Česká republika patří v třídění odpadu k evropským premiantům, ale zaostává v tom, co následuje po něm – ve zpracování. „Je jedno, co z recyklátu udělám, důležité je, že se využije,“ říká v rozhovoru pro Ekonomický deník budoucí předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí Berenika Peštová (ANO).
Jakou pozici má podle vás Česko zastávat k 90procentnímu snížení emisí CO₂ do roku 2040?
Měli bychom usilovat o to, aby se nejdřív vyhodnotil plán Fit for 55. Dali jsme si dva cíle: do roku 2030 snížení emisí o 55 procent a do roku 2050 přiblížení se ke klimatické neutralitě. My ale ještě nemáme vyhodnocený ani rok 2030 a nevíme, jak to zafungovalo, a už si dáváme ambiciózní cíl pro rok 2040.
Mělo by se udělat to, co se neudělalo u přijímání ETS2. Všechny státy by měly zpracovat studii dopadů, jaký to bude mít zásah do ekonomiky, průmyslu i sociální oblasti. Tedy jak to zasáhne obyvatele každého členského státu. Všechna opatření, která tam jsou, se dotknou každého z nás.
Jaké hlavní priority by se měly v následujícím volebním období řešit v oblasti životního prostředí?
Nepouštět se do ETS2. Česká republika se nechala opít rohlíkem a přistoupila na cíl 90 procent na základě toho, že se prodlouží účinnost z roku 2027 na rok 2028.
Kromě systému povolenek ETS2, který hnutí ANO zmiňuje dlouhodobě, co dalšího považujete za zásadní?
Kdybych se na to podívala s odstupem času, tak od roku 2010 do roku 2020 došlo čtyřikrát ke zpřísnění emisních limitů. Než stačil průmysl zareagovat na jednotlivá snižování, tak už přišlo další. My si ve své podstatě ničíme průmysl sami tím, že si dáváme neustále ambicióznější a ambicióznější cíle. Myslím, že Česká republika by se nad tím měla hodně zamyslet.
Na co by se mělo Česko zaměřit v odpadové politice?
Podívat se na odpady, řešilo se to už tehdy, když jsem byla na ministerstvu životního prostředí. Jsme jedni z nejlepších třídičů, což je skvělé. Česká republika se pohybuje vždy mezi druhým a třetím místem, co se týče sběru a třídění odpadů. Teď bychom se ale měli zaměřit na koncovky.
Co přesně myslíte těmi „koncovkami“? Češi umí třídit, ale další proces nakládání s odpadem vázne?
Myslím tím recyklaci, která by měla navazovat na třídění. Není to dlouho, co jsem řešila například problém vytříděného textilu. Všichni třídí, třídí, a najednou zjišťují, že s tím textilem nemají co dělat, protože pro něj není odbyt ve smyslu dalšího zpracování.
Jaké je podle vás řešení? Je potřeba například podpořit zpracovatelské kapacity?
Ano. Musíme zabrat dál v koncovkách. A pak recyklace. Například plastové lahve (PET) jsou komodita, která se dobře třídí a dobře prodává, ale jsou tu i komodity, se kterými je problém. Jde o plasty například od prášků na prádlo.
Vždy je také dobré se podívat na jednotlivá evropská nařízení a směrnice. Cílů jsou mraky a my honíme strašně moc zajíců. Minulá vláda se zhlédla v zálohování, ale opomněla, že máme další cíl, a to je opětovné plnění. Problém je, že EU pohlíží na recyklaci tak, že z PET lahve musí opět vzniknout PET lahev, a to je přece špatně. Je jedno, co z recyklátu udělám, důležité je, že dojde k jeho využití.
Může Česko tyto věci samo ovlivnit?
To se ovlivňuje v Evropském parlamentu, my se pohybujeme v mantinelech, které nám vytyčí.
Kde v současnosti vidíte největší slabiny v politice životního prostředí?
Je řada projektů, pod které se podepíšu – to jsou například kotlíkové dotace, které vidím, že mají smysl. Pro spoustu našich domácností by ale byly vynikající i kotlíkové dotace na uhlí. Nejsou na tom natolik finančně dobře, aby si mohly dovolit uživit tepelné čerpadlo nebo fotovoltaiku.
Od uhlí se ale ustupuje. Jak to jde dohromady s podobnými dotacemi?
No právě. Rozumím tomu, že se od uhlí ustupuje, ale když si vezmete například kotle Ecodesign páté emisní třídy s automatickou násypkou, to jsou cesty, kterými máme jít. Nejít jen slepě za tepelnými čerpadly a fotovoltaikou. Pro domácnosti by bylo lepší, pokud by si mohly koupit na zimu dva metráky uhlí a pořídit si kombinovaný kotel třeba na pelety a uhlí. Oproti tomu, čím teď topí, by to byl pro ovzduší přínos. A uhlí vychází stále levněji.
Lepší by bylo, kdyby se využívala například vodní tepelná čerpadla. Pokud je dáte na řeku, která má velký průtok, například na Vltavu, tak jste schopni vytopit třetinu Prahy a soustředíte se na danou lokalitu.
Mohlo by vás zajímat
Co znamená vaše věta, že „životní prostředí musí být v symbióze s průmyslem“?
Myslím si, že tu už jsme téměř překročili. Tuzemský průmysl v současné době drtí emisní povolenky ETS1. Právě průmysl ale plní kasičku, ze které se dělají zelené projekty. Když nebude průmysl, nebude je z čeho platit. Musí to být vyvážené. Když vidím, jak průmysl skomírá, tak se snažím najít symbiózu.
Kritizujete i způsob přijímání unijních předpisů. V čem je podle vás hlavní problém?
Nejhorší je, že Evropská unie chrlí jedno nařízení za druhým, ne směrnice, jak to bylo vždy. Nařízení jsou přímo platná. Mají odkazy například na 30 delegovaných aktů a ty přicházejí třeba dva roky ex post. Ale nařízení už platí. Nejlepší by bylo, kdyby se udělal pořádný vítr v Evropské unii ve smyslu přijímání legislativy.
Kdo je Berenika Peštová?
Berenika Peštová (ANO) od roku 2021 působí jako poslankyně Poslanecké sněmovny, nyní jde o její druhé období. V tom předešlém byla mimo jiné členkou sněmovního hospodářského výboru a výboru pro životní prostředí. Od roku 2024 je zastupitelkou Ústeckého kraje a od roku 2014 zastupitelkou města Most. V letech 2014 až 2021 pracovala jako náměstkyně ministra životního prostředí Richarda Brabce.
