Evropská unie chce radikálně snížit množství potravin a textilu, které končí v koši. Nová pravidla, která minulý týden schválil Evropský parlament, míří do peněženek domácností i firem. Obchodníci varují před nesmyslnými cíli, restaurace mluví o čunících za hospodou a textilky se bojí administrativního pekla.
Do roku 2030 musí Česko zásadně omezit množství potravinového a textilního odpadu. Evropský parlament schválil nová pravidla, podle nichž bude muset každý stát snížit potravinový odpad o 30 procent v domácnostech, restauracích i maloobchodu. Sektoru výroby a zpracování potravin směrnice předepisuje snížení o 10 procent oproti průměru let 2021 až 2023. Výrobci textilu zase budou muset nést náklady na sběr, třídění a recyklaci oblečení v rámci takzvané rozšířené odpovědnosti za výrobky s ukončenou životností.
Cíle stanovené Evropskou unií míří správným směrem. Na tom se shodují výrobci, obchodníci i stát. Splnit je ale bude obtížné. „Značné části potravinových odpadů se předchází špatně, obzvlášť v případě domácností,“ upozornila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Veronika Krejčí. Resort přiznává, že dosažení cílů bude „velmi náročné“ a spoléhá na osvětu, dotace potravinovým bankám nebo výzkum změny chování mladých lidí.
Právě v domácnostech vzniká přes 60 procent veškerého potravinového odpadu. Právě ty ale bude obtížné přimět k tomu, aby plýtvání potravinami omezily.
Mohlo by vás zajímat
Obchodníci: Už jsme udělali dost
Obchodní sektor se staví k novým cílům kriticky. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza varuje, že spojovat maloobchod a domácnosti do jednoho cíle je nesmyslné. „Obchodníci mají už mnoho let celou řadu iniciativ na snižování odpadu z potravin. Prostor pro další významné snižování je velmi omezený,“ řekl Prouza České justici.
Tvrdí také, že obchod na rozdíl od domácností přesně ví, co se s potravinou děje. „U každého kusu víme, co se s ním děje od naskladnění až do prodeje,“ upozornil.
Naopak domácnosti musí začít dělat mnohem více. Klíčové teď podle Prouzy bude, jak ministerstvo životního prostředí nastaví metodiku. Zda vezme v potaz úsilí, které už obchodníci vyvinuli, nebo zda se pokusí „dotlačit“ celý sektor k uměle nastavenému cíli.
Nejdražší potravina je ta, která se vyhodí
Restaurace a hotely nový přístup k odpadům vítají. „Je to jedna z iniciativ, která je prospěšná, dobrá a jde správným směrem,“ říká prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek. Sama asociace se už roky zasazuje o omezení plýtvání. Vydala dokonce manuál, který restauracím radí, jak na to. Řeší v něm efektivitu využití surovin i třeba management porcí tak, aby nezůstávalo hotové jídlo na talíři.
Motivace je především ekonomická. Kvalitní podniky podle Stárka už dávno přemýšlejí, jak jídlem neplýtvat. Míru odpadu sledují kvůli nákladům. „Nejdražší potravina je ta, která se vyhodí. Dneska likvidovat potravinové odpady není vůbec jednoduché, nesmíme je zkrmovat,“ pokračuje Stárek.
Právě na krmení hospodářských zvířat se podle něj kuchyňský odpad dříve masivně využíval. Hospodský měl zpravidla v chlívku za domem vepře, kteří se o zbytky postarali a nakonec zase skončili v kuchyni. Dnes ale potravinový odpad ve vepřínech končit nesmí. Brání tomu hygienická pravidla.
Změřeno: Restaurace vyhazují čím dál víc
Toho, že by restaurační segment nedokázal nové cíle splnit, se Stárek nebojí. „Je to realistické a dá se to splnit, pokud je dostatečný časový rámec,“ říká. A směrnice je co do množství času velkorysá. Na splnění cílů dává členským zemím čas do konce roku 2030.
Jenže data o vývoji produkce odpadu, která České justici poskytlo ministerstvo životního prostředí, hovoří jinak. Zatímco produkce odpadu v domácnostech, výrobě i maloobchodu v posledních letech klesala, restaurace ho naopak vyprodukovaly více. Zatímco v roce 2021 vytvořily necelých 162 tisíc tun odpadu za rok, v roce 2023 to bylo už téměř 185 tisíc tun. Jde o nárůst o 14 procent. Trend by přitom měl být zcela opačný.
Textilky: Hrozí zdražení
Vedle potravin cílí směrnice i na textilní průmysl. Výrobci budou muset platit za sběr, třídění a recyklaci oblečení, které uvádějí na trh. To zahrnuje i bytový textil, jako jsou záclony nebo povlečení. I pro textil budou muset v Česku vzniknout systémy rozšířené odpovědnosti výrobců. Půjde o obdobný způsob, jakým se už dnes sbírají třeba obaly, vysloužilá elektrozařízení nebo pneumatiky.
Zjednodušeně řečeno: za sběr a recyklaci budoucího odpadu spotřebitel zaplatí hned při nákupu zboží. Opotřebovaný výrobek pak může vrátit na jakémkoliv sběrném místě. U pneumatik jsou to například autoservisy. Elektrozařízení či baterie patří do sběrných kontejnerů.
„Systémy rozšířené odpovědnosti výrobců v oblasti textilních výrobků by členské státy měly zavést do třicet měsíců po vstupu nové směrnice v platnost. Avšak konkrétní povinnosti budou plynout pro podnikatele až z vnitrostátních implementačních norem, nikoli ze směrnice samotné,“ vysvětluje partner advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík Tomáš Sequens.
V Česku zřejmě půjde o další novelu zákona o výrobcích s ukončenou životností. Poslední návrh, kterým se ale Česko snažilo už zavedený systém reformovat a srovnat pravidla, jež jsou pro některé systémy diskriminační, ale v parlamentu neprošel. Ministerstvo životního prostředí tak zřejmě čeká nelehký úkol.
A lépe na tom podle právníků nejspíš nebudou ani podnikatelé a spotřebitelé. „Zavedení každého systému rozšířené odpovědnosti výrobců je komplexní proces, v rámci kterého je nutné vynaložit enormní množství úsilí, financí, důkladné znalosti řady právních předpisů, kreativity a trpělivosti,“ podotýká Sequens. Výrobci zapojení do systému pak platí jeho provoz. Náklady zpravidla promítnou do finální ceny výrobků. Hlouběji do peněženek tak nakonec musí sáhnout i spotřebitelé.
Složitá recyklace a strach z chaosu
Textilky bijí na poplach, a to i ty, které se udržitelnosti a správnému odpadovému hospodářství věnují dlouhodobě. „Obávám se, že právě typ ‚směrnice‘ nás přivede do ještě většího chaosu. Každý stát si to naimplementuje po svém,“ říká Tomáš Holub, ředitel pro oblast udržitelnosti z textilky Malfini
Holub také upozorňuje na neexistenci funkční technologie, která by zvládla recyklovat běžné, často kompozitní oděvy bez ztráty kvality. A lidé podle něj často nevidí smysl v udržitelném textilu: „Chybí edukace ve smyslu‚ proč si mám koupit něco ekologického‘. Lidé raději sáhnou po levné fast fashion než po kvalitním textilu, který déle vydrží,“ popisuje Holub.
Advokát Jakub Kanický z kanceláře mutualus říká, že textilní odvětví dlouho unikalo pozornosti. Připravovaná směrnice to mění. „Odvětví textilu globálně představuje ohromnou zátěž pro životní prostředí. Nová pravidla představují impuls pro hledání cest, jak snižovat odpad,“ říká Kánický.
Podle něj jde o „poslední volání“ pro firmy, které se ze strategických důvodů chtějí aktivně zapojit do tvorby budoucího systému sběru a recyklace textilního odpadu. Doba, kdy si firmy mohly dělat, co chtěly, bez odpovědnosti za odpad, definitivně skončila.
Co bude dál?
Revize směrnice o odpadech, která popsané novinky zavádí, je ve finální fázi evropského legislativního procesu. V Oficiálním věstníku Evropské unie by měla vyjít během letošního podzimu. Pak začne lhůta 30ti měsíců, během které musí jednotlivé členské země – Česko nevyjímaje – vytvořit potřebné zákony a systémy. Klíčová bude spolupráce mezi státem, firmami i veřejností a především nalezení rovnováhy mezi ambiciózními cíli a realitou trhu.
Do té doby platí jednoduché pravidlo: Neplýtvej – ať už jsi kuchař, zákazník či módní značka.
