INZERCE

„Zde žil Jack Rozparovač,“ říká expertům počítač

Sériové vraždy, znásilnění a žhářství. Do vyšetřování těch nejzávažnějších zločinů se ve stále větší míře zapojují i vědecké metody. Jednou z nich je geografické profilování, metoda lokalizující pravděpodobné bydliště pachatele. 

V roce 1888 v Londýně muž přezdívaný Jack Rozparovač zavraždil nejméně pět žen. Zohavené oběti s proříznutým hrdlem byly nalezeny v chudinské čtvrti Whitechapel, části East Endu proslulé vysokou zločinností. Čtvrť platila za špinavé místo prolezlé otřesnou chudobou, s množstvím náleven, opiovými doupaty a tisícovkami prostitutek.

A právě tady žily všechny oběti Jacka Rozparovače, v této komunitě a právě zde, v okruhu pouhé jedné míle, došlo ke všem vraždám. Indicie napovídají, že i vrah samotný pocházel ze stejné oblasti. Případ samotný je obecně považován za první zdokumentované řádění sériového vraha. Vraha, který však nebyl nikdy dopaden a na jehož případ se od té doby nabalilo množství legend a konspiračních teorií.

Existuje sice více než tucet svědeckých výpovědí, musíme však vzít v úvahu, že v té době nebyly známé žádné techniky moderních forenzních věd jako daktyloskopie, analýza krevních skupin ani testy DNA. Hlavním důvodem nedopadení však pravděpodobně byla nezkušenost tehdejších policejních složek s pátráním po sériových vrazích, spolu s nedostatečným vybavením.

Geografické profilování

… je vyšetřovací metodou, analyzující série vzájemně propojených zločinů a lokalizující pravděpodobné bydliště zločince. Profilování přitom pomáhá v pochopení prostorového chování pachatele. Typicky se geografické profilování používá v případech sériových vražd nebo znásilnění, ale i žhářství, loupeží a dalších trestných činů.

Autorem této metody je bývalý policista, kanadský kriminolog Kim Rossmo. Ten zjistil, že místa činu mohou posloužit k určení polohy základny sériového zločince, jež je predikována na základě výpočtu tzv. Rossmovy rovnice integrované do specializovaného analytického softwaru. Software umožňuje uchovávat, spravovat, analyzovat a vizualizovat data o geografické poloze prvků a jevů.

Využití sahá od identifikace série kriminálních činů, přes detekci tendencí ke kriminalitě až po zvýraznění oblasti s prioritou pátrání, tedy míst, kam by se vyšetřovatel měl zaměřit přednostně.

Jeden z takových nástrojů v současnosti vyvíjí kanadská společnost Environmental Criminology Research

RigelWorkstation3

Za zmínku stojí, že i v České republice je policií využíván tvorbě analytických modelů a vyhodnocování trestných činů analytický software, konkrétně ViCLAS. Ten umožňuje propojování jednotlivých trestných činů na základě modu operandi, tedy způsobu spáchání. Stejně tak vyhodnocuje případná rizika a v neposlední řadě je využíván k začlenění behaviorální analýzy do praktické kriminalistické činnosti.

Dodejme, že behaviorální analýza je rozvíjející se vědní obor kriminalistiky, orientující se na oblast zákonitostí způsobu páchání trestné činnosti a na oblast osobnosti pachatele a oběti.

Nenáhodné souvislosti

Základní premisou geografického profilování je přitom poměrně banální poznatek, že mezi činem a bydlištěm pachatele existují určité nenáhodné souvislosti. Ty vychází ze studií tzv. sociální rutiny, což je označení pro předvídatelný a rutinní pohyb člověka v prostoru, a který je tedy svým způsobem obvyklý a očekávatelný. Což se samozřejmě netýká jen pachatelů trestných činů, ale i běžné populace.

Pachatel si vybírá ke spáchání svého činu lokalitu, ve které nebude poznán, odkud bude mít šanci vrátit se do svého bydliště a určitým způsobem se v něm musí cítit komfortně. Většina zločinců tedy své činy páchá na předvídatelných místech, přičemž ale tvoří určité „nárazníkové zóny“ kolem svého domova, kde se naopak trestné činnosti vyhýbají.

Aby bylo možné metodu uplatnit, je nutné zahrnout do zkoumání většího počtu kriminálních činů. Kim Rossmo uvádí, že samo o sobě geografické profilování případ nevyřeší, přesto je sto poskytnout vyšetřovatelům informace pro zúžení okruhu pátrání a umožňující tedy nakládat s časem i prostředky efektivně. Zahrnuje i profilování psychologické, analyzující pravděpodobné pachatelovy motivy, chování a životní styl.

Jackova adresa? Možná.

Doktor Rossmo je přesvědčen, že na základě aplikace moderních metod spolu s analýzou umístění jednotlivých vražd dokázal určit, kde Jack Rozparovač bydlel. Metodou geografického profilování bylo zjištěno, že vrah žil pravděpodobně přímo ve čtvrti Whitechapel, konkrétně pak v oblasti Flower a Dean street, jen nedaleko od míst páchání hrůzných činů.

Žil tedy slavný vrah právě zde, přímo mezi svými obětmi? Ačkoli tuto teorii potvrzují některé důkazy z oboru viktimologie, není po uplynutí více než sta let samozřejmě možné posoudit správnost takových závěrů. Adresa vraha, stejně jako jeho totožnost, tak i nadále zůstává záhadou.

Petr Nutil