Ruská armáda disponuje balistickou raketou středního doletu Orešnik, která dokáže zasáhnout cíle tisíce kilometrů daleko. Její víkendové nasazení proti Ukrajině vyvolává vážné obavy po celé Evropě. Podle amerických odhadů dosahuje dolet této zbraně 3 500 až 5 470 kilometrů, běloruské ministerstvo obrany hovoří o 5 000 kilometrech. I ta nejnižší hranice odhadů přitom bezpečně stačí k tomu, aby Rusové z vlastního území zasáhli Prahu, Paříž, Londýn nebo v podstatě jakékoliv jiné evropské hlavní město.
Zbraň s pohonem na tuhé palivo Orešnik (v angličtině Oreshnik, rusky líska – pozn. red.) se odpaluje z mobilního přepravníku, což ruské armádě usnadňuje její skryté přesuny a komplikuje její včasné odhalení satelitními systémy. Kreml tyto kapacity aktivně využívá k psychologickému nátlaku na západní země a NATO.
Víkendový úder a ostrá reakce Zelenského
Aktuální eskalaci mezinárodního napětí spustil masivní ruský útok, který se odehrál uplynulý víkend. Podle oficiálního prohlášení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského použila ruská strana proti ukrajinskému území potřetí (poprvé v roce 2024 – pozn. red.) balistickou střelu Orešnik. Zelenskyj tento krok tvrdě odsoudil a označil jej za jasný a nezpochybnitelný důkaz toho, že Rusko nemá žádný zájem na míru nebo diplomatickém řešení, ale naopak se snaží konflikt neustále prodlužovat, prohlubovat a eskalovat do nových rozměrů.
Víkendový úder okamžitě vyvolal novou vlnu naléhavých apelů – ukrajinská strana v nich s nejvyšší prioritou opětovně žádá od svých západních partnerů o urychlené dodávky nejmodernějších systémů protivzdušné a protiraketové obrany. Podle Zelenského svět musí na toto chování reagovat tvrdě a nekompromisně, aby Vladimir Putin pochopil, že jeho technologické zastrašování nebude slavit úspěch. „Děláme vše pro dosažení míru a ochranu lidí – všechno. Je důležité, aby Ukrajina nebyla sama. Jsou potřeba rozhodnutí – ze Spojených států, z Evropy a dalších – aby ten starý ‚Orešnik‘ v Moskvě konečně vyslovil slovo ‚mír‘,“ napsal Volodymyr Zelenskyj na síti X.
Technologický původ z mezikontinentální střely RS-26 Rubež
Názvem Orešnik označuje Rusko operační silniční mobilní balistickou raketu středního doletu. Západní i ruští odborníci se shodují, že se jedná o modifikovanou verzi mezikontinentální balistické rakety RS-26 Rubež. Tento původní program přitom ruská strana v roce 2018 oficiálně ukončila a odsunula na druhou kolej, protože tehdy potřebovala prioritně financovat vývoj a výrobu hypersonického systému Avangard.
Ruští inženýři odstranili jeden urychlovací stupeň z původní mezikontinentální rakety RS-26 Rubež, čímž vědomě snížili její dolet, vytvořili z ní raketu středního doletu a celý systém nově přeorientovali z jaderných hlavic na konvenční nálože. Samotná balistická střela se při návratu do zemské atmosféry pohybuje hypersonickou rychlostí, což představuje standardní fyzikální vlastnost pro balistické střely této kategorie nebo pro jejich návratové moduly.
Ničivá technologie MIRV jako noční můra pro obranu
Hlavní technologickou hrozbu a inovaci Orešniku představuje schopnost nést autonomně naváděné samostatné hlavice, které armáda označuje mezinárodní zkratkou MIRV. Podle odhadů z otevřených zdrojů raketa nese speciální modul, takzvaný autobus, který v závěrečné fázi letu vypustí šest samostatných hlavic, přičemž každá z těchto hlavic dokáže následně uvolnit dalších šest kusů submunice. Proto se jmenuje líska, pro její konstrukci se nabízí shluk ořechů na větvi.
Tato pokročilá technologie dramaticky zvyšuje efektivitu celého úderu a představuje obrovský problém pro jakoukoliv obranu. Využití MIRV se submunicí totiž výrazně snižuje potřebu nasazení většího množství drahých odpalovacích platforem. Jedna jediná vypuštěná raketa Orešnik tak dokáže ze vzduchu přesně zacílit a zasáhnout několik různých geografických lokalit najednou. Obranné protiraketové štíty pak nemusí ve vzduchu zachycovat jeden cíl, ale musí čelit desítkám samostatně padajících objektů najednou, což stávající kapacity protivzdušné obrany velmi snadno zahltí. Ruské útoky proti Ukrajině navíc podle vojenských historiků představují vůbec první moment v dějinách, kdy armáda technologii MIRV nasadila v reálném bojovém konfliktu.
Jaká existuje reálná obrana proti Orešniku
Ruský prezident Vladimir Putin se před médii opakovaně chlubí, že Orešnik je absolutně nesestřelitelný, nelze ho zachytit žádnými současnými prostředky protivzdušné obrany na světě a že tato zbraň nemá obdoby. Vojenští experti však tato slova odmítají. Označují je za pouhé politické chřestění zbraněmi, propagandu a snahu o psychologické zastrašení západních vlád, aby omezily svou podporu Ukrajině.
Účinnou a technologicky proveditelnou obranu proti raketám středního doletu typu Orešnik představují moderní západní systémy, jako je americký protiraketový komplex THAAD, případně nejnovější verze protiraketového systému Patriot PAC-3. Tyto komplexy jsou navržené přímo pro ničení balistických cílů v jejich terminální, tedy závěrečné fázi letu.
Mohlo by vás zajímat
Celý problém obránců tak nespočívá v technické neschopnosti západních zbraní Orešnik sestřelit, ale v ekonomické a logistické rovině. Tyto obranné systémy jsou extrémně drahé a západní armády jimi disponují v omezeném množství. Pokud Rusko nasadí systém MIRV, který se v atmosféře rozpadne na desítky kusů submunice, obránci spotřebují obrovské množství cenných protiraketových střel na zneškodnění jediného útoku. Raketa je tedy pro civilní obyvatelstvo i infrastrukturu nepochybně velmi nebezpečná. Mýtus o její technologické nesestřelitelnosti je ale čistá kremelská dezinformace.
Kronika úderů: Premiéra v Dnipru
Ruská federace poprvé otestovala Orešnik v ostrém boji 21. listopadu 2024. Tehdy armáda raketu odpálila z vojenského polygonu Kapustin Yar a zasáhla ukrajinské město Dnipro. Znamenalo to překonání vzdálenosti zhruba 800 kilometrů. Celý let rakety od startu až po dopad trval zhruba 15 minut. Z takto extrémně krátkého času západní analytici vyvodili, že operátoři zvolili takzvanou strmou neboli vyvýšenou trajektorii letu (lofted trajectory). Raketa v tom případě vystoupá vysoko do vesmíru, a pak padá pod ostrým úhlem dolů.
Ukrajinští představitelé kvůli masivnosti útoku zbraň nejprve identifikovali jako mezikontinentální balistickou raketu. Detailní technické analýzy trosek ji ale následně překlasifikovaly na střelu středního doletu. Vladimir Putin tehdy útok prezentoval jako přímou odvetu za ukrajinské údery západními raketami dlouhého doletu na ruské území. Nezávislí analytici však v nasazení viděli jasný vzkaz pro NATO a snahu donutit Ukrajinu k příměří za nevýhodných podmínek.
Lednový úder na Lvov
K dalšímu nasazení Orešniku došlo 9. ledna 2026 během rozsáhlého kombinovaného raketového úderu na západoukrajinskou lvovskou oblast. Raketa odstartovala opět z polygonu Kapustin Yar a tentokrát překonala vzdálenost přibližně 1448 kilometrů. Představitelé Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) uvedli, že Rusko se tímto útokem záměrně pokusilo zničit klíčovou civilní infrastrukturu. Došlo k tomu v momentě, kdy v zemi panovaly drsné zimní povětrnostní podmínky. Vysoký ukrajinský úředník popsal zasažený cíl jako dílnu státního podniku.
Ukrajinští činitelé potvrdili, že Orešnik při tomto lednovém útoku nesl inertní, tedy cvičné makety hlavic bez reálné výbušniny, přičemž samotná obrovská kinetická energie padajících těles vytvořila hluboké krátery v betonových strukturách i v okolním lesním porostu. To jasně dokazuje úspěšné rozptýlení a dopad několika kusů submunice. Ruské ministerstvo obrany tento útok označilo za odvetu za údajný ukrajinský nálet dronů na jednu z rezidencí prezidenta Putina. Mělo k němu dojít 29. prosince 2025. Představitelé Evropské unie i Spojených států však toto ruské tvrzení o útoku na rezidenci oficiálně zpochybňují a označují za lživé.
Přesun raket do Běloruska a hrozba na hranicích NATO
V prosinci 2025 Rusko přistoupilo k dalšímu agresivnímu kroku, když rozmístilo rakety Orešnik na území východního Běloruska. Ruská armáda tyto zbraňové systémy umístila na bývalou leteckou základnu Kričev-6, která leží pouhých pět kilometrů od rusko-běloruských státních hranic. Tato strategická lokalita disponuje plně funkčním vojenským železničním překladištěm. Ruským silám to umožňuje pohodlný, rychlý a skrytý dovoz těžkých odpalovacích zařízení i samotných raketových nosičů pomocí vlakových souprav.
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko uvedl, že jeho země bude na svém území hostit celkem deset raketových systémů Orešnik. Kapacita a prostorová omezení základny Kričev-6 však vyžadují, aby ruské velení tyto komplexy rozptýlilo do dalších lokalit po celém Bělorusku. Tento přesun výrazně přibližuje dosah ruských balistických raket středního doletu k hranicím států NATO a zvyšuje tlak na obranu východního křídla Evropy.
