Populace mladých lidí v České republice se za posledních dvacet let smrskla o více než půl milionu, ale ambice armády naopak rostou. Jak chce stát naplnit své stavy v době rekordně nízké nezaměstnanosti? Ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) v rozhovoru s Ekonomickým deníkem vysvětluje, proč musíme od základu změnit Koncepci výstavby armády. Hovoří také o kandidátech na nového nejvyššího velitele i kontrole a hloubkových prověrkách armádních nákupů.
V dohledné době nás čeká zásadní personální změna na nejvyšším postu – výběr nového náčelníka Generálního štábu. Kdy se dozvíme jméno kandidáta a jaký proces jste pro tento klíčový výběr zvolil? Jsou už konkrétní jména na premiérově stole?
V letošním roce postupujeme v personální oblasti v jasně definovaných etapách, abychom zajistili kontinuitu velení. První etapa personálních posunů už proběhla, kdy jsme reagovali na aktuální potřeby resortu. Jmenoval jsem například nového velitele Teritoriálních sil – brigádního generála Petra Svobodu, který má zkušenosti z misí na Balkáně i v Afghánistánu. Ve funkci vystřídal Antonína Gensera. Novým velitelem Velitelství výcviku – Vojenské akademie se stal brigádní generál Róbert Dziak, který vystřídal Ladislava Rebilase, a Miroslav Hofírek po více než třech letech velení Ředitelství speciálních sil předal svou funkci svému dosavadnímu zástupci a bývalému veliteli 601. skupiny speciálních sil, plukovníku generálního štábu Tomáši Kramplovi. Ten prošel velitelskými i štábními funkcemi, opakovaně byl nasazen v Kosovu, Afghánistánu i Mali a patří k těm, kteří jednotku formovali zevnitř. Generál Ladislav Rebilas byl současně ustanoven do funkce ředitele Sekce plánování schopností na generálním štábu Armády ČR. Hodně na něj na této složité křižovatce koncepčního rozvoje armády spoléháme.
Druhou etapou je právě výběr budoucího náčelníka Generálního štábu, na což navážou další systémové posuny ve velení armády.
Závěrečnou etapou pak bude podzim, kdy se celá řada zkušených důstojníků vrací ze struktur NATO. Už v lednu jsem požádal stávajícího náčelníka, aby mi připravil svůj personální záměr ohledně nástupnictví. Pokud jde o jeho nástupce, on připravil svůj odborný pohled, já svůj a musím říct, že došlo k velmi vysoké míře shody. Jména kandidátů jsem minulý týden oficiálně předal premiérovi.
Jejich jména prozradit můžete?
Bohužel konkrétní být v tuto chvíli nemohu. Ale co můžu říct, zpravidla se v takovém případě předkládá seznam tří až pěti jmen. Teď je na premiérovi, aby spustil politický proces konečného výběru a projednání. Je to pozice, která určí směřování armády na další dekádu.
Daří se reálně naplňovat rekrutační cíle v době, kdy je na trhu práce takový hlad po lidech a armáda musí soupeřit se soukromým sektorem? Jaké jsou výsledky za první kvartál letošního roku?
Mám pro veřejnost velmi dobrou zprávu. Cíl rekrutace, který je pro rok 2026 stanoven na 2250 vojáků, je k dnešnímu dni plněn již na 86 %. V tuto chvíli už má více než tisícovka vojáků a vojákyň svou přípravu na Velitelství výcviku – Vojenské akademii ve Vyškově za sebou a slouží u svých jednotek. Další stovky mají rozhodnutí o přijetí v kapse i s termínem nástupu do Vyškova.
Jak to ve Vyškově zvládají?
Jen pro představu o rozsahu našeho vzdělávacího systému v této jedné instituci: Vyškovem v různých formách přípravy, od dobrovolného výcviku, přes aktivní zálohy až po odbornou a kariérovou přípravu profesionálů, letos projde téměř 26 000 lidí.
Vedle toho disponujeme samozřejmě Univerzitou obrany v Brně a vojenskou střední školou v Moravské Třebové s pobočkou v Sokolově. Celkově jde o obrovská čísla, která ukazují, že zájem o službu vlasti neklesá, i když konkurence soukromého sektoru a jeho platových nabídek je tvrdá. My ale nabízíme víc než jen plat. Nabízíme smysl, přidanou hodnotu v podobě jedinečných návyků, dovedností a schopností a práci se špičkovými technologiemi.
Proč se ale musí z gruntu měnit KVAČR (Koncepce výstavby armády ČR), když byla schválena teprve nedávno? Znamená to, že plány vašich předchůdců byly odtržené od reality?
Současná verze KVAČR vyvolala velkou diskuzi a i sněmovní výbor pro obranu ji po jejím zveřejnění, v roce 2023, odmítl vzít i na vědomí. Což je silný signál. Krátce nato se otevřela kritická otázka personální udržitelnosti armády. V Haagu byl navíc loni přijat nový cyklus obranného plánování NATO a cíle výstavby sil 2025, které jsou mnohem náročnější než ty předchozí. Jsou to nové bezpečnostní požadavky a potřeby a zásadně se mění priority. Do popředí vstupuje například obrana teritoria.
Dnes se také více hovoří o článku 3 Severoatlantické smlouvy a ne pouze o článku 5 – že ozbrojený útok proti jednomu či více členům v Evropě nebo Severní Americe je útokem proti všem. Tak se o článku 3 – tedy o tom, že každý stát si musí v první řadě zajistit vlastní robustní bezpečnostní potřeby a teprve pak vyčleňovat příspěvek do kolektivní obrany – v minulosti nikdy tolik nehovořilo.
Mohlo by vás zajímat
Můžete rozvést klíčové cíle?
Tyto alianční cíle schopností jsou pouze příspěvkem do kolektivní obrany NATO, nikoliv plánem na výstavbu armády národního státu. Tyto dvě věci se občas směšují, nebo se cíleně zaměňuje jejich pořadí z hlediska koncepční výstavby armády. My musíme mít armádu, která bude schopna plnohodnotně zabezpečit požadavky obrany a bezpečnosti v národním a aliančním kontextu, ale musí být připravena i na krizové řízení, zvládání životních pohrom a být kompetentní součástí bezpečnostního systému státu.
To znamená, že současný model armády už prostě neodpovídá demografické realitě a počtu mladých lidí v Česku?
Přesně tak, čísla jsou neúprosná. Když sečtete všechny tyto alianční potřeby s politicko-vojenskými ambicemi státu a prioritami naší vlády, do současné struktury armády se to prostě nevejdou. Musíme koncepčně a strukturálně přistoupit ke změnám, abychom vytvořili předpoklad, že do roku 2035 zajistíme bezpečnostní potřeby země za existujících disponibilních finančních, materiálových a lidských zdrojů.
Při spuštění projektu profesionalizace v roce 2002 jsme měli v populaci 1,4 milionu mladých lidí ve věku 18 až 25 let. Dnes jich je v této věkové kategorii jen 800 000. To je propad o 600 tisíc potenciálních rekrutů. Přitom ambice vyplývající z haagských závazků by dle slov současného náčelníka Generálního štábu měly znamenat navýšení stavů armády do roku 2035 na 37 500 profesionálních vojáků.
Pokud k tomu připočítáte Hradní stráž, Vojenskou policii, vojenské nemocnice, Vojenské zpravodajství, Univerzitu obrany, Vojenskou střední školu a další instituce a úřady ministerstva obrany, hovoříme potom o celkové potřebě více než 40 000 vojenských profesionálů. Je zjevné, že extenzivní cesta k řešení nevede.
Nezapomeňme na KVAČR…
Realistická aktualizace celé koncepce KVAČR do roku 2040 bude založena na přehodnocení základní rovnice účel-typ-velikost ozbrojených sil. Oproti praxi uplynulých tří dekád budování zejména expedičních schopností armády bude ve společném jmenovateli všech opatření nové koncepce budování celkových sil, tedy harmonický rozvoj nejenom profesionálního jádra armády, ale i jeho záložních součástí a systému mobilizačního rozvinování.
V podmínkách státu jako je Česká republika velikost armády není nikdy v jejich mírových stavech, tedy počtech profesionálů, ale v různých typech záloh a propracovaném bezpečnostním systému státu, tedy součinnosti všech jeho složek.
Jak v tomto kontextu probíhá kontrola zakázek a akvizic, o které se tolik mluví? Jsou už nějaké konkrétní výsledky vašich auditů, nebo jde jen o formální proces?
Kontroly u nás běží ve třech jasně oddělených liniích. První jsou případy v šetření Vojenské policie, Policie ČR a státního zastupitelství – do nich jako politické vedení resortu nesmíme a nebudeme nijak zasahovat.
Druhou linií jsou audity vnitřní. Já jsem po svém nástupu osobně zrušil původní plán auditu ministerstva obrany na rok 2026 a nechal jsem vypracovat zcela nový. Ten původní mi připadal příliš administrativní, povrchní a nešel k jádru problémů strategického řízení a řídících procesů s největšími dopady na rozpočet.
Třetí věcí jsou obchodní případy, které se řeší kontinuálně. My chceme vědět, kde se peníze ztrácejí v neefektivitě a čekáme na výsledky. Za rok 2025 byly ze strany dodavatelů zaplaceny smluvní pokuty za nesplnění dodávek nebo podmínek smluv za stovky milionů korun.
Další části rozhovoru s Jaromírem Zůnou najdete zde:
Peněz víc než za Fialy. Zůna ale varuje: Nesmíme se oběsit na investiční smyčce
Zůna: Rusko na srážku s NATO nemá. Systém hodnocení rizik pro něj nevyznívá dobře
