Americké a izraelské nálety na íránská nukleární zařízení sice podle satelitních snímků ochromily civilní infrastrukturu, jaderné ambice Teheránu ale nezastavily. Země si nadále uchovává dostatek vysoce obohaceného uranu i technologické kapacity pro rychlou výrobu bomby. Teherán nyní taktizuje a odmítá americké požadavky na nulové obohacování. Evropa naopak čelí krachu své třiadvacetileté diplomatické strategie. Ve hře je navíc nebezpečný scénář. Přesun íránského programu do hluboko zakopaných a nelegálních vojenských komplexů.
Když americké bombardéry zasáhly v červnu 2025 závod na obohacování uranu Fordo po prvním izraelském útoku na íránskou jadernou infrastrukturu, svět krátce předpokládal, že Bílý dům vyřešil íránskou jadernou otázku silou. Ale k tomu nedošlo.
Satelitní snímky z května 2026 neukazují žádné větší práce ani rekonstrukci v místech jaderných zařízení v Natanzu, Fordo ani Isfahánu. Přesto byli v lednu 2026 vyfotografováni dělníci, jak zakrývají bombardovaná zařízení střechou v Natanzu i Isfahánu. Účel nebyl jasný: možná stabilizace jaderných zařízení, možné zatajení úsilí o jejich obnovu.
Omezené možnosti
Írán si stále ponechává podstatnou část svého jaderného programu. Snímky z listopadu 2025 a února 2026 v Isfahánu, kde se obohacuje uran, ukazují, jak Írán aktivně posiluje lokalitu proti budoucím úderům. Jak úspěšné bylo potenciální úsilí, nevíme. Zdá se však, že to ponechává Teheránu otevřené možnosti.
Mohammad Eslami, šéf Íránské organizace pro atomovou energii (AEOI) komentoval v lednu postoj teheránského režimu s promyšlenou nejednoznačností: „Pokud jsou naše lokality bombardovány, co zbývá monitorovat?“ Tato otázka se nyní dotýká také bezpečnostních otázek Evropy.
Neudržitelná situace
Současný postoj Íránu ani seriózní vyjednávání podle hodnocení analytiků nepovedou k udržitelnému řešení jaderného programu Teheránu. Íránští zastánci tvrdé linie, povzbuzeni konfrontací se Spojenými státy a Izraelem v únoru 2026, tlačí na nové vedení, aby obnovilo jaderné aktivity. Jednak proto, aby se pokryly náklady na udržení programu, ale také kvůli tomu, aby získali větší vliv v budoucích mírových rozhovorech.
Teheránská vládnoucí elita si také zřejmě kupuje čas na dosažení vnitřního konsensu o dlouhodobých jaderných cílech uprostřed ekonomických omezení, vnitřních nepokojů a přetrvávající hrozby obnovených úderů.
Írán také nezahájil skutečná jednání s Amerikou o jaderné dohodě, a to i přes několik pokusů o zprostředkování. Vedoucí představitelé v Teheránu zatím nechtějí nabídnout velké ústupky.
Mohlo by vás zajímat
Zároveň ale nechtějí dát Washingtonu novou záminku k vojenské akci, pokud otevřeně obnoví svůj jaderný program.
Režim může také upřednostňovat udržování svých raketových schopností a konvenčního arzenálu. Tento přístup prosazoval před americkým útokem.
23 let evropského úsilí
To, co Írán udělá dál, zásadně ovlivní bezpečnost Evropy. Odborník na jaderné zbraně Richard Nephew z Washingtonského institutu poznamenal, že Írán by pravděpodobně mohl vyvinout jaderné zbraně bez výraznější obnovy svého programu, protože si ponechává dostatek vysoce obohaceného uranu a chemických zařízení potřebných k přeměně tohoto materiálu na několik jaderných bomb.
Evropa není na tuto situaci připravená. Do snah o omezení íránského jaderného programu se zapojuje už od srpna 2002, kdy íránská exilová skupina NCRI odhalila nedeklarovaný závod na obohacování uranu v Natanzu a projekt těžké vody v Aráku. To spustilo vyšetřování Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).
Ministři zahraničí Francie, Německa a Spojeného království odletěli v říjnu 2003 do Teheránu, kde vytvořili „EU-3“ a vypracovali Teheránskou deklaraci – Írán se zavázal k plné spolupráci s MAAE, podepsal Dodatkový protokol a dobrovolně pozastavil obohacování uranu.
Diplomatický přístup se zhroutil v srpnu 2005, kdy prezident Mahmúd Ahmadínežád nařídil obnovení obohacování uranu. Jeden diplomat EU později napsal, že „Evropa nemá bez USA žádný vliv“. Od roku 2006 se Unie připojila k sankcím OSN.
Vítězství pro evropskou cestu?
Společný komplexní akční plán, dohodnutý ve Vídni 14. července 2015 po více než 120 dnech jednání pod vedením EU, představoval vrchol. Technickou formulaci vedla úřednice EU pro vnější činnost Helga Schmidová. Při podpisu íránský ministr zahraničí Mohammad Javad Zarif řekl: „Nikdy jsme neusilovali o jaderné zbraně; Evropa konečně uznala naše práva.“
Federica Mogheriniová, tehdejší vysoká představitelka Unie pro zahraniční vztahy, to nazvala „vítězstvím multilaterální diplomacie a evropské cesty“. Struktura dohody se zhroutila v květnu 2018, když USA odstoupily od společné jaderné dohody JCPOA.
Koncem roku 2023 varoval tehdejší šéf evropské diplomacie Josep Borrell, že se z dohody stala „prázdná skořápka“. V srpnu 2025 Francie, Německo a Spojené království uplatnily klauzuli OSN o jejím rychlém zrušení.
Co by Teherán mohl udělat
Írán má nyní čtyři potenciální možnosti, jak pokračovat v jaderném programu, ale žádná z nich není snadná. V prvním případě se může omezit na reaktory a palivo dodávané ze zahraničí, zejména z Ruska. Moskva až do únorových útoků USA a Izraele pokračovala ve výstavbě jaderné elektrárny v Búšehru. Po útocích USA a Izraele z 28. února byli všichni ruští pracovníci evakuováni.
Že bude ale Rusko pokračovat ve stavbě elektrárny je podle hodnocení Richarda Nephewa nejméně pravděpodobnou volbou režimu. Druhá cesta spočívá v obnovení zařízení na konverzi a obohacování uranu a jejich otevření inspekcím MAAE. Přináší s sebou politické a technologické výhody, ale vyžaduje dlouhodobější politickou dohodu s bezpečnostními zárukami. To se nezdá být v současné situaci pravděpodobné.
Čistě vojenský program
Třetí cesta – neohlášená obnova jaderného programu – by s sebou nesla vysoké náklady a navíc vyšší riziko pokračování války vzhledem k nedodržování jaderných závazků.
Čtvrtá a pravděpodobně nejnebezpečnější cesta zahrnuje úplné předefinování programu Íránem. Opuštění velkých civilních zařízení ve prospěch menšího, zbrojního podniku. Který by byl pravděpodobně hlouběji zakopán a mnohem hůře odhalitelný.
Takový přepracovaný program by se dal snáze skrýt před mezinárodním pozorováním. Íránští představitelé uvedli, že zachování práva obohacovat uran zůstává nepřekročitelnou podmínkou pro případné mírové rozhovory.
Trump: Žádný jaderný materiál
Zásadní je ale pro budoucí bezpečnostní záruky narůstající propast mezi Washingtonem a Bruselem. Americký prezident Donald Trump je v případě jaderného programu Teheránu neústupný.
„Nejdůležitějším úspěchem je podle mého názoru dohoda, že Írán nikdy nebude mít jaderný materiál, který by mohl využít pro jadernou bombu. A také mluvíme o nulovém hromadění zásob obohaceného uranu,“ uvedl. Íránští představitelé ale uvedli, že vzdát se úplně obohacování je pro ně nepřijatelné.
Celý článek v angličtině vyšel na EU Perspectives.
