Zástupce náčelníka vojenské policie Roman Bis nemá dostačující bezpečnostní prověrku. Na jeho post je zapotřebí nejvyššího stupně utajení, ale Bis má jen nejnižší prověrku, kterou mu udělil jeho šéf. Bis proto nesmí vstupovat do zabezpečených oblastí a nesmí se seznamovat s tajnými dokumenty tří vyšších kategorií. „Tento stav je pro mne nepřijatelný a budu v této věci interpelovat ministra obrany,“ řekla České justici předsedkyně sněmovního výboru pro obranu Jana Černochová (ODS).
Prověrka na nejvyšší stupeň – Přísně tajné. Takovým certifikátem musí disponovat zástupce náčelníka vojenské policie Roman Bis. Bývalý náčelník vojenské policie v Táboře Roman Bis nastoupil na místo zástupce náčelníka vojenské policie po odchodu brigádního generála Pavla Chovančíka. Ovšem bez dostačující prověrky, na pozici zástupce náčelníka Vojenské policie je přitom stanovena bezpečnostní prověrka stupně Přísně tajné. „Skutečnost, že funkci zástupce náčelníka Vojenské policie vykonává člověk, který před nástupem do této funkce nebyl držitelem osvědčení na žádný stupeň bezpečnostní prověrky, je velmi nestandardní a podle mého názoru chybná. Ačkoliv to není přímo v rozporu se zákonem a ačkoliv pan plukovník Bis není do funkce jmenován, nýbrž je pouze pověřen, na věci to nic nemění. Bez náležitého stupně prověření zkrátka nemůže tuto funkci plnohodnotně vykonávat a pakliže má zastupovat náčelníka, nemůže tak činit ve věcech, které jsou utajované. To může fungování Vojenské policie v určitých situacích paralyzovat,“ vysvětluje Černochová.
Jak zjistila Česká justice, Bisovi udělil prověrku na nejnižší stupeň utajení jeho šéf – náčelník vojenské policie Miroslav Murček. „Zástupce náčelníka vojenské policie plukovník Roman Bis (výkonem funkce je pověřen, nebyl do ní jmenován) je od 17. 4. 2020 držitelem Oznámení o splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené – dle § 6, z.č. 412/2005 Sb. Zároveň u něj probíhá řádné bezpečnostní řízení na stupeň prověrky Přísně tajné vedené Národním bezpečnostním úřadem,“ potvrdil zjištění mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
Jenže ono „řádné bezpečnostní řízení na stupeň prověrky Přísně tajné vedené Národním bezpečnostním úřadem“ nemusí mít zcela hladký průběh. Roman Bis byl totiž v minulosti obžalován a souzen pro podvod (viz níže) a k vojenskému zpravodajství, které se na jeho prověrce taktéž podílí jako zpracovatel takzvanného činnostního šetření, pronikly podle armádních kuloárů i jiné poznatky, jež mohou vydání Bisovy nejvyšší bezpečnostní prověrky ovlivnit.
Obrana se nicméně dušuje, že potenciální bezpečností riziko je v případě Romana Bise vyloučeno. „Na pracovišti byla přijata organizačně-technická opatření, která mu dovolují se seznamovat s informacemi a vstupovat do zabezpečených oblastí pouze do stupně Vyhrazené. Žádný zákon ani žádné vnitřní předpisy tímto porušeny nebyly,“ tvrdí mluvčí Jan Pejšek.
Odsouzen, osvobozen
Roman Bis měl v roce 2003 zneužít armádní příspěvek na bydlení. První instance vojáka z povolání odsoudila k půlroční podmínce. Rozsudek v anonymizované formě, vyžádaný podle zákona o poskytování informací, si můžete přečíst zde.
Faksimile části odsuzujícího rozsudku na Romanem Bisem. Repro: ED
Po vypuknutí problému Bis částku, kterou neoprávněně čerpal z armádních fondů, vrátil. „Obžalovaný ve výpovědi uvedl, že si uvědomuje, že pravděpodobně neměl nárok na příspěvek na bydlení, když se v místě, které označil za své bydliště, zdržoval málo a později vůbec ne. Popřel však, že by se vědomě dopustil podvodu. Dodal, že částku, která mu byla vyplacena jako příspěvek na bydlení počátkem května 2004 vrátil, a doložil to 1 stvrzenkou vystavenou (začerněné jméno – pozn. red.) Dále vypověděl, že měl služební byt do roku 2002, bylo mu oznámeno, že útvar bude rušen a přesunut do (začerněno). Předpokládal, že mu tam bude nabídnuto místo. Tuto skutečnost oznámil své bývalé přítelkyni. která projevila přání v (začerněno) zůstat. Požádal proto o převedení služebního bytu na ní. V současné době v bytě jeho bývalá přítelkyně bydlí. On tam má stále hlášené trvalé bydliště a občas tam 1 přespává, protože jejich vzájemné vztahy jsou nadále velice dobré. Jinak přebývá na pracovišti, u kamarádů, dříve také přespával v Dobšicích, kde měl pronajatý byt,“ stojí v odůvodnění odsuzujícího rozsudku z léta roku 2004.
Roman Bis se proti prvoinstančnímu rozsudku odvolal. A odvolací soud v říjnu 2004 obžalovaného zprostil návrhu na potrestání, který požadovala dozorující státní zástupkyně. „Tento rozsudek nenabyl právní moci, protože ho včas podaným odvoláním napadl obžalovaný,“ začal odůvodnění zproštění potrestání předseda odvolacího trestního senátu Jiří Bernát. V něm podle Bernáta Bis v zásadě uvedl, že směřuje proti výroku o vině, jakož i proti výroku o trestu. „Je přesvědčen, že jeho jednání nemělo charakter trestného činu, když nenaplnilo všechny znaky skutkové podstaty takového deliktu. Pokud soud prvního stupně dospěl k jinému závěru, učinil tak na základě chybného hodnocení důkazů a neúplného hodnocení. Učinil tak zřejmě z přesvědčení, že se jako obžalovaný v bytě (začerněno) nezdržoval, neboť podle fotodokumentace lze pokládat byt za neobyvatelný. On však netvrdil, že by v dotčeném bytě pobýval každodenně. Z dřívějšího bytu totiž odešel a musel si najít nové bydlení, což realizoval. Byt byl ve špatném stavu a hodlal ho upravit. Pravidelně každodenně v tu dobu ho nepotřeboval, poněvadž byl dlouhodobě odloučen mimo bydliště ze služebních důvodů… Pokud se občas vracel z (začerněno) nebo z jiného místa odloučení, pak pochopitelně navštívil svoji družku v (začerněno),“ stojí v odůvodnění osvobozujícího rozsudku na Romanem Bisem.
Faksimile části zprošťujícího rozsudku nad Romanem Bisem. Repro: ED
Voják z povolání tak podle senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře – nečinil proto, že by hodlal takový byt užívat, který byl řádně na družku převeden. „Připomíná, že po celou dobu platil z pronajatých prostor nájem, takže nutno k jeho takovému vysvětlení rovněž přihlížet. Neuvedl nikoho v omyl. Vyšel z toho, že mu vznikl nárok na daný příspěvek, což mu také potvrdil i pracovník toho orgánu, který o nároku na příspěvek rozhodoval. K pobírání příspěvku na bydlení došlo v té době i ze strany některých dalších vojáků z povolání, což se pravděpodobně událo na základě nesprávného výkladu právních ustanovení ze strany rozhodujících služebních orgánů. Tehdy sám řešil svoji osobní situaci po rozchodu s družkou, která je též ve služebním poměru v armádě. Převedení bytu na ni bylo v jejím zájmu se zřetelem k místu výkonu služby. Navrhl, aby odvolací soud doplnil dokazování anebo zrušil napadený rozsudek a jeho zprostil obžaloby, resp. návrhu na potrestání,“ odcitoval odůvodnění prvoinstančně odsouzeného Romana Bise.
Odvolací soud nakonec dospěl k tomu, že skutek, jehož se měl voják z povolání Roman Bis dopustit, není trestným činem. „Zcela nepochybně formálně lze nazírat na případ jako do určité míry protiprávní, avšak není možno pominout, že konkrétní nepříznivé dopady byly současně zahlazeny. To samozřejmě odůvodňuje možnost přehodnocení celého případu i z dalších hledisek, jak vyplývá z citovaného zákonného ustanovení (paragrafu 3, odstavce 2 trestního zákona). Podle tohoto ustanovení jednání, které v konkrétní podobě nedosahuje určité minimální výše nebezpečnosti, nepředstavuje vůbec trestný čin. To i ve chvíli, kdy určité znaky toho či onoho trestného činu počínání obžalovaného naznačuje. Stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyjádřen nejenom takovýmto obsahovým pojmem, ale je dán celou řadou faktorů. Mezi ně samozřejmě patří i zhodnocení osobnosti obžalovaného, možností jeho nápravy a přínosu jeho práce pro společnost. Z celkového hodnocení obžalovaného se podává, že představuje osobnost velmi příznivě z hlediska profesního i lidského hodnocenou. Kolektiv jeho spolupracovníků vyjádřil stanovisko, že jsou splněny všechny předpoklady a dány zákonné podmínky i pro podmíněné zastavení trestního stíhání,“ stojí v osvobozujícím rozsudku nad Romanem Bisem.
Pachuť neoprávněně čerpaného příspěvku na bydlení a jeho vrácení poté, co se na problém přišlo, ovšem zůstala. A u soudu zmiňovaný argument, že tak činili i jiní, stěží obstojí. Česká justice se proto na problém Romana Bise zeptala. Ten byl ale ve vyjádření skoupý. „Já ani nevím, přesně s kým mluvím po telefonu,“ zareagoval z počátku Bis. Když se mu redaktor podruhé představil, Bis odtušil: „Určitě vám stejně nebudu odpovídat po telefonu tady na to. V každém případě, soud mě v plném rozsahu všeho osvobodil, jako nepravdivý, a to je všechno.“
Rozkolísaný sbor
Vojenská policie plní v rozsahu vymezeném zákonem úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří Ministerstvo obrany České republiky. Ale sama má přitom problémy se svými lidmi a není v poslední době příliš stabilním ozbrojeným sborem.
Předloni v únoru byl z jejího čela odvolán brigádní generál Pavel Kříž. Skončit musel, protože byl ministr obrany Lubomír Metnar „dlouhodobě nespokojen se situací uvnitř vojenské policie“. Ekonomický deník popsal Křížův konec podrobně 13. února. Za nějaký čas došlo k další zásadní personální obměně, když skončil zástupce náčelníka brigádní generál Pavel Chovančík.
Před dvěma lety vojenská policie vyšetřovala explozi granátu ve vojenské akademii ve Vyškově. Exploze zabila jednoho vojenského policistu a druhého těžce poranila. „Třiačtyřicetiletý nadporučík vojenské policie M. H. byl zkušeným a uznávaným vojákem. Před třemi týdny ve sklepě vojenské ubytovny Jugo v areálu vyškovských kasáren preparoval spolu s dalším důstojníkem granát, který vybuchl a zabil ho. V místech, kde munice neměla absolutně co dělat,“ napsal před necelým rokem o incidentu deník Mladá fronta Dnes. Vyšetřování skončilo tak, že za nezákonnou delaboraci armádní munice příslušníky vojenské policie nebude nikdo stíhán.
Ekonomický deník také předloni upozornil na velmi úzké osobní vazby, které si bývalý šéf vojenské policie Pavel Kříž budoval se špičkami státního zastupitelství. Před třemi roky v létě a předloni na jaře zavítaly do afghánského Kábulu dvě neobvyklé výpravy. Spolu s vojenskými policisty přiletělo do této exotické destinace několik vedoucích představitelů státního zastupitelství. V čele s Nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, nebo šéfkou pražského Vrchního státního zastupitelství Lenkou Bradáčovou i jejím kolegou z Olomouce Ivo Ištvanem. Informace o výletech do exotické destinace se objevily poté, co ve vojenské policii k personálním třenicím. A začaly se nově objevovat dříve neznámé informace. Například ta o navazování vztahů mezi velitelem vojenské policie Pavlem Křížem a státními zástupci. Dva vysoce postavení žalobci z Prahy se měli například zúčastnit oslav jeho narozenin v armádním středisku na pražské Julisce.
Před objektivem fotoaparátu ochotně na pražské Julisce zapózovali vyjma bývalého šéfa vojenské policie generála Pavla Kříže (druhý zleva nahoře) Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, šéf pražských žalobců Martin Erazím či jeho náměstkyně Daniela Smetanová. Repro: ED (neostrost fotografie je ovlivněna pořízením kopie z notebooku)
Na povrch také vyplynulo už zmíněné zjištění o dvou cestách žalobců do Afghánistánu, jak napsal Ekonomický deník před rokem. Podle zdrojů Ekonomického deníku se první cesta uskutečnila 27. až 29. srpna 2016. „Do Kábulu odletěli Igor Stříž náměstek Nejvyššího státního zástupce z Brna, Lenka Bradáčová, šéf Městského státního zastupitel v Praze Martin Erazím a Ivo Ištvan z Olomouce. Velice pravděpodobně toho pro praxi moc neviděli, pohyb po Kábulu je kvůli bezpečnostním rizikům velmi omezený,“ prozradil České justici jeden ze zdrojů ze státního zastupitelství, který si přál zůstat v anonymitě.
Druhá cesta pak měla proběhnout 12. dubna vloni, jak dlouho trvala známo není. „Do armádního speciálu nasedli Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, náměstek pražského Vrchního státního zastupitelství Adam Bašný, náměstek z Olomouce Pavel Komár, o kterém se uvažuje jako o možném budoucím Nejvyšším státním zástupci, jeho kolega Alexandr Dadam z Ostravy a šéf lounských žalobců Radim Dragoun. Nechápu, co tam dělali, tam se nemůžou vyjma základny na letišti a české ambasády skoro nikam dostat,“ uvedl další zdroj Ekonomického deníku.
„V minulých letech se uskutečnily dvě společné cesty velení vojenské policie a představitelů státních zastupitelství do Afghánistánu,“ potvrdil vloni zjištění Ekonomického deníku Petr Sýkora z tiskového odboru ministerstva obrany. Cílem bylo podle něj se na místě seznámit s úkoly, které plní příslušníci Ozbrojených sil ČR (OS ČR – pozn. red.) v Afghánistánu a zároveň se osobně seznámit s konkrétními podmínkami výkonu služby příslušníků OS ČR při plnění úkolů v zahraničních operacích. „Aby byli lépe schopni posoudit případnou trestněprávní odpovědnost. Znalost podmínek výkonu služby je pro státní zástupce obecně, a pro státní zástupce dozorující případná trestní řízení ve věci vojáků v zahraničních operacích, klíčová pro objektivní posouzení a případné meritorní rozhodnutí,“ vysvětlil dále Petr Sýkora. Cesty byly dle Sýkory „vykonány vojenským speciálem, který měl v daných termínech plánované lety do Afghánistánu z důvodu převozu vojenského personálu a materiálu. Nelze tedy hovořit o tom, že by došlo ke zvláštním výdajům v důsledku zabezpečení uvedených návštěv“.
Jan Hrbáček
Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.
