Z pátečního setkání ČNB s analytiky vyplynulo, že závazek tlumit rozkolísanost koruny po vypnutí intervencí nemusí platit úplně stejně na obě strany. Někteří centrální bankéři si myslí, že by se přímé intervence na trhu měly po “exitu” použít spíše při tlumení nadměrných zisků koruny. V případě ztrát koruny by bankovní rada mohla spíše využít situace a zvýšit úrokové sazby (tradiční měnově-politický nástroj). Co to znamená pro korunu?
Pokud se díváme na příliv peněz do korun od začátku roku, zdá se zřejmé, že je podle většiny měřítek překoupená – kumulovaný roční příliv investic násobně překonává přebytek běžného účtu (4x – 5x) i přebytek zahraničního obchodu (2x). Pokud bude podobná situace na trzích panovat i na konci intervencí, může rozhodnutí “sázkařů” na koruně jednorázově vybrat zisky vést k tlaku na oslabení koruny. A v takovou chvíli může být důležitý závazek ČNB bránit i eventuálním nadměrným ztrátám. Z posledního zasedání ČNB spíše vyplývá, že ochota tolerovat dočasné ztráty koruny může být vyšší než ochota tolerovat nadměrné zisky. Zatímco ad hoc intervence proti posilující koruně mohou být na trhu cítit okamžitě, čekání na eventuální růst sazeb při ztrátách koruny může chvíli trvat – předcházely by mu pravděpodobně verbální intervence a zvýšení by proběhlo na řádném měnově-politickém zasedání ČNB.
Tento týden bude na globální scéně jinak klidnější. Hned na začátku týdne ale přitáhne pozornost vystoupení šéfa ECB Maria Draghiho před Evropským parlamentem. Bude se muset poprat s dotazy na ukončení politiky kvantitativního uvolňování ve světle posledních relativně silných čísel. Od argumentace ale nečekáme v tuto chvíli nic nového – Draghi podle všeho bude dál poukazovat na slabou jádrovou inflaci a řadu (především politických) rizik. I proto euru těžko přinese jakékoliv pozitivní body…
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
