Evropská unie bude v následujících letech výrazně investovat do obranného sektoru, který zároveň využívá digitální technologie. Nejde jen přímo o zbraňové systémy, ale také o civilní obranu, ochranu kritické infrastruktury a ochranu evropských firem a občanů před kyberútoky. V rozhovoru pro Ekonomický deník na to upozorňuje ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT (AAVIT) Jaromír Hanzal.

Před rokem jste hovořil na naší konferenci o tom, že cesty k tomu udělat z Evropy digitální velmoc vedou přes zvýšení výdajů z nových evropských fondů na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje v IT průmyslu na 25 procent – jaká je současná situace?

Nyní začínají jednání o novém víceletém finančním rámci rozpočtu Evropské unie. Cíl prosadit 25 procent pro digitální ekonomiku nadále platí. Pro firmy podle všeho posílí využívání půjček a úvěrů. V průlomových a kritických technologiích, jako je například AI, musí ale zůstat prioritou i přímá podpora. Potřebujeme ambiciózní investiční strategii, jinak Draghiho zpráva zůstane jen zajímavou analýzou.

Členské státy Evropské unie každopádně nejsou příliš nakloněny navyšování společného rozpočtu. Aktuální geopolitická situace Evropu ale donutila velmi výrazně přemýšlet nad dlouho opomíjenou otázkou naší bezpečnosti. Evropská unie bude v následujících letech výrazně investovat do obranného sektoru, který však rovněž hojně bude využívat digitální technologie. Obrana a bezpečnost jdou ruku v ruce s digitalizací. Nejde jen přímo o zbraňové systémy, nýbrž i o civilní obranu, ochranu kritické infrastruktury a ochranu evropských firem a občanů před kyberútoky.

Mohlo by vás zajímat

Evropa si navíc musí na připravované zbrojení vydělat, aby nebylo za cenu neúměrného zadlužování budoucích generací. A digitalizace je klíčovým nástrojem pro zvýšení konkurenceschopnosti české a evropské ekonomiky, tudíž je i nepřímým nástrojem zajištění naší bezpečnosti.

V tomto turbulentním období jsme svědky nových a nových iniciativ a není snadné s jistotou predikovat následující vývoj. Už před zvolením prezidenta Trumpa byl ale rok 2024 rokem „prozření“. Proto doufáme, že EU přejde od slov k činům a z podpory digitálních inovací se stane top priorita.

Jak se za rok posunula v Evropě, ale i České republice, digitalizace ekonomiky?

Stále platí, že malé a střední firmy v Česku málo využívají digitální nástroje. Podle DESI indexu 2024 používá cloud, AI nebo datové analýzy jen okolo 40 procent firem, jsme v tom na 24. místě v EU. V digitalizaci veřejného sektoru k velkému průlomu také nedošlo, velmi špatná zůstává dostupnost pacientských dat.

Co se týče Evropy, své v uvozovkách momentum má dlouhodobě digitálně vyprofilované Estonsko. Velký posun je vidět například ve Španělsku, které chytře využilo evropské zdroje, ať už strukturální či unijní fondy, a dnes má velmi progresivní zákony na podporu start-upů a inovativního byznysu. Většina veřejnosti si Španělsko asociuje s pětadvacetiprocentní nezaměstnaností a siestou, ale přitom má téměř nejvyšší růst HDP v EU.

Zajímavé je sledovat data o vysokorychlostním internetu. Tam rozhodně neplatí teze o železné oponě, velkých pokroků dosáhlo Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko nebo Polsko, Česko spíše stagnuje.

Změnilo se za rok něco v oblasti AI? Kam se Evropa posunula?

Zaprvé opět dramaticky stoupl počet uživatelů umělé inteligence, kteří ji využívají na každodenní bázi, a to nejen při výkonu své profese. Vedle toho je umělá inteligence stále více autonomní a je schopna řešit sofistikovanější úkony. Inovační cykly jsou nyní extrémně krátké, což mění celá odvětví. Digitální ekonomiku nevyjímaje, AI mimo jiné začíná celkem obstojně kódovat software.

Je ale potřeba si uvědomit, jak obrovskou sázku business s AI udělal, veškerý český výzkum a vývoj tvoří jen dvě procenta částky, kterou několik největších amerických firem slíbilo v roce 2025 investovat do AI infrastruktury. Evropa nebude lídrem v oblasti jazykových modelů, ale může ještě sehrát významnou roli na poli aplikací.

Vstoupil v platnost AI Act, který je nesmírně ambiciózním plánem pro vytvoření souhrnné evropské legislativy pro vývoj a implementaci umělé inteligence. Nyní jsme ve fázi, kdy se členské státy připravují na jeho implementaci. Jsme rádi, že po nepříjemně dlouhém přešlapování ze strany státu se této úlohy nakonec zhostilo ministerstvo průmyslu a obchodu, které v této oblasti považujeme za přirozenou odpovědnou instituci. Byť to není intuitivní, v tomto případě rozhodně neplatí, že hlavně nesmíme vytvářet nové úředníky.

Jaké změny přinese AI Act?

AI Act jako takový přináší zejména pro inovativní start-upy celou řadu povinností, které je stojí čas a peníze. Díky tomu musí investovat do právníků a compliance specialistů prostředky, které by jinak mohli utrácet za programátory. Navíc opoždění před uvedením produktu na trh může být naprosto fatální ve vztahu ke konkurenci.

Je proto klíčové, aby při implementaci na národní úrovni nebyly na původní evropský text nabalovány další povinnosti a aby tento akt co možná nejméně české podniky zatěžoval.

Například aktuální Akční plán pro automobilový průmysl zmiňuje focus na vývoj vozidel nové generace, softwaru a hardwaru, autonomní mobilita se řeší v Česku – jde o významný posun?

Hlavním problémem evropského automobilového průmyslu jsou dnes legislativní regulace s cílem posílit environmentální ochranu a snížit produkci skleníkových plynů. Jejich implementace významně zdražuje cenu nových automobilů, takže i v bohatých evropských zemích klesá počet potenciálních zákazníků, kteří si je mohou koupit. Produkci elektromobilů komplikuje evropská nesoběstačnost, pokud jde o kritické suroviny a jejich pořád ještě velmi vysoká cena.

Budou to opět digitální technologie, které budou v centru vývoje vozidel nové generace, případně i zcela autonomních. Česko by se mělo soustředit na to, aby automobilky působící na našem území, tyto trendy zachytily a české IT společnosti by se měly výrazně spolupodílet na vývoji těchto řešení. Jde o jeden z nejperspektivnějších technologických oborů budoucnosti.

A daří se to?

Neměli bychom zavírat oči před tím, že autonomie českého automotive průmyslu je omezena. Ke strategickým rozhodnutím nedochází v Mladé Boleslavi nebo v Nošovicích, ale ve Wolfsburgu a Soulu. Proto do budoucna hrozí scénář, kdy tuzemské automobilky nebudou v popředí technologického vývoje svých koncernů a navzdory produkci nových vozidel nás nejnovější technologické trendy budou míjet.

Loni se řešila i podpora státu pro digitalizaci českých podniků, jak ji hodnotíte?

Na ministerstvu průmyslu a obchodu v této oblasti skutečně došlo k téměř tektonickému zlomu. Objevily se hned tři nové programy primárně zaměřené na vývoj digitálních technologií – dva programy Aplikace a program Twist.

Otázka ale asi spíše míří na programy digitalizace, respektive digitální transformace. Tam stále ještě běží z našeho pohledu velmi úspěšný program Digitální podnik, který měl dvě vlny. Líbilo se nám, že podpořil větší, ambicióznější projekty. Ty přinášejí firmám skutečnou transformaci, ne pouze kosmetické úpravy procesů. Myslíme si, že má velmi dobré výsledky v praxi.

Evropa v současnosti už nemůže považovat za svého spolehlivého partnera USA – co to „v digitální oblasti“ znamená?

V prvé řadě bychom se měli zdržet kategorických hodnocení, pokud jde o euroatlantický vztah. Je zcela jednoznačné, že americký pohled na svět se mění a euroatlantická vazba nebude tak pevná a samozřejmá, jako byla v minulosti. Ať už jde o ekonomiku či politiku. Na druhou stranu, některé z největších excesů z americké strany jsou spjaty přímo s osobou prezidenta Donalda Trumpa a jeho velmi specifickým vnímáním světa, kde politika připomíná reality show.

Co z toho vyplývá?

Evropská unie se dlouhodobě snaží regulovat americké technologické giganty. Již několik let probíhá takový tichý boj mezi snahou evropských institucí hájit zájmy evropských občanů a spotřebitelů, často až přemrštěnou, a zájmem velkých amerických společností maximalizovat zisk. Oslabení geopolitických vazeb pravděpodobně ještě posílí protekcionistické tendence Evropské komise, pokud jde třeba o ochranu osobních dat. Řada velkých firem se tomu ale už přizpůsobila, například Microsoft investoval v poslední době v EU přes 20 miliard eur, mimo jiné s cílem uchovávat data v Evropské unii.

Navzdory všem současným obtížím bychom se měli snažit být vůči Spojeným státům dostatečně silní, ale zároveň se vyvarovat zbytečně siláckých prohlášení a činů. Pořád jsou na globální úrovni jedním z našich nejpřirozenějších spojenců a rovněž obchodních partnerů. Evropští exportéři digitálních služeb a produktů jsou usazeni na americkém trhu a mělo by být naším zájmem, aby ty tento stav trval i nadále.