Evropští lídři si vytyčili ambiciózní cíl. Do roku 2030 postavit mít moderní armádu o síle 100 000 vojáků. Současný stav je ale skličující. Sedmadvacet národních armád postrádá jednotné radiové spojení, mosty neunesou těžkou techniku, zoufale chybí zásoby munice, techniky i bojeschopných jednotek. Jen byrokratické překážky, jako jsou různá národní pravidla pro nasazení vojáků, stojí unijní jednotky hodiny času, které by v případě krize mohly rozhodnout.
Plán vybudovat do roku 2030 silnou evropskou armádu, která dokáže v případě nutnosti nasadit sto tisíc dobře vycvičených a moderně vyzbrojených vojáků, bude vyžadovat překonání řady nejen politických, ale i technických překážek.
Co je potřeba pro úspěch na bojišti
Jedná se hlavně o nejednotnou komunikaci, slabou logistiku, nesourodý výcvik i nedostatek pokročilých technologií. Dvacet sedm evropských armád například nemá jednotnou síť pro radiové spojení, kryptografická zařízení nebo jednotné řízení bojiště pro sdílení životně důležitých dat v reálném čase.
Během nedávných německo-nizozemských cvičení musely být pro každé předání praporu nahrány samostatné kryptografické a frekvenční plány. Znamená to, že tyto procesy prodlužují například požadavky o palebnou podporu o hodiny.
Britský bezpečnostní expert Tom Dyson pro Journal of Transatlantic Studies poznamenal, že organizace jednotek na taktické a operační úrovni je zásadní pro schopnost NATO a jeho členských států vyrovnat se se současnými bezpečnostními výzvami. Evropě navíc v současné době chybí vlastní odolná konstelace vojenských družic.
Mohlo by vás zajímat
O vlastních vojenských limitech Unie ví. Také proto Evropský obranný fond (EDF) na období 2025 až 2027 financuje celoevropský systém velení a řízení. Tento systém zahrnuje distribuci informací nové generace s funkcemi nízké pravděpodobnosti zachycení. Taková technologie je klíčová například proti ruskému rušení elektronického boje na Ukrajině nebo v Arktidě.
Logistika i mobilita jsou Achillovou patou evropské obrany
Druhý pilíř, logistika a mobilita, zůstává po desetiletích mírových podmínek rovněž zanedbáván. Evropská infrastruktura pro přesuny vojenské těžké techniky vykazuje od konce studené války nedostatečné investice. Silniční mosty, železniční doprava nebo prvky protivzdušné obrany nejsou připraveny na přesuny do první linie.
Americký think-tank zaměřený na mezinárodní vztahy Atlantic Council uvedl, že „ideál vojenské schengenské zóny je vzdálený“. Hraniční přechody v rámci evropského bloku vyžadují až měsíc dopředu oznámení o přesunu vojenské techniky. Rozchody kolejí, limity zatížení mostů a hraniční dokumentace mohou zpozdit přesun obrněné brigády o pět až sedm dní.
Evropě zásadně chybí logistické prostředky také v letecké dopravě. Většina strategické letecké přepravní kapacity Severoatlantické aliance pochází od amerického letectva. Evropští spojenci jsou na americkém letectvu doslova životně závislí.
Nejméně sil od 19. století
Think-tank European Policy Center (EPC) poznamenal, že se evropské ozbrojené síly zmenšily na nejnižší úroveň od 19. století. Zásoby munice vystačí u hlavních evropských armád, jako je Německo, na třídenní boje. I kdyby tak byla logistika dokonalá, chyběla by i technika i vojáci.
Mnoho evropských válečných lodí, vrtulníků, tanků a obrněných vozidel je v současné době mimo provoz nebo vyžaduje zdlouhavé opravy. Silniční, železniční a námořní infrastruktura není schopna zvládnout vojenskou mobilizaci v rozsahu potřebném k odstrašení protivníka, jako je Rusko.
Jazyková výbava vojáků
Třetím pilířem moderní evropské armády je společný výcvik vojáků a jednotná vojenská doktrína. Stávající integrační modely, jako například nizozemská 11. aeromobilní brigáda pod německým velením od roku 2014, ukazují, že podřízené jednotky typu „plug-and-play“ fungují. Úspěch závisí na prosazování společných postupů digitální palby a standardů anglického jazyka.
Pokusy potvrzují, že jde o problém. Když se připravovaly nedávné rotace bojových skupin EU, různá národní pravidla pro nasazení vojáků, lékařské certifikace a postupy jejich prověřování spotřebovaly až 40 procent času. Byrokratické překážky jsou tak stejně smrtící jako nedostatek munice.
Chybí jednotný výcvik
Zpráva Evropské služby pro vnější činnost zdůrazňuje také obtíže s vytvořením dostatečné kapacity pro rychlé nasazení vojáků. U členských zemí přetrvávají problémy s plným nasazením bojeschopných jednotek.
Efektivní výcvik vojáků navíc vyžaduje celoevropskou standardizaci. Think-tank EPC uvedl, že válka na Ukrajině odhalila rozsáhlé rozdíly v implementaci technických standardů u evropských spojenců. Tyto nedostatky u evropských spojenců si uvědomuje také velení Severoatlantické aliance.
Ukrajina ukazuje, že vojenské jednotky musí bojovat pod neustálým tlakem elektronického nebo kybernetického boje. Západní vojenská cvičení tato náročná prostředí jen zřídka dokážou simulovat.
Málo moderních technologií
Posledním pilířem jsou pokročilé technologie. Největší deficity mají evropské armády v oblastech vojenského zpravodajství, průzkumu, protivzdušné a protiraketové obrany a dělostřelecké palby na dlouhé vzdálenosti.
Bruselský think-tank Bruegel odhadl, že Evropa musí přidat bojovou sílu, která se rovná ekvivalentu 50 obrněných brigád, aby nahradila americké jednotky na vysoké bojové úrovni. Ty mají navíc propracovanou strategickou podporu letectva i vesmírných prostředků.
Důvěryhodné evropské odstrašení by vyžadovalo minimálně 1400 tanků, 2000 bojových vozidel pěchoty a 700 dělostřeleckých děl. To je větší bojová síla, než jakou v současnosti mají dohromady francouzské, německé, italské a britské pozemní síly.
Dánská vojenská zpravodajská služba navíc varovala, že Rusko buduje nové kapacity armády pro boj v arktické oblasti tempem, kterému evropské armády ani průmysl nemohou konkurovat.
Celý text v angličtině si na EU Perspectives můžete přečíst ZDE.
