240 let historie zmizí pod betonem. Poslední černouhelný důl v Česku začátkem příštího roku zavře a s ním skončí i éra černouhelného hornictví. Ztráta odběratelů, insolvence hutí i uzavřená elektrárna Dětmarovice změnily těžbu v neperspektivní odvětví, říká generální ředitel těžební společnosti OKD Roman Sikora. Firma, která před pár lety zaměstnávala přes 3 300 lidí, si po likvidaci dolů nechá jen zhruba 70 pracovníků. A přesedlá do nových odvětví – energetiky a IT.
V létě jste skončili s otevíráním nových porubů a propustili horníky, kteří tuto práci zastávali. Dokážete si přesto představit takovou změnu ekonomických podmínek, která by umožnila dolu pokračovat?
V tuto chvíli není možné těžbu obnovit. Ekonomicky to nevychází. Jestli se někdy v budoucnu situace hypoteticky změní? To se může stát. Ale platí, že obnovení těžby by stálo obrovské finanční prostředky. Ani si nedokážu představit, s kým by těžba pokračovala dál, protože horníci už k dispozici nebudou. Už teď máme na dole ČSM věkový průměr zaměstnanců téměř 50 let. V Česku už nemáme hornická učiliště, a i kdybychom je měli, myslím si, že by na nich nikdo nechtěl studovat. Současná generace mladých lidí nechce spojit svou profesní kariéru s prací v podzemí. Takže obnovení těžby si už opravdu nedokážu představit.
Jak moc těžba ekonomicky nevychází?
Za současných tržních podmínek si nedovedu představit, jak bychom smysluplně sestavili byznys plán na rok 2026 v černých číslech, pokud by těžba měla pokračovat. Opravdu o černé uhlí není zájem. Poslední černouhelná elektrárna na území České republiky – elektrárna Dětmarovice – skončila k 14. březnu letošního roku. Když si uvědomíte, že tato elektrárna pro nás znamenala v nejlepších letech odbyt 900 tisíc až milion tun uhlí, znamená její konec obrovskou ztrátu na zákaznické straně. V oblasti koksovatelného uhlí byla naším největším zákazníkem huť Liberty. Jenže ta skončila v insolvenci a také už žádné uhlí neodebírá. Tím jsme v součtu odepsali zhruba 60 procent celkového odbytu našeho uhlí.
Uhlí z vašeho posledního dolu ČSM tedy teď odebírají v podstatě už jenom teplárny?
Ano, v současné době na českém trhu je naším zákazníkem už jen společnost Veolia se svými sedmi teplárnami v Moravskoslezském kraji a několik cementáren.
Co se v dole s blížícím se útlumem těžby mění? Co funguje jinak, než jste byli zvyklí?
Skončili jsme s přípravami nových porubů. Ale těžba jako taková se nemění. Probíhá naprosto stejně jako v minulých letech a možná ještě intenzivněji. Vypadá to, že v letošním roce vytěžíme 1,175 milionu tun uhlí a plánovali jsme 1,145 milionu tun. Takže budeme o 30 kilotun nad plánem. Snažíme se dotěžit maximum.
Co s tím uhlím bude, když ho není komu prodat?
Vytvoříme si zásobu na příští rok pro míchání uhelných směsí. To je jeden z projektů, který má OKD v budoucnu živit. Čím více nám na něj zbyde vlastního uhlí, tím lépe.
Těžba v dole ČSM definitivně skončí na přelomu ledna a února. Co bude dál?
Neprodleně začneme s technickou likvidací . Ta zahrnuje utěsnění důlního díla – šachty i chodeb. Pro představu, za dobu existence ČSM zde vzniklo 1100 kilometrů důlních chodeb. To představuje vzdálenost ze Stonavy do Paříže. V současné době je ale funkčních už jen zhruba 70 kilometrů chodeb. Ty musíme utěsnit takzvanými hrázemi. To jsou betonové ucpávky, přes které jdou trubky, abychom mohli jímat plyn, který se bude ještě roky v dole vyvíjet, a abychom také mohli kontrolovat prostor za tou hrází. Šachty zasypeme cementopopílkovou směsí. Na závěr se vyrobí betonová ucpávka neboli špunt, kterým se všechny čtyři šachty definitivně uzavřou.
Kdy bude hotovo?
Technická likvidace má trvat zhruba dva a tři čtvrtě roku. To znamená, že hotoví budeme někdy na konci roku 2028.
OKD si za poslední roky vytvořilo rezervu zhruba 8 miliard korun. Určená je jednak na likvidaci dolu ČSM a za druhé na rozjezd nových byznysových plánů firmy. V jakém poměru se částka rozdělí?
Likvidace dolu vyjde na 3,3 miliardy korun. Na to, abychom se důstojně vyrovnali s našimi zaměstnanci, je určeno 1,3 miliardy. Dohromady tedy 4,6 miliardy budeme potřebovat jenom na tyto dvě nezbytné činnosti. Zbytek, tedy zhruba 3,4 miliardy korun, chceme směřovat do rozjezdu nových projektů.
Co konkrétně plánujete? Hovořilo se o vytvoření průmyslového areálu, kogeneracích neboli společné výrobě elektřiny a tepla z důlního plynu.
V současné době už máme sedm projektů. Postupem času přicházejí nové a nové plány. Začnu od toho nejjednoduššího, od toho nejzákladnějšího, který by nás měl začít živit hned od února roku 2026, kdy ukončíme dobývání. Jde o míchání uhelných směsí a prodej kameniva. Půjde o hlavní zdroj našich příjmů, který OKD podrží, než nastartujeme další plánované projekty.
Druhá záležitost, opět z oblasti energetiky a opět spjatá s hornictvím, je jímání důlního plynu. Vyvíjet se bude ještě dalších 15 až 20 let po ukončení hornické činnosti. Tento plyn obsahuje 40 a více procent metanu, což je nositel energie. My tento důlní plyn budeme spalovat v kogenerační jednotce s výkonem jeden megawatt elektrické energie. Tuto jednotku už máme objednanou, a pokud všechno půjde dobře, tak za rok v září už by měla být v provozu. Díky ní bychom měli vyrábět jednak silovou elektřinu, kterou budeme dodávat do standardní rozvodné sítě, a současně i teplo. To bude sloužit pro náš další projekt, a to je datacentrum, ve formě chladu.
V neposlední řadě máme dobré možnosti na využití brownfieldu, který po dole zůstane. Tady, kde v tuto chvíli sedíme, to znamená v lokalitě ČSM Sever, je to 47 hektarů, které územní plán určuje jako vhodné pro těžký průmysl. Právě na tomto území chceme vybudovat naše datacentrum a další rozvojové projekty a část nabídneme zájemcům.
V blízkém okolí se likvidovalo už hodně dolů a většina z nich se mění na průmyslové zóny. Nebojíte se, že v tomto ohledu vzniká přetlak a bude těžké najít pro novou průmyslovou zónu nájemce?
Toho se nebojím. Se dvěma zájemci už jednáme. Nemohu ještě prozrazovat detaily, zavazuje mě dohoda o mlčenlivosti, ale obecně jsou jednání na dobré cestě. Na ten nejzajímavější pozemek se nám podařilo přivést dostatečné množství energie, takže jsme schopni nabídnout klientovi velmi kvalitní sedmihektarovou plochu. V této chvíli připravujeme dva projekty – jeden na výstavbu haly o ploše 30 tisíc metrů čtverečních, druhý na výstavbu dvou hal o ploše 12,5 tisíce metrů čtverečních. Uvidíme, která varianta se nakonec realizuje, ale každopádně tím by se pozemek využil celý.
Jaké zisky očekáváte z těchto nových projektů?
Už to v žádném případě nebudou miliardy, jak jsme byli zvyklí v posledních třech letech, ale desítky milionů korun. Zároveň budeme mít mnohem méně zaměstnanců, takže i naše náklady budou nižší. V posledních letech jsme měli až 3300 zaměstnanců. Do první fáze po ukončení těžby vstoupíme se 670 zaměstnanci a postupně ještě budeme jejich počet snižovat v souvislosti s tím, jak bude probíhat technická likvidace dolu. Nakonec se dostaneme na pouhých 70 lidí, kteří se postarají o zdejší areál.
Jako jeden ze základních projektů, který má firmu v příštích letech živit, zmiňujete míchání uhelných směsí. Jak dlouho vám na ně vydrží zásoby vlastního uhlí? A co uděláte pak?
Do roku 2026 vstoupíme s poměrně vysokými zásobami našeho vlastního uhlí, právě proto, abychom tady tento stěžejní projekt dokázali rychle uvést v život. Vydrží nám zhruba na první půl rok. Až nám naše uhlí dojde, budeme nakupovat na světových trzích.
Když budete muset uhlí nakupovat, jak si udržíte konkurenceschopnou cenu?
Tajemství tkví v tom, že dobře nakoupíme vysokokalorické uhlí. To jde bez potíží, protože ceny uhlí na trhu jsou obecně nízké. Jinými slovy, to, co nám při těžbě škodí, bude hrát při přípravě směsí v náš prospěch. Také kurz dolaru k euru při nákupech hraje v náš prospěch, protože budeme nakupovat importované uhlí. Zchladíme ho kaly, které máme k dispozici jako vedlejší produkt těžby a které nás nestojí prakticky nic. V tom tkví právě to kouzlo. My do výsledné směsi dodáme od 15 do 35 % kalu, čímž můžeme, věřím že úspěšně, bojovat s polskou konkurencí.
Komu plánujete směsi prodávat, když celá Evropská unie postupně odchází od uhlí?
Polsko stále deklaruje, že jejich energetika bude bytostně závislá na černém uhlí až do roku 2049. Pro nás to bude hlavní zájmový trh. A pak máme zákazníky také na Ukrajině. Tam nedokážu hovořit o nějaké dlouhodobosti vztahů. Všichni víme, v jaké situaci je Ukrajina. Nicméně v současné době máme dva velmi dobré ukrajinské zákazníky. Rádi bychom si je udrželi tak dlouho, jak jen to tamní situace dovolí.
OKD je dnes v podstatě státní firma. Proč se má stát zabývat mícháním uhelných směsí nebo těžbou důlního plynu?
Já si myslím, že pořád je to příspěvek do energetické bilance České republiky. My se stáváme poměrně významným hráčem na poli výroby energie, neboť naše nosné projekty jsou všechny směřovány do energetiky. To je něco, čemu rozumíme a co s uhlím má určitou spojitost. Naše role tedy spočívá v tom, že se staneme nedílnou součástí energetické bilance moravskoslezského regionu a ten potom významným hráčem v rámci celé České republiky. Ve výsledku jde o energetickou soběstačnost a stabilitu Česka.
Jaký bude mít ukončení těžby vliv na životní prostředí?
Hlubinná těžba nemá tak zásadní vliv na životní prostředí jako těžký průmysl, který na ni historicky navazoval. Ale máme tady zhruba tři miliony tun uhelných kalů, které využijeme právě v rámci projektu míchání uhelných směsí, a zbytek projde ekologickou likvidací, takzvanou pyrolytickou cestou. Ale chtěl bych zdůraznit, že kal jako takový je směs uhlí a hlušiny, tedy něco, co se v přírodě normálně vyskytuje, jen ne na povrchu. Není to žádná škodlivina.
Jaký je to pocit, že budete u toho, když z podzemí vyjede poslední vozík uhlí? A to nejen poslední tady na dole ČSM, ale vlastně to bude úplně poslední vozík uhlí v Česku vůbec.
K této oblasti těžba uhlí neodmyslitelně patřila a ještě v současné chvíli patří. Tady se uhlí těžilo téměř 240 let. Těžba přinášela obživu velkému množství rodin, obyvatel tohoto regionu. Z toho pohledu pro mě končí jedna velká éra. A mám opravdu smíšené pocity, protože bych rád v této tradici pokračoval. Ale opravdu objektivní parametry jako nedostatek kvalifikovaných pracovníků, nízké světové ceny uhlí v kombinaci s nepříznivým kurzem dolaru k euru, který jednoznačně zvýhodňuje importéry uhlí zhruba o 11 procent v náš neprospěch a nevhodné geologické podmínky, nám neumožní v těžbě pokračovat.
Co bude Ostravsko a Karvinsko bez uhlí?
Další generace nebudou mít velký vztah k tomu, že se tady uhlí těžilo. Je jasné, že profesně budou orientované jinak. Je ale potřeba udržovat hornické tradice, protože ty k regionu opravdu patří. Já osobně udělám všechno proto, aby zvyky, k nimž patří třeba skoky přes kůži, pietní akty v souvislosti s dnem horníků kolem 9. září a podobně, žily i nadále. Velice se mi líbí činnost kroužku krojovaných horníků. Ti dokážou hornické tradice udržovat a ukazovat je lidem, aby i mladí věděli, co hezkého se s hornictvím spojovalo.
