Odmítnout jmenování velvyslance jakékoliv země je téměř nemožné, a případné neudělení souhlasu (agrément) je považováno téměř za vyhlášení diplomatické války.
V minulém týdnu se v českých médiích objevila informace o tom, že novým velvyslancem USA by měl být Steve King, který je spojován s rasistickými skupinami v USA. Napříč politickým spektrem zavládlo zděšení, koho že to chtějí USA k nám poslat. Nakonec se ukázalo, že pravděpodobně šlo o shodu jmen a měl by být jmenován Steve King, ale z Wisconsinu, dlouholetý člen Republikánské strany.
Informace o tom, že by měl být do Prahy, která je v diplomatické službě v USA považována za jednu z nejprestižnějších misí, vyslán King sympatizující s ultrapravicovými politickými stranami v Evropě, vyvolala značné pozdvižení v diplomatických kruzích. I tradiční zdrženlivost, která nominování a schvalování nových velvyslanců doprovází se ukázala v tomto případě na místě. „V průběhu schvalovacího procesu se – dle diplomatických zvyklostí – jméno navrženého kandidáta na velvyslance veřejně nesděluje a proces se ani nijak nekomentuje,“ uvedla obecně ke schvalovacímu procesu nových velvyslanců mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Michaela Lagronová. Tato distingovanost možná uchránila všechny politiky před opravdovým faux-pas, kdy se po několika dnech ukázalo, že jde pravděpodobně o záměnu osob téhož jména a příjmení.
„V PRAXI NEUDĚLIT AGRÉMENT JE PROJEVEM HOSTILITY – VŮLE POŠKODIT VZÁJEMNÉ VZTAHY. PROTO SE K NEUDĚLENÉ AGRÉMENT NEPŘISTUPUJE,“ CYRIL SVOBODA.
Ale jak je to dle zvyklostí s udělením souhlasu přijímací země novému velvyslanci či velvylslankyni?
1) Ministerstvo zahraničních věcí cizího státu prostřednictvím své diplomatická mise zašle Ministerstvu zahraničních věcí ČR verbální nótu obsahující žádost o tzv. agrément, neboli souhlas přijímajícího státu (ČR) s akceptací kandidáta na mimořádného a zplnomocněného velvyslance, kterého navrhuje vláda (či hlava státu) státu vysílajícího. K verbální nótě připojí podrobný profesní životopis kandidáta;
2) MZV ČR prověří navrženého kandidáta a pokud nic nebrání jeho přijetí, zašle ministr zahraničních věcí dopis prezidentu republiky a předsedovi vlády ČR s doporučením souhlas (agrément) udělit;
3) Pokud prezident republiky s nominací rovněž vysloví souhlas, vydá dekret, který podepíše a zašle předsedovi vlády ČR ke kontrasignaci (v souladu s Ústavou ČR, čl. 63, odst.1 písm. d), a odst.3 téhož článku);
4) Dekret takto podepsaný je zaslán na MZV ČR, které o udělení agrément hlavou státu informuje verbální nótou diplomatickou misi vysílajícího státu, popř. jeho ministerstvo zahraničí.
„Uvedená procedura se aplikuje jak na tzv. rezidentní velvyslance (jejichž diplomatická mise sídlí v ČR), tak i na tzv. nerezidentní velvyslance (kteří sídlí v jiném státě, ale jsou pro ČR z této země akreditováni). V průběhu schvalovacího procesu se – dle diplomatických zvyklostí – jméno navrženého kandidáta na velvyslance veřejně nesděluje a proces se ani nijak nekomentuje,“ říká Lagronová. Po udělení agrément je možné jméno velvyslance veřejně sdělovat, avšak do momentu jeho plné akreditace je považován za „designovaného“ mimořádného a zplnomocněného velvyslance. Plná akreditace mimořádného a zplnomocněného velvyslance cizího státu je dosažena aktem předání pověřovacích listin (podepsaných hlavou vysílajícího státu) do rukou hlavy státu přijímajícího (tedy u nás do rukou prezidenta České republiky).
Podle bývalého ministra zahraničních věcí a dnes ředitele Diplomatické akademie Cyrila Svobody se pracovníci MZV podle vídeňské úmluvy o diplomatických stycích s USA musejí ujistit, že Česká republika udělila agrément osobě, kterou protistrana zamýšlí pověřit jako šéfa mise v Praze.
„Česká republika se může rozhodnout i negativně – agrément neudělit – a není povinna sdělit USA důvody, pro které odmítla udělit agrément. To říká právo, ale v praxi neudělit agrément je projevem hostility – vůle poškodit vzájemné vztahy. Proto se k neudělené agrément nepřistupuje. Vylučuji proto možnost, že by k neudělení agrément Česká republika přistoupila,“ řekl Cyril Svoboda.
Podle něj z druhé strany je to vizitka země, koho vysílá jako šéfa mise do České republiky. Je-li vyslán velmi způsobilý kandidát, vysílající země tím projevuje svůj zájem na rozvíjení vzájemných vztahů a podtrhuje jejich význam. „A naopak, je-li vyslán šéf mise s nevalnou lidskou nebo profesionální pověstí, vysílající země de facto vyjadřuje nezájem o rozvíjení vzájemných vztahů. USA jsou spojencem České republiky, a tak symbolicky velmi záleží na tom, kdo je šéf mise v Praze,“ dodává bývalý ministr zahraničí.
Jiří Reichl
