Česko stojí podle odborníků před zásadním zlomem. Pokud neobnoví zájem mladých lidí o technické obory, může přijít o svou historickou konkurenční výhodu v průmyslu, inovacích i bezpečnosti. Na konferenci „Právo a vzdělávání“ Ekonomického deníku a České justice na Technické univerzitě v Liberci proto zazněla ostrá varování, ale také konkrétní návrhy, jak nepříznivý trend zvrátit.
Proděkan Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci Michal Petrů pojmenoval hlubší příčiny problému, od proměny vztahu mladých lidí k technologiím přes absenci dlouhodobých výzkumných priorit až po nedostatečnou motivaci už na základních školách.
Debata ukázala i širší bezpečnostní dopady, které podle zástupců armády už nelze přehlížet.
Od vývojářů ke konzumentům: tichá proměna společnosti
Michal Petrů v úvodu konference popsal změnu, která podle něj zásadně ovlivňuje technické vzdělávání. Nejde jen o počty studentů, ale o proměnu jejich přístupu.
„V současné době je problém, že nastal boom toho, že se z lidí stávají uživatelé technologií a ne vývojáři,“ uvedl.
Podle něj se technologie staly natolik běžnou součástí života, že už v lidech nevyvolávají otázku, jak fungují. S tím podle něj mizí i motivace učit se nové principy.
„Máme všechno kolem nás. V tuto chvíli není úplně zájem o to se vzdělávat v technických oborech, které jsou pro mladé studenty obtížné. Řada studentů má na to jednoduchou odpověď „to co nám má fungovat, nám nyní funguje, a snadno si to koupíme, proč bych tedy obtížné technické obory studoval a něco inovoval…“ doplnil Petrů.
Mohlo by vás zajímat
V diskusi opakovaně zazníval pojem „konzumenti“, tedy označení společnosti, která technologie používá, ale už je nevytváří. Právě tento posun podle Michala Petrů mění i strukturu vysokého školství. Část studentů míří na humanitní, ekonomické nebo právní obory, zatímco technické směry přicházejí o kritickou masu talentů.
Petrů zároveň připomněl, že Česká republika měla historicky silnou technickou identitu. „Česká republika, Československo a Češi vždycky měly silné DNA na technicky zaměřené oblasti a dávaly odborníky celému světu,“ řekl.
Dnes podle něj země od tohoto modelu ustupuje, což postupně oslabuje její dlouhodobou konkurenceschopnost v globálním měřítku.
Bezpečnostní rozměr: už nejde jen o školství
Na jeho slova navázal ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany brigádní generál Petr Šnajdárek. Podle něj se problém technického vzdělávání už netýká jen akademické sféry.
„Pokud konzumujeme, nevyvíjíme, nerozumíme technologiím, tak nejsme schopni držet ekonomický progres ani implementaci bezpečnostních technologií,“ zaznělo na konferenci.
Tím podle něj vzniká přímé bezpečnostní riziko – stát, který nerozumí technologiím, je závislý na jiných, vyvinutých jinde a tím odhaluje svoje slabé stránky.
Ztracené výzkumné strategie a „rozpad koordinace“
Velkou část svého vystoupení věnoval Michal Petrů systémovému fungování výzkumu v Česku. Kritizoval Uvedl, že zmizely dlouhodobé výzkumné priority, které dříve univerzitám dávaly jasný směr, orientaci a výzkumné zaměření. „Univerzity mezi sebou sice soupeřily, ale dostávaly jasný výzkumný záměr, na čem mají pracovat,“ uvedl.
Podle něj tento model vytvářel prostředí, kde se paralelně rozvíjelo více týmů na podobných tématech, což paradoxně zvyšovalo šanci na průlomové výsledky.
Petrů připomněl úspěch libereckého nanotechnologického výzkumu a patentu elektrostatického zvlákňování. Právě ten vedl ke vzniku strojů NanoSpider. (NanospiderTM je český vynález určený pro hromadnou výrobu nanovláken a netkaných textilií. Ty nacházejí využití například při filtraci vody a vzduchu, v medicíně nebo při řešení environmentálních a energetických výzev. Pozn. red.)
„Vzniká i něco, co dokáže udělat velký boom nejen v České republice,“ uvedl.
Podle Petrů byla tehdy situace jiná. Výzkum měl jasnější směr a dlouhodobější vizi. Dnes univerzity soutěží o granty a výzvy, ale často chybí koordinace. „Všichni sice soutěžíme… Ale vítězí jen jeden“, zjednodušeně řečeno, tedy chybí odpovídající srovnání a z toho plyne i dlouhodobé směřování,“ shrnul.
Podle něj to vede k roztříštěnosti. Vědecké týmy sice pracují na řadě projektů, často jim ale chybí návaznost, která by je dovedla k „inovativním technologickým výsledkům, které lze okamžitě nasadit do průmyslu či nových produktů“.
Bojovat budoucí války: Proč je nutné být na technologické špičce
V debatě zazněla také srovnání se zahraničím. Petrů připustil, že některé země, například Jižní Korea, dokážou lépe propojit výzkum, stát a průmysl.
Na něj navázal vedoucí Katedry energetických zařízení Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci Radek Škoda, jaderný inženýr se zkušenostmi ze Spojených států. Jako příklad uvedl fungování společnosti Samsung. „Podívejte se na Samsung. Když se tam vyvíjejí mobilní telefony, tak tam je několik týmů, třeba až 10. A při jejich vývoji soupeří. První se vyrobí mobil, který byl nejlepší. S poslední skupinou se rozloučí. No a těch osm, co je mezi, tak tam se například ukáže, že jeden z telefonů měl nejlepší wi-fi ovládání, další měl nejlepší nejlepší displej. Z toho se poučí a posunou se dál.“
Podle Škody je součástí inovací i neúspěch. Některé koncepty zkrátka nefungují. „Vývojáři musejí mít prostředí, aby ty koncepty mohli zkoušet, protože když je zkoušet nebudou, tak těch nejlepších výsledků prostě nedosáhnou,“ uvedl.
Jihokorejský přístup podle něj ostře kontrastuje s českým a evropským prostředím, kde se neúspěch často vnímá negativně. Pokud chce Evropa zůstat technologicky konkurenceschopná, musí podle něj vytvořit prostor pro experimentování.„Když chci vyzkoušet něco nového, tak logicky mi osm z 10 věcí nevyjde, protože zkouším něco nového. Tam není šance, že zvednu 10 nových výzev a všech 10 mi vyjde.“
Klíčem je podle něj nejen podpora vývoje, ale také ochota přijmout chyby jako součást cesty k inovacím.
Na příkladu amerických vojenských laboratoří Škoda ukázal, co podle něj stojí za technologickým rozvojem. Klíčovou roli hraje soutěž mezi výzkumnými týmy, která je nutí neustále hledat lepší řešení. „Vy nechcete bojovat minulé války. Vy chcete být na té technologické úplné špičce,“ zdůraznil. Podle něj je stejně důležité, aby se nové poznatky co nejrychleji dostaly do praxe.
Jako příklad uvedl válku na Ukrajině. Ta podle něj ukázala, že některé systémy považované ještě nedávno za špičkové dnes zastarávají a bojuje se pomocí zcela jiných technologií.
Právě proto je podle Škody nutné zajistit rychlý přenos výzkumu do reálného využití. Tento model by podle něj mohl fungovat i v Česku, a to nejen v jaderné energetice, ale také v umělé inteligenci, autonomním řízení nebo dalších oborech založených na rychlém zavádění inovací.
Zájem o techniku vzniká dávno před univerzitou
Silným momentem konference byl příběh žáka šesté třídy, který se zajímá o techniku. Chlapec vyrůstal v rodině automechanika a už od dětství poslouchal vysvětlení, jak fungují motory. Díky tomu si vytvořil vztah k technice ještě na základní škole.
Petrů uvedl, že chlapec dokázal vysvětlit i princip Wankelova motoru, tedy rotačního spalovacího motoru, který místo pístů využívá trojúhelníkový rotor. Na výzvu moderátora pak fungování motoru skutečně popsal.
Podle Petrů právě tento příklad ukazuje, kde se rodí budoucí technici. „Otec ti začal vysvětlovat, jak motory a auta fungují… Tebe to začalo bavit a začal ses o to už zajímat.“
Z toho vyvodil jednoduchý závěr. Zájem o technické obory nevzniká na univerzitě, ale mnohem dříve. V rodině, na základní škole a při prvních setkáních s technikou.
Matematika a fyzika: systémový problém, ne individuální selhání
Diskuse se dotkla i matematiky a maturit z ní. „My si matematiku zbytečně démonizujeme,“ uvedl Michal Petrů s tím, že i studenti, kteří si ji dobrovolně zvolí u maturity, často selhávají. Podle něj to ukazuje na problém celého systému výuky, ne jen motivace studentů.
Radek Škoda se ve své argumentaci o důležitosti technického vzdělávání odvolával na koncept STEM. „Američané tomu říkají soubor znalostí STEM – Science Technology Engineering Mathematics. Když nemáte tenhle ten set znalostí bude pro vás těžké se ve 30 letech učit integrály. To už prostě nedoděláte.“ Zdůraznil, že tento základní soubor znalostí je klíčový a musí se budovat již od střední, a dokonce i základní školy, aby se tím podnítil zájem o technické obory.
Spolupráce, která vázne. Armáda: technologická mezera a tlak na změnu
Michal Petrů pak v další části svého vystoupení upozornil na slabou koordinaci mezi univerzitami, průmyslem a státem. „Máme společně komunikovat a spolupracovat, ale často jsme na dvou stranách barikády,“ uvedl.
Podle něj také chybí přirozené propojení lidí z praxe s akademickou sférou.
Na tuto myšlenku navázal prorektor pro vnější vztahy a internacionalizaci Univerzity obrany Petr Hlavizna, který popsal snahu univerzity fungovat jako „hub“ mezi sektory, ale zároveň přiznal limity kvůli bezpečnostním pravidlům. Více se tématu budeme věnovat v dalším z textů.
Generál Petr Šnajdárek v závěru diskuse zdůraznil, že Česko má v propojování akademické sféry a obrany – v rozvoji a vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) v armádě – výrazný dluh. „My máme gaps (anglicky mezery – pozn. red.) 20, 30 let, protože jsme na to absolutně rezignovali,“ uvedl.
Toto zpoždění vzniklo podle něj proto, že se na tuto oblast v minulosti rezignovalo a nechalo se, aby se vyvíjela „samospádem“, tedy bez systematické podpory a řízení. Důsledkem je, že armáda má nyní problém s nedostatkem kvalifikovaných IT specialistů a musí vysvětlovat rodičům, že jsou tyto obory v armádě ICT obory zapotřebí.
Armáda proto podle něj aktivně hledá nové specialisty v oblasti ICT, AI a robotiky a snaží se otevírat projekty, které propojují univerzity a průmysl – jako například testovací polygon pro robotické systémy v Lipníku nad Bečvou nebo projekty v oblasti kvantových technologií společně s ČVUT.
