Neziskové organizace kritizují Evropskou unii kvůli odklonu od klimatické politiky a upřednostňování politického pragmatismu před vědeckými doporučeními. Zastánci boje proti klimatické změně v čele s Evropským úřadem pro životní prostředí (EEB) varují, že tempo snižování emisí je pomalé. Aktuální politické kroky podle nich ohrožují splnění klíčových emisních cílů pro rok 2040 a také zpožďují zelené investice.
Spíše zajištění politických bodů, než opravdová snaha snížit emise skleníkových plynů. Tak se dá shrnout názor neziskového sektoru na zmírňování klimatické agendy Evropské unie. Ochránci klimatu kritizují hlavně systém mezinárodních uhlíkových kreditů schválený Radou EU, který má oficiálně pomoci splnit emisní cíle pro rok 2040. To znamená, že místo snižování emisí doma by státy mohly splnit svůj cíl tím, že pomohou snížit emise v rozvojových zemí.
Evropa nyní riskuje, že nesplní své klimatické cíle, oddálí zelené investice a ztratí důvěryhodnost v globálních klimatických jednáních, varoval Evropský úřad pro životní prostředí (EEB), který sdružuje environmentální organizace v EU. Outsourcing klimatických opatření formou mezinárodních kreditů podle EEB sníží investice do potřebné transformace energetiky a dopravy. Navíc vysílá do světa negativní signál, že Evropa sama není ochotna podniknout nezbytné kroky ke snižování emisí.
Ztráta zelené integrity
Aby podpořila globální opatření v oblasti klimatu, musí jít unie příkladem. „Národní vlády tak neučinily a místo toho prosadily oslabený klimatický cíl pro rok 2040. Je plný oslabujících opatření a není založen na vědeckých doporučeních,“ uvedl odborník na zemědělství a klima v EEB Mathieu Mal. Bez robustního cíle snížení čistých emisí nejméně o 90 procent podle něj EU riskuje zpoždění zásadních investic do transformace na domácím trhu.
V prohlášení pro EU Perspectives Alberto Vela z EEB uznal, že se postoj Evropského parlamentu ke klimatickému cíli pro rok 2040 alespoň pokouší zavést silnější záruky pro využívání mezinárodních kreditů. Tato možnost ale v každém případě znamená riziko opoždění zelených investic a zpoždění dekarbonizace.
Vyhněte se mezinárodním kreditům
Podobné obavy vyjádřila organizace Carbon Market Watch (CMW). Plány na splnění klimatických cílů pro rok 2040 považuje za obcházení předchozích závazků. Obzvláště kritická je vůči mezinárodním uhlíkovým kreditům.
„Pokud mají tvůrci politik v úmyslu podporovat smysluplná mezinárodní opatření v oblasti klimatu, měli by zajistit, aby EU nejen nakupovala vysoce kvalitní mezinárodní uhlíkové kredity, ale také je nezapočítávala do svých domácích cílů,“ uvedla organizace. Takový přístup by pomohl překlenout mezeru v klimatických ambicích EU a zároveň podpořil mezinárodní spravedlnost a rovnost.
Mohlo by vás zajímat
Organizace Climate Action Tracker (CAT) označuje zahrnutí mezinárodních uhlíkových kreditů do cílů pro rok 2040 za „zklamání a porušení současných klimatických zákonů EU“. Tento plán navíc ohrožuje splnění cíle nulových emisí pro rok 2050.
Odložení ETS2 je neúspěchem
Kritikou nešetří neziskový sektor ani při hodnocení odložení systému obchodování s povolenkami pro budovy a dopravu (ETS2) o jeden rok. Původně měl být ETS2 plně funkční na začátku roku 2027. Systém je navržen tak, aby omezil emise v oblasti vytápění a dopravy. Tyto dva sektory společně představují více než třetinu celkových emisí EU.
„ETS2 funguje jako klimatická záchranná síť, která se spustí pouze v případě, že emise překročí dohodnuté limity. Oslabení ETS2 znamená ztrátu jednoho z mála konkrétních nástrojů, které máme k dispozici pro snížení emisí v tomto desetiletí,“ uvedli představitelé EEB. Odložení povolenek označili za významné selhání.
Vědci: Zaměřte se na větrné a solární zdroje
Odborníci z Evropského vědeckého poradního výboru pro změnu klimatu uvedli, že doporučené klimatické cíle pro rok 2040, respektive pro rok 2050, lze splnit tím, že se nejprve dosáhne současného cíle snížení emisí o 55 procent (oproti úrovni z roku 1990) do roku 2030.
Jedním z doporučení, které se objevuje v několika scénářích, je využívání větrné a solární energie v kombinaci s elektrifikací a používáním alternativ fosilních paliv, jako je vodík. Rozšíření zelených technologií může vést k téměř úplné dekarbonizaci evropské energetiky do roku 2040. Znamená to ale ukončení výroby elektřiny z uhlí do roku 2030.
