Peníze na levnější elektřinu nemusí doputovat až k lidem, upozorňují odborníci. Část úlev, které plánuje koalice ANO, SPD a Motoristů, může podle nich skončit u distribučních společností. V debatě Ekonomického deníku na to poukázali ekonom Jan Palaščák a předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.
Koalice ANO, SPD a Motoristů hledá nástroje, jak snížit ceny elektřiny pro domácnosti a firmy. V návrhu programového prohlášení slibuje převzít poplatek za obnovitelné zdroje (POZE) nebo odmítnout zavedení systému ETS 2. Podle ekonomů ale hrozí, že část podpory zmizí uvnitř distribučních firem.
Největší riziko vidí v plánu přesměrovat výnosy z emisních povolenek do distribučních společností. Tento návrh představil první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček. Cílem je snížit regulovanou složku ceny elektřiny. Podle Palaščáka ale právě zde může zmizet efekt celé podpory.
Efekt se může projevit až za roky – pokud vůbec
Palaščák upozorňuje, že peníze projdou přes regulovanou bázi aktiv a dlouhé schvalovací postupy. Na fakturách by se snížení podle něj objevilo až za několik let, pokud vůbec. „Nevidím to tak, že by se efekt dostal ke koncovému spotřebiteli. Je tam velký prostor, aby si to distribuční společnosti nechaly cestou jako rentu,“ říká.
Ekonomové proto doporučují, aby vláda vsadila na jednodušší a přímočařejší krok: převzetí POZE státem.
Mohlo by vás zajímat
Rychlejší a předvídatelnější úleva
Podle Palaščáka by šlo o opatření, které funguje rychle a předvídatelně. „Je jasné, kolik to bude stát a co to přinese,“ říká. Úleva by se navíc okamžitě propsala do cen energií. U domácností by šlo o plošné snížení bez regresivních efektů. U firem o zvýšení konkurenceschopnosti, které český průmysl potřebuje.
„Tento návrh nekritizuju, dává smysl,“ dodává Palaščák, který v energetice působí prostřednictvím společnosti Amper.
Debata se dotkla i kroků Německa, které připravuje radikální formu státní podpory svým podnikům. Podle Palaščáka i Hampla může takový zásah rozbít jednotný evropský trh a ohrozit férové podmínky pro české firmy. Česko tak musí zvažovat nejen vlastní rozpočet, ale i dopady vnějších rozhodnutí.
Hampl: stát si musí hlídat výdaje
Mojmír Hampl připomíná, že státní rozpočet už dnes limitují vysoké mandatorní, tedy povinné, výdaje. Jde například o důchody, sociální dávky nebo platy některých zaměstnanců. Každé nové a trvalé zatížení může omezit schopnost státu splácet dluhy a reagovat na krize. „Stát by měl přijímat jen taková opatření, která skutečně doručí výsledek,“ uvedl.
Podle něj není prostor pro kroky, které by sice stály miliardy, ale nepřinesly by viditelnou pomoc domácnostem a firmám.
Hampl upozorňuje, že země s nízkou rozpočtovou disciplínou se mohou snadno dostat do pasti, kdy se energetická podpora stane trvalou a zároveň neúčinnou.
Německo jako hrozba pro evropský trh?
Debata o českém rozpočtu dostává nový rozměr ve světle toho, co se nyní odehrává v Německu. Berlín připravuje bezprecedentní plán přímých dotací na silovou elektřinu pro největší továrny a strategické podniky. Dotace mají firmám výrazně zlevnit elektřinu už od ledna příštího roku. Cíl je jasný: dostat je na přibližně pět centů za kilowatthodinu, tedy zhruba na polovinu toho, co dnes platí český průmysl.
Podle Jana Palaščáka jde o krok, který by ještě před několika lety působil jako sci-fi. „Docela žasnu, že Němci svoje energetické zoufalství řeší tímhle divokým způsobem,“ komentoval plán.
Hampl varuje, že pokud Evropská komise německý plán skutečně schválí, půjde o zásah, který může proměnit samotnou podstatu jednotného evropského trhu. „Tohle je úplná destrukce pravidel jednotného trhu,“ uvedl a dodal: „Je to masivní podpora celé jedné ekonomiky, shodou okolností největší a nejvlivnější ekonomiky EU, oproti všem ostatním.“
Německý návrh v debatě Ekonomického deníku označil za „game changer“, který může narušit rovné podmínky v EU a vytváří tlak i na státy, jež si tak rozsáhlé dotace dovolit nemohou.
Česko mezi dvěma tlaky
Výsledkem je situace, v níž se Česko ocitá mezi dvěma zásadními tlaky. Na domácí scéně musí pečlivě vybírat opatření, která neprohloubí deficit a skutečně sníží účty za elektřinu. Na evropské úrovni zároveň čelí obavám, že politika Berlína sníží konkurenceschopnost tuzemských podniků a posune pravidla společného trhu na hranici dosavadních rámců.
Energetická politika a rozpočtová politika se tak v této chvíli propojují výrazně více než dřív. Chybná rozhodnutí mohou mít dopady, které přesáhnou jedno volební období i hranice samotných států.
