Stát se více než kdy dřív zaměřuje na odhalování nelegální práce a neváhá pak trestat. Firmy někdy možná vůbec netuší, co všechno o nich úřady už ví, upozorňují daňoví advokáti Ondřej Trubač a Patrik Koželuha z kanceláře Bříza & Trubač. Nová Kobra 2026 propojuje devět úřadů, kontroly přibývají a ve hře už nejsou jen milionové doměrky, ale i vězení. „Když jeden úřad zjistí nelegální zaměstnávání, spustí se kontroly i ze strany ostatních orgánů,“ říká v rozhovoru Trubač.
Finanční správa nedávno oznámila zostření boje proti nelegálnímu zaměstnávání a zastřeným agenturám práce. O co konkrétně jde a co stát v této oblasti ztrácí na daních?
Ondřej Trubač: Vláda založila takzvanou Kobru 2026. Jde, dalo by se říct, o sdružení, k němuž se připojilo devět státních úřadů. Budou se snažit spojit síly v boji proti nelegálnímu zaměstnávání. Je to naplánované tak, že když jeden úřad zjistí nelegální zaměstnávání, spustí se kontroly i ze strany ostatních orgánů.
Očekáváme, že se bude řešit hlavně agenturní zaměstnávání. Na vztahy zaměstnanec zaměstnavatel se stát zaměřuje už delší dobu. Nedávno bylo například hodně diskutované rozhodnutí, později potvrzené i Ústavním soudem, v případu společnosti Rohlík. Nejvyšší správní soud rozhodl v neprospěch firmy. Řekl, že i když kontraktor poskytuje služby nepravidelně nebo některé měsíce vůbec, může jít o závislou činnost a tedy fakticky zaměstnanecký vztah.
Kobra 2026 funguje sotva dva měsíce. Přesto zaznamenali jste už konkrétní případy kontrol v návaznosti na ni?
Patrik Koželuha: Nějaké kontroly už u našich klientů probíhají. Nemůžeme být ale detailní, protože se jedná o živé věci. Ale mohu potvrdit, že se kontrolní činnost v této oblasti už rozbíhá.
Proč se podle vás stát teď tolik zaměřuje na kontroly daně z příjmů?
Ondřej Trubač: Kdybychom se tu sešli před deseti lety, tak bychom primárně řešili podvody na DPH. Ale tím, že má stát díky kontrolním hlášením a různým evidencím DPH mnohem víc pod kontrolou než dřív, může své kapacity přesouvat jiným směrem. A jak vyplývá z různých vyjádření generální ředitelky Finanční správy Simony Hornochové a dalších aktérů, detekovali, že největší úniky jsou teď právě u příjmových daní.
Patrik Koželuha: Samozřejmě je tam i známý problém vysokého zdanění práce v České republice. Pokud jde o zaměstnanecký vztah, odvádí se sociální a zdravotní pojištění plus daň ze závislé činnosti. U OSVČ jsou odvody často nižší, existují výdajové paušály nebo paušální daň. To vysvětluje zaměření státu na potírání švarcsystému.
O jaké informační zdroje nebo indicie se může finanční úřad, potažmo další úřady typu inspekce práce, při kontrolách opřít? Co může být indicií k tomu, že se někde děje něco nekalého?
Patrik Koželuha: U nelegálního zaměstnávání se nám postupem času vykrystalizovaly tři oblasti. Jednou z nich je právě zastřené agenturní zaměstnávání. Tam bude hrát roli například počet cizinců, které společnost zaměstnává. Ale hlavním indikátorem pro finanční úřad bude podle mě situace, kdy dodavatel – tedy ten, kdo pronajímá pracovní sílu, ačkoliv se tváří, že dodává například dílo – nesplní řádně a včas své daňové povinnosti. Finanční úřad by teoreticky mohl doměřit daň i v situaci, kdy dodavatel všechno splní, ale motivace je tam slabá, protože daň byla odvedena, jen ne tím „správným“ subjektem. Ve všech případech je však třeba zkoumat, zda se skutečně jedná o poskytnutí pracovní síly, a nikoli o dodání díla či poskytnutí jiné služby.
Pak máme ještě další oblast nelegální práce, takovou tu typickou „devadesátkovou“, která ale v některých odvětvích přetrvává dodnes. Jde o vyplácení peněz na ruku bez pracovněprávního vztahu nebo situace, kdy má zaměstnanec minimální mzdu a zbytek dostává bokem. Pokud se povede znovuzavedení EET, tak objem prostředků, které stát nemá zmapované, bude mnohem menší. Mohlo by to tedy tyto praktiky eliminovat.
Můžete vysvětlit, co přesně je zastřeným agenturním zaměstnáváním a kde u něj vzniká daňový únik?
Ondřej Trubač: Když začneme obecně nelegálním zaměstnáváním, tak jde o práci vykonávanou bez splnění zákonných podmínek, tedy bez uzavření pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. V praxi to bývá zastřeno například smlouvami o dílo.
Oproti tomu zastřené agenturní zaměstnávání je model, kdy je vztah navenek deklarován jako poskytování služeb na základě smlouvy o dílo nebo jiného obchodněprávního vztahu, ale fakticky jde o pronájem pracovní síly.
Mohlo by vás zajímat
Patrik Koželuha: Pokud by dodavatel splnil všechny své povinnosti, tak z pohledu ztrát příjmů státu fakticky žádný daňový únik nevzniká. Jenže podstata problému spočívá v tom, že u těchto dodavatelů často finanční úřady vidí, že k daňovým únikům dochází. V praxi tito dodavatelé uplatňují fiktivní faktury, nebo mají zaměstnance načerno, případně oficiálně berou minimální mzdu a zbytek peněz dostávají bokem. Hrozí pak, že si „Černého Petra“ vytáhne uživatel, pokud neprokáže, že se jednalo o poskytnutí služby, a okolnosti budou naopak nasvědčovat tomu, že šlo o pronájem pracovní síly.
Co se týče rozsahu těchto úniků, konzervativní odhady mluví asi o 20 miliardách korun ročně, optimističtější až o 80 miliardách.
Na jedné straně stát přitvrzuje vůči nelegálnímu zaměstnávání, ale na druhé straně přichází platformový zákon, který zmírňuje kritéria, podle kterých soudy dosud posuzovaly, zda jde nebo nejde o takzvaný švarcsystém. Nepůsobí to nekonzistentně?
Ondřej Trubač: Máte pravdu, že se některé podmínky mění, ale zároveň tam má být vyvratitelná domněnka závislé práce. Když se naplní určité podmínky, bude se vycházet z toho, že jde o závislou činnost, a druhá strana to bude muset vyvracet. A upřímně si myslím, že stát se logicky bude snažit o příjmy z této oblasti nepřijít.
Proto v mých očích obecně vývoj směřuje spíš k tomu, že se stát bude snažit považovat pracovníky na různých platformách spíše za zaměstnance a platformy budou muset dokazovat opak.
Patrik Koželuha: V souvislosti s platformovým zákonem se hodně diskutuje hlavně to, že se mění samotný středobod pracovního práva, tedy pojem závislé práce. Když jsem si procházel historickou judikaturu, sepsal jsem si checklist asi dvaceti až třiceti indikátorů, podle kterých soudy posuzovaly, zda jde o závislou práci. Jedním z nich byla ekonomická závislost. Novou úpravu chápu jako snahu zákonodárce vnést do celé oblasti větší jistotu, protože důsledky jsou dramatické – odvody, daně, penále, úroky z prodlení. Nově mají být v zákoníku práce čtyři konkrétnější subkritéria, kterými se bude posuzovat vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance.
O jaká subkritéria jde?
Bude se posuzovat, zda zaměstnavatel skutečně organizuje práci, zda zaměstnavatel dohlíží nad výkonem práce zaměstnance, zda zaměstnanec vykonává práci podle pokynů zaměstnavatele a zda ji vykonává v pracovní době.
Jak efektivní byl stát dosud v potírání švarcsystému?
Ondřej Trubač: Doteď mohlo docházet k tomu, že přišla kontrola od jednoho úřadu, ale automaticky nenásledovaly další. To znamená, že stát doměřil třeba sociální pojištění, ale už nedoměřil daň. Od Kobry 2026 se očekává, že se tato praxe změní. Pokud prohřešek detekuje Česká správa sociálního zabezpečení, považuji dost pravděpodobné, že bude následovat daňová kontrola a další kontroly.
Očekávám také, že dojde k výraznému nárůstu kontrol. Stát má obrovské množství dat a nástrojů. Nové získává i díky zavedení jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele.
Patrik Koželuha: Dá se zmínit i kontrola NKÚ, která ukázala, že dosud nefungovalo dostatečné předávání informací mezi inspekcí práce, finančními úřady a správou sociálního zabezpečení. Společné memorandum je i reakcí na to. Kromě výměny informací počítá i se společnými kontrolními týmy.
Zároveň musíme ale zdůraznit, že zaměření státu na nelegální zaměstnávání už nějakou dobu trvá. Když se teď dívám třeba na čísla za poslední tři roky, pokud jde o zastřené zaměstnávání ze strany inspektorátu práce, tak doměřené částky rostou. V roce 2023 to bylo 114 milionů korun, v roce 2024 138 milionů korun a v roce 2025 165 milionů korun. Takže už je vidět, že jasný trend potírat tuto oblast již existuje.
daňový advokát Patrik Koželuha popisuje, o kolik peněz může stát přicházet kvůli nelegálnímu zaměstnávání a švarcsystému. Foto: Jan Soběslavský
Jakou roli může hrát jednotné měsíční hlášení právě při odhalování švarcsystému a nelegálního zaměstnávání? Vstupují do něj přece jen zaměstnanci, nikoliv kontraktoři.
Ondřej Trubač: Určitě bude hrát velkou roli. Především musí firmy zaměstnance hlásit dopředu, takže není možné třeba po kontrole ještě dodat smlouvu a tvrdit, že zaměstnanec jen nebyl nahlášen. Zaměstnance musí mít firma v systému od prvního dne a nemůže se při kontrole vymlouvat, že ho ještě nestihla nahlásit.
Firmy také podle mě pořád podceňují analytické schopnosti státu. Analytika může fungovat třeba tak, že si stát porovná podniky určité velikosti a oboru a zjistí, kolik mají standardně zaměstnanců. Když někdo výrazně vybočuje, může to být důvod ke kontrole.
Patrik Koželuha: A zároveň tím, že půjde o měsíční hlášení, dostane správce daně data průběžně, nikoliv jednou ročně. To také zvýší jeho schopnost reagovat na případná podezření.
Jsou kromě nelegální práce ještě další oblasti, na které se dnes finanční úřady výrazně zaměřují?
Ondřej Trubač: Obecně pořád platí témata jako zneužití práva, transferové ceny nebo odpočty na výzkum a vývoj. To jsou takové stálice. Řeší se i digitální platformy nebo influenceři, ale tam zatím nemáme praktickou zkušenost. Ty případy zatím pravděpodobně nedoputovaly k soudům.
Je něco, co byste dnes daňovým poplatníkům rozhodně nedoporučili dělat, protože už je z dosavadních soudních sporů jasné, že to nedokáží obhájit?
Patrik Koželuha: Určitě třeba neoprávněnou daňovou uznatelnost nákladů na reklamu a propagaci.
Ondřej Trubač: Mně se zdá, že lidé občas podceňují i trestněprávní rovinu daňových úniků. Neuvědomují si, že úmyslné zkrácení daně je trestný čin s poměrně vysokými tresty.
Jak vysoké tresty reálně hrozí?
Patrik Koželuha: Tresty závisí na rozsahu zkrácené daně podle jednotlivých odstavců. V tom nejvyšším odstavci, kdy jde o daňový únik nad deset milionů korun, hrozí pět až deset let odnětí svobody.
Od jednoho milionu do deseti milionů hrozí dva až osm let a od sta tisíc do jednoho milionu pak až tři roky odnětí svobody. Zároveň platí, že do deseti milionů může soud uvažovat o podmínce, protože aby bylo možné dát podmínku, musí být trest do tří let.
Může mít i v Česku poměrně populární švarcsystém trestněprávní dopady?
Ondřej Trubač: Určitě ano. Samozřejmě ale záleží na konkrétní situaci a rozsahu případného daňového úniku.
Patrik Koželuha: Dlouhodobě se diskutuje, jestli je trestněprávně postižitelná oblast zneužití práva. U švarcsystému si ale myslím, že by to teoreticky mohly soudy v některých situacích posoudit i jako podvod.
Článek byl převzat ze zpravodajského portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník, Zdravotnický deník a EU Perspectives patří do vydavatelství Media Network.
