusko vrátit se k protipěchotní mině, jejíž kořeny sahají až do období druhé světové války?
Ruské síly podle dostupných informací obnovily výrobu protipěchotní miny PMD-6, respektive její modernizované varianty. Na existenci nového provedení upozornil specializovaný projekt Landmines, Coffee and Sandwiches, který zveřejnil fotografie nalezených exemplářů.
Podle zveřejněných informací běží sériová výroba těchto min přibližně rok. Dosud však bylo známo jen velmi málo detailů. Vědělo se pouze, že nová konstrukce vychází ze sovětského vzoru používaného již od 30. let minulého století.
Nález v Sumské oblasti odhalil detaily konstrukce
Nové informace přinesl až nález většího množství těchto min v Sumské oblasti. Fotografie ukázaly, že výrobce opustil původní dřevěnou konstrukci a nahradil ji tělem z litého plastu. Podle dostupných informací jde o poměrně kvalitně zpracované provedení.
Autor fotografií navíc uvedl, že mina v bojové poloze dokáže unést přibližně dva kilogramy maskovací vrstvy, aniž by došlo k její aktivaci.
Právě použití plastu představuje jeden z nejvýraznějších rozdílů oproti původní sovětské verzi. Historická PMD-6 využívala dřevěnou schránku, kterou výrobci kvůli vyšší odolnosti impregnovali speciálními oleji nebo lněným olejem.
Princip zůstal prakticky stejný
Přestože nová verze používá jiné materiály, samotný princip fungování se podle zveřejněných informací výrazně nezměnil.
Mina využívá tlakové spuštění. V moderním provedení pracuje i s dálkově odpálitelným mechanismem založeným na standardní sovětské roznětce MUV. Podklady současně uvádějí, že konstrukce neobsahuje mechanismus samodestrukce ani ochranu proti vyzvednutí.
Mohlo by vás zajímat
Jako hlavní nálož slouží standardní blok TNT o hmotnosti 75 nebo 200 gramů. Víko miny výrobce uchytil k tělu pomocí pantu.
Přesná aktivační síla nové plastové verze zatím není známá.
U původní sovětské PMD-6 však bylo podle dostupných údajů zapotřebí vyvinout tlak přibližně 6 až 28 kilogramů. Takové nastavení současně snižovalo riziko nechtěné detonace během pokládky.
Zbraň s kořeny ve druhé světové válce
Miny rodiny PMD-6, PMD-7 a PMD-57 patřily mezi klasické sovětské protipěchotní tlakové miny. Jejich konstrukce byla mimořádně jednoduchá. Základ tvořila dřevěná schránka s výklopným víkem. Speciálně vyřezaná drážka působila na pojistný kolík, který držel úderník v bezpečné poloze.
Jakmile někdo vyvinul na víko dostatečný tlak, pojistný kolík se posunul. Úderník následně zasáhl rozbušku a odpálil nálož. Tyto miny obvykle pracovaly s provozním tlakem mezi jedním a deseti kilogramy.
Výhoda jednoduchosti i minimálního množství kovu
Jednou z hlavních předností konstrukce bylo minimální použití kovových součástek. Ve 40. letech proto představovala pro tehdejší detektory kovů mimořádně obtížně odhalitelný cíl. Pozdější technologie už však dokázaly podobné miny lokalizovat výrazně efektivněji.
Nevýhodou dřevěné konstrukce byla naopak omezená životnost. Dřevo časem podléhalo hnilobě a praskání, což mohlo vést ke znehodnocení miny. V suchém prostředí se však podle dostupných údajů objevily případy, kdy miny PMD-6 zůstaly funkční ještě deset let po položení.
Některé varianty navíc používaly místo standardních výbušných bloků minometné granáty.
Od zimní války až po zahraniční kopie
Historie celé rodiny PMD zahrnuje řadu variant. Původní PMD-6 se poprvé objevila během zimní války mezi Sovětským svazem a Finskem v roce 1939. Následovala verze PMD-6M s listovou pružinou, která zvyšovala aktivační tlak a umožňovala bezpečnější manipulaci při pokládce.
Varianta PMD-6F využívala nálož na bázi směsi dusičnanu amonného a topného oleje a rozsáhle ji nasadili obránci i útočníci během obléhání Leningradu.
Později vznikly také menší verze PMD-7 a PMD-7ts nebo větší PMD-57 s mohutnější razancí.
Konstrukce se rozšířila i za hranice Sovětského svazu. Vznikla čínská kopie Type 59, československá verze PP Mi-D i jugoslávská PMD-1. Vlastní kopie vyráběla během rhodéské bušové války také Rhodesie, která využila jednoduchost konstrukce a možnost obejít zbrojní omezení.
Starý koncept v novém provedení
Nejnovější nálezy ze Sumské oblasti ukazují, že Rusko znovu sáhlo po konstrukci, jejíž historie sahá hluboko do minulého století. Základní princip zůstal zachován. Změnily se především použité materiály a některé konstrukční detaily. Místo dřeva nastoupil plast, ale filozofie jednoduché tlakové protipěchotní miny přežila desetiletí prakticky beze změn.
Právě návrat takto starého konceptu ukazuje, že i technologie s kořeny ve druhé světové válce mohou v moderních konfliktech nacházet nové uplatnění.
