Český premiér Andrej Babiš (ANO) vyrazil na jednání do Bruselu s odhodláním zastavit nebo aspoň zlevnit emisní povolenky. A není sám, vážné námitky k drahým platbám za emise má také řada dalších členů Evropské unie. Podle expertů je však málo pravděpodobné, že by byl základní pilíř klimatické politiky EU zásadně oslaben či zcela zrušen.
Stejného názoru je také partner advokátní kanceláře White & Case Vít Stehlík, který se zaměřuje mimo jiné na oblast energetiky. Vít Stehlík v rozhovoru pro Ekonomický deník řekl, že si dokáže představit pouze další posun v zavedení nového typu povolenek, který má dopadnout hlavně na automobilovou dopravu a vytápění budov. Odpůrci jejich zavedení totiž mohou nyní argumentovat růstem cen paliv a energií v souvislosti s eskalací konfliktu v Perském zálivu.
Čekáte zásadní změny po jednání Evropské rady, která se koná právě teď? Dočká se česká vláda nebo i jiní kritici systému emisních povolenek požadovaných úlev?
Z mého pohledu je to v první řadě politický boj, protože na změnu potřebujete většinu v Evropské radě. Je to boj o to, kdo získá převahu, zda podporovatelé změn, anebo ti, kteří trvají na tom, že se bude pokračovat v zajetých kolejích. Myslím si, že současná krize na Středním východě může pomoct skupině zemí, které požadují změny. Já ty možnosti vidím prakticky jen v dalším oddálení zavedení povolenek ETS 2. Nemyslím si, že je reálné ten systém úplně předělat.
Změnu tedy očekáváte jen v případě nových povolenek, které mají zatížit emise z malých spalovacích zdrojů, jako jsou auta a domácí kotle na fosilní paliva?
Snahou bude další oddálení zavedení ETS 2 s podobnými argumenty, které vedly už k posunutí z roku 2027 na rok 2028. Tedy dopad na spotřebitele z doby vysokých cen energií. Současná situace spojená s konfliktem v Íránu této argumentaci nahrává. Je tedy představitelné, že by vlády zemí EU mohly dojednat nějaké odsunutí v čase.
Již dříve se spekulovalo o odložení povolenek ETS 2 až na rok 2030…
Nespoléhal bych na to, ale představitelné to je. Znamenalo by to ale, že se odsunou některé investice, které měly být podpořeny ze Sociálního klimatického fondu. V něm budou poměrně velké finanční prostředky, pro Českou republiku až 50 miliard během sedmi let. To by mohlo znamenat pozdější zahájení některých investic, například do zateplování budov.
Jaký dopad by mělo rozhodnutí vlády Andreje Babiše nové povolenky pro menší zdroje vůbec nezavést?
Evropská komise si všímá, že jsme pozadu. Jsme v první fázi vytýkacího řízení, takže čekáme na odůvodněné stanovisko. Zatím komise zkoumá míru, v jaké porušujeme implementaci příslušné směrnice. V zásadě lze říci, že směřujeme k porušení implementační povinnosti. Pokud se podaří zavedení povolenek ETS 2 odložit, tak to nebude takový problém. Pokud se to nepodaří, tak bude vytýkací proces pokračovat.
Jaké sankce nám za ignorování této povinnosti hrozí?
Může to skončit tak, že dostaneme pokuty za každý den, kdy nebude směrnice řádně transponovaná. A to už může být celkem zásadní problém. Navíc nebude možné čerpat peníze z evropských fondů určených právě na snížení emisí zejména v rámci vytápění. Hovoří se také o tom, že české firmy mohou mít problém účastnit se výběrových řízení v jiných zemích, které tyto povolenky budou mít zavedené. Existuje tedy celá řada rizik, takže si musí stát dobře rozmyslet, jestli opravdu povolenky ETS 2 netransponuje. To bude politické rozhodnutí, které bude mít svoji cenovku.
Levnější energie pro firmy, nebo pro lidi?
Když jsme u cenovek, zásadním tématem se opět stává cena elektřiny. Už i Evropská komise hovoří o opatřeních, která povedou k jejímu snížení. Jenže čím bude elektřina levnější, tím méně se vyplatí investice do nových elektráren. A o to více budeme muset nové jaderné, plynové či větrné elektrárny dotovat, aby je někdo vůbec postavil.
S tím já souhlasím stoprocentně. Když se podíváte na energetický trh EU, tak jeho liberalizace fungovala jen do doby, dokud nebylo zapotřebí obnovovat výrobní zdroje a dokud nepřišly krize. Potřeba obnovy zdrojů a nastalé krize ukázaly, že energetický trh, tak jak je nastavený, vyžaduje větší regulaci. Pro nové zdroje jako jsou jaderné elektrárny nebo i větší plynové elektrárny tak existují a budou muset nadále existovat rozumné podpůrné mechanismy, které zajistí přiměřenou návratnost dané investice. Já vnímám tu snahu Evropské komise zajistit affordable energy, čili dostupnou energii, především jako snahu o zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu.
Jenže po nižších cenách elektřiny volají také menší firmy a domácnosti…
Pokud nedojde k nějaké větší reformě energetického trhu, tak úlevy pro průmysl budou na úkor ostatních spotřebitelů nebo daňových poplatníků, kteří přímo nebo nepřímo ponesou dopady chybějících finančních prostředků v systému. To je potřeba si uvědomit.
Evropská komise ve svých návrzích uvádí, že k levnější elektřině se domácnosti dostanou díky účasti v energetických společenstvích, nebo nákupem elektřiny přímo od výrobce z obnovitelných zdrojů. Není to poněkud naivní přístup?
Využití obnovitelných zdrojů se může vyplatit. Nejlepší jsou ty zdroje, které vyrobí elektřinu přímo v místě spotřeby. Typicky střešní solární panely s baterií, to pak smysl v principu dává. Ale pro celkovou energetickou bilanci to nemůže stačit. Musíte mít zdroje, které budou jisté po celý rok. Jsem rád, že si konečně většina evropských politiků uvědomila, že moc jiných možností než výstavbu nových jaderných zdrojů Evropa nemá. Ruku v ruce s tím ale musí být řešena otázka, zda jsou stávající trh s elektřinou a cenotvorba udržitelné.
Tedy že trh zmizí pod nánosem různě dotovaných nových elektráren?
Máte sice volný trh, ale máte potom celou řadu regulatorních opatření, máte tady rozdílové kontrakty (tzv. contracts for difference), máte speciální kapacitní mechanismy a tak dále. Otázka je, kolik volného trhu efektivně zůstane a jak směrodatná je cena, kterou takový trh určí. Zatím je to tak, že máme zásadní problém, protože ceny elektřiny v Evropě jsou násobně vyšší, než v jiných oblastech světa.
Dobrý nápad, který přišel pozdě
Evropská komise i členské země mají stále víc tendence zasahovat do podnikatelského prostředí. Třeba tím, že deklarují zájem vrátit zpět do Evropy výrobu moderních ekologických technologií – solárních panelů, velkých baterií a tak podobně. Mají tyto snahy o snížení závislosti na dovozu z Číny smysl?
Čína už dlouhou dobu pracuje na ovládnutí trhu se surovinami, zejména v Africe a Jižní Americe. Západ zaspal. Takže Čína získala obrovský náskok a z mého pohledu bude velice těžké tu výrobu vrátit zpět do Evropy a omezit tak závislost na dovozu. Ale nemyslím si, že je špatně se o to pokoušet. Evropa má ložiska lithia a dalších kovů, takže je dobré aspoň to, co máme, dobře využít a závislost aspoň trochu omezit. Myslím si ale, že běžíme už trošku do kopce, protože jsme začali pozdě.
Má tedy smysl rozjet v Česku těžbu lithia či produkci manganu, jak se o to snaží někteří investoři? Hodně se řeší otázka ekologických dopadů těžby…
V Evropě jsou nejpřísnější ekologické předpisy, to určitě těm projektům nepomáhá. Na druhou stranu je to do značné míry dobře, protože tím chráníme životní prostředí a i proto je život v Evropě poměrně dobrý. Bez podpory státu se tyto projekty neobejdou, to je zjevné. Důležité je, že se třeba projekt na těžbu lithia dostal na seznam strategických projektů EU. Tím pádem má větší šance, než měl dříve, kdy rozhodování o jeho realizaci výrazně ovlivňovaly výkyvy ceny lithia.
