Přehnané požadavky Evropské vodíkové banky a váhavost berlínských politiků vedly k zastavení projektů v oblasti výroby zeleného vodíku. Některé německé firmy mohou přijít v přepočtu o miliardy korun, které už získaly v rámci dotací.
Německý projekt na výrobu zeleného vodíku v německém přístavu Lubmin narazil na složité byrokratické překážky. Výsledkem je, že se energetická společnost Deutsche Regas vzdá evropských dotací ve výši 112 milionů eur (2,7 miliardy korun) na plánovaný závod na výrobu udržitelného plynu.
Schválené financování nevyužijeme
„Po pečlivém zvážení jsme se rozhodli nevyužít schválené financování,“ uvedl mluvčí společnosti a varoval, že tento krok „může také vést ke zpoždění dalšího postupu projektu“.
Kdo za to může? Německo, které neimplementovalo revidovanou směrnici EU na podporu obnovitelných zdrojů energie (RED 3) do vnitrostátního práva, čímž investory ponechalo v právní nejistotě.
Domino efekt
H2-Hub Lubmin byl jedním ze dvou německých projektů, které v květnu podpořila Evropská vodíková banka. Aby měly projekty nárok na dotaci, musí zahájit výrobu vodíku pomocí elektrolýzy do roku 2030. Po přijetí grantů musí také předložit finanční záruky. Druhý příjemce – projekt Kaskade společnosti Meridiam ve Wilhelmshavenu – o svých plánech zatím mlčí.
Také nizozemské firmy z vodíkových projektů couvají. Firmy Vattenfall a Copenhagen Infrastructure Partners nedávno stáhly žádosti o finanční prostředky od vodíkové banky pro svůj projekt Zeevonk. Toto rozhodnutí bylo hlavně způsobeno zpožděním výstavby plynovodu Delta Rhine Corridor než regulačními překážkami.
Brusel ztrácí trpělivost
Evropská komise už loni v září zahájila řízení o porušení předpisů proti všem státům EU s výjimkou Dánska kvůli pomalému přijímání směrnice RED 3. Pravidla stanoví, že do roku 2030 musí být 42 % průmyslového vodíku a 1 % paliv pro dopravu z obnovitelných zdrojů, přičemž musí být zavedeny odpovídající systémy ekologické certifikace.
Německá vláda dosud nestanovila harmonogram přijetí právních předpisů k naplnění těchto cílů, což znemožňuje firmám uzavírat dlouhodobé smlouvy. „Nejisté regulační prostředí brání uzavírání dlouhodobých smluv s průmyslovými zákazníky,“ poznamenala společnost Deutsche Regas. V roce 2026 může znovu požádat o financování.
Mohlo by vás zajímat
Bez implementace RED 3 nemůže Německo vydávat závazné „záruky původu“ pro deriváty obnovitelného vodíku, jako jsou e-paliva. Nejasnosti panují také ohledně budoucí poptávky.
Nereálné cíle
Část problému spočívá v tom, že cíle pro výrobu a poptávku po obnovitelném vodíku do roku 2030 jsou příliš ambiciózní. To neříká okrajová skupina poslanců Evropského parlamentu, ale Evropský účetní dvůr (ECA).
„Na základě dostupných informací od členských států a průmyslu je nepravděpodobné, že EU tyto cíle do roku 2030 splní,“ uvedl lucemburský orgán v polovině července. S odkazem na cíle Komise dosáhnout do roku 2030 produkce a dovozu 10 milionů tun zeleného vodíku zpráva uvádí, že tyto plány „byly motivovány politickou vůlí, než aby vycházely z důkladných analýz“.
Potřeba soukromých investic
ECA konstatoval, že vytvoření trhu s obnovitelným vodíkem vyžaduje další velké soukromé a veřejné investice v celém hodnotovém řetězci. „Komise nemá úplný přehled o těchto potřebách ani o dostupných veřejných finančních prostředcích,“ napsal účetní dvůr.
Na náročné podmínky i přehnanou regulaci ze strany EU si stěžuje také Česká vodíková technologická platforma (HYTEP), jak informoval Ekonomický deník. Kvůli tomu došlo k opoždění nebo i zastavení řady projektů. Platforma HYTEP navrhuje šest změn pravidel zaručujících legislativní jistotu, které zároveň povedou ke zmírnění evropské regulace.
