Jaderná smlouva s Korejci, start moderní energetiky, konec závislosti na palivech z Ruska. Koaliční vláda premiéra Petra Fialy se chlubí řadou úspěchů v oblasti energetiky, kterých nedosáhl žádný jiný kabinet za dobu existence České republiky. V mnohém má pravdu. Celkové skóre však kazí ministr financí Zbyněk Stanjura se zdaněním mimořádných zisků a šikanou solárníků.
Ekonomický deník vybral tři hlavní úspěchy a dvě velká selhání Fialovy vlády v oblasti energetiky. Doplňují je dvě oblasti, ve kterých není hodnocení vlády ze strany odborníků zcela jednoznačné.
Trojí potlesk
Výběr dodavatele jaderných reaktorů
Vláda Petra Fialy měla odvahu učinit to, co nezvládl žádný jiný kabinet od roku 2010. A sice rozhodnout o výběru dodavatele nových jaderných bloků. Na doporučení společnosti ČEZ loni v červenci přijala nabídku korejské společnosti KHNP. Letos v červnu na to navázal podpis smlouvy o stavbě dvou bloků Elektrárny Dukovany II. Na další dva bloky v Temelíně má stát s korejským dodavatelem opci.
Ve stínu stavby velkých bloků v Dukovanech zůstává druhá, neméně významná spolupráce v jaderné oblasti. ČEZ se totiž s podporou české vlády loni v říjnu dohodl na strategickém partnerství s britskou společností Rolls-Royce SMR. Tato spolupráce zahrnuje vývoj a stavbu 470megawattových modulárních bloků v Česku i zahraniční. Co se týká České republiky, jeden takový blok má vyrůst v Temelíně. Až tři další by mohly vyrůst v severočeských Tušimicích.
Česko tak v současné době patří spolu s Francií, Polskem a Švédskem mezi hlavní tahouny zájmu o jadernou energetiku v zemích Evropské unie. Fialova vláda spolu s dalšími projadernými státy „zabodovala“ v Bruselu a přiměla Evropskou komisi ke změně postoje k jaderné energetice.
Mohlo by vás zajímat
Legislativa pro moderní energetiku
Ministři průmyslu a obchodu Jozef Síkela a jeho nástupce Lukáš Vlček protlačili sněmovnou celou řadu novel zákonů, které mají jedno společné. Posouvají českou energetiku vpřed k moderním, nízkoemisním zdrojům. Především je to trojice novel energetického zákona, známých pod označením Lex OZE I až III. Ty zjednodušily výstavbu a provozování střešních solárních elektráren, umožnily sdílení elektřiny mezi lidmi a otevřely investorům cestu k budování velkých bateriových úložišť energie.
Ministr Vlček letos zvládl v parlamentu prosadit i další legislativu. Příkladem může být Lex Plyn. Vláda si od něj slibuje rychlejší schvalování paroplynových elektráren, které mají v příštích osmi letech nahrazovat dožívající uhelné elektrárny. Před letními prázdninami prošel také Zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. Ten by měl umožnit rychlejší výstavbu větrných a fotovoltaických elektráren, zejména ve vymezených akceleračních zónách.
Konec závislosti na ropě a plynu z Ruska
Fialova vláda po ruském útoku na Ukrajinu jednala zásadově a podpořila konec závislosti na ruské ropě a plynu. Po náročných jednáních se podařilo dosud skeptické akcionáře ropovodu TAL přimět k souhlasu s navýšením kapacity. Příslušné práce se odehrály během loňského roku. Česko díky tomu mohlo letos v březnu ukončit odběr ruské ropy. Ropovodem TAL z italského Terstu mohou české rafinerie odebírat až 8 milionů tun ropy ročně, což plně stačí na pokrytí spotřeby.
Poněkud jiná je situace u zemního plynu, kde došlo k náhradě dodávek z Ruska hlavně díky působení „neviditelné ruky trhu.“ A také díky šikovnosti dodavatelů plynu, kteří dokázali nakoupit komoditu jinde. Fialova vláda si nicméně zaslouží pochvalu za podporu, kterou poskytla společnosti ČEZ při získání přístupu k plynovému terminálu v nizozemském Eemshavenu i v nyní budovaném terminálu Stade u Hamburku.
Sporné momenty
Slabá reakce na růst cen energií
Koaliční vláda Petra Fialy byla v druhé polovině roku 2022 pod tlakem kritiky, že nereaguje na skokový růst cen elektřiny a zemního plynu. K zásahu se odhodlala až později. Terčem byl hlavně tehdejší ministr průmyslu Jozef Síkela – kvůli nečinnosti i nešťastným výrokům. Třeba tomu o „závětrných elektrárnách.“ Návrhy na řešení krize tak vznikaly jinde, konkrétně v expertním týmu, který vedl tehdejší místopředseda ODS Zdeněk Zajíček.
Cenová regulace nakonec platila jeden rok – od ledna do prosince roku 2023. A byla opatrnější než v jiných zemích Evropské unie. To je však mince o dvou stranách. Česko má od krizového roku 2022 jednu z nejvyšších cen elektřiny mezi státy Evropské unie (a platí to hlavně v případě domácností). Jenže země, které dodnes ceny energií pro domácnosti masivně regulují a dotují, trpí vysokými deficity veřejných financí. Příkladem může být Slovensko či Maďarsko.
Návrat plynárenství do rukou státu
Státem vlastněná společnost ČEPS na přání vlády koupila před dvěma roky společnost NET4GAS, která provozuje síť páteřních plynovodů na českém území. Jenže vedle kupní ceny 7,9 miliardy korun převzala také dluh ve výši 34 miliard korun. Finanční investoři z Německa a Kanady, kteří svým nezodpovědným přístupem předlužení podniku zavinili, tak odešli z českého plynárenství jako vítězové.
Terčem kritiky nebyl ani tak samotný odkup strategicky cenných plynovodů, skandální bylo převzetí dluhu. Padala tehdy doporučení, aby stát nechal NET4GAS zkrachovat a poté levněji odkoupil samotná aktiva od insolvenčního správce. Takový postup je však z pohledu státu dost riskantní a ministři by na takový hazard nejspíš „neměli žaludek.“
Naopak o mnoho lépe se jeví odkup největšího provozovatele podzemních zásobníků – společnosti Gas Storage CZ. Již zmíněný ČEPS ji vlastní od září roku 2023. Větší důraz na energetickou bezpečnost zvýšil zájem obchodníků o skladování plynu. Gas Storage CZ je v posledních dvou letech solidně ziskový; kupní cena 360 milionů eur (8,7 miliardy korun) se proto z dnešního pohledu zdá být výhodná.
Tady vláda selhala
Daň na minoritní akcionáře společnosti ČEZ
Snad žádnou jinou skupinu voličů nenaštvala Fialova vláda tolik jako menšinové akcionáře společnosti ČEZ. Před třemi lety na návrh ministra financí Zbyňka Stanjury schválila daň z neočekávaných zisků neboli windfall tax. A to ve výši, která neměla v Evropě obdoby. Z nadměrné části zisku měly velké energetické podniky a banky odvést státu až 81 procent.
Ve výsledku to dopadlo tak, že banky se placení této dodatečné daně vyhnuly. Stejně to dopadlo v případě soukromých energetických firem. Jak Ekonomický deník v červnu upozornil, tuto daň platí hlavně společnosti ovládané státem – tedy ČEZ a ČEPS. Problém je v tom, že ČEZ vlastní stát jen ze 70 procent, zbytek akcií drží soukromí investoři. A ti se právem cítí být hlavní obětí mimořádné daně. Neméně kontroverzní návrh novely „Lex ČEZ“, která by státu umožnila ČEZ rozdělit dle libosti, nakonec ministři stáhli.
Prověrky ziskovosti majitelů fotovoltaik
Také za druhým velkým trapasem Fialovy vlády v oboru energetiky stojí ministr financí Zbyněk Stanjura. V říjnu loňského roku se vytasil s návrhem zkontrolovat zisky majitelů solárních elektráren z let 2009 a 2010. A těm, co už prý vydělali dost, výplatu provozních podpor zkrátit nebo zastavit. Stanjura návrh prosadil „na sílu“ a nehleděl na skepsi vládních i opozičních poslanců.
Tento retroaktivní návrh vyvolal vlnu odporu napříč sektorem zelené energetiky. Nejen proto, že kontroly ziskovosti a zavedení srážkové daně dopadly na investory už v minulosti. Firmy z oboru varovaly před omezením dalších investic do obnovitelných zdrojů v Česku a hovořily o žalobách a arbitrážích proti státu. Stanjurovy plány doslova na poslední chvíli zastavili senátoři, kteří prosadili vyškrtnutí kontroverzních paragrafů z energetické legislativy. Pachuť z této akce však trvá dodnes.
