Sobota, 8. května, 2021

Zákaz dvojí kvality zboží jako vládní priorita? Právě naopak, hrozí blamáž

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Před dvěma roky sliboval premiér Andrej Babiš v rámci předvolební kampaně české veřejnosti, že s konečnou platností zatočí s problémem tzv. dvojí kvality zboží. Jeho proklamace však asi vyzní naprázdno. Jednu ze tří potřebných norem ještě vláda ani neschválila, další nedošla zatím do prvního čtení ve Sněmovně. A ta třetí – novela zákona o potravinách – je v ohrožení. Pokud ji poslanci schválí ve verzi s povinnými kvótami na prodej českých potravin, skončí. Neprojde notifikací EU nebo nebude soudně vymahatelná.

Vzpomíná si ještě někdo na problém dvojí kvality potravin? Nechceme, aby naše země byla popelnicí Evropy, nejsme občané druhé kategorie, hlásil rozhořčeně premiér Andrej Babiš (ANO) ze sociálních sítí 22. května 2019, dva dny před zahájením voleb do Evropského parlamentu. „V Bruselu to nedopadlo dobře. Proto naše vláda teď přichází s opatřeními v české legislativě, abysme (sic!) napravili to, co jsme v Bruselu neprosadili. A proč se mě všichni ptají, že to teď řeším? Protože když já něco řeším, tak to řeším na doraz a pořádně,“ přesvědčoval premiér diváky svého krátkého videa.

Po dvou letech však tahle energie zmizela. S halasem oznámené změny zákonů zůstávají nedotažené. V současné době tak hrozí dvojí metr především české legislativě. A co víc – pokud v příštích týdnech poslanci přehlasují senátní verzi novely zákona o potravinách bez povinných kvót na prodej českých potravin v obchodech, přijde blamáž.

Dvojí metr dvojí kvality

Na jaře roku 2019 to vypadalo, že problém jiného – rozuměj horšího – složení stejně nebo velmi podobně balených potravin či pracích prášků prodávaných v různých zemích EU (pro zjednodušení jej nadále v tomto textu budeme nazývat populárnějším termínem dvojí kvalita) je jednou z největších kauz, které musí vláda řešit. V Bruselu tou dobou europoslanci schválili novelu směrnice EU o nekalých obchodních praktikách. Ta mimo jiné – po dlouhé a komplikované diskuzi – nezařadila praxi dvojí kvality na černou listinu zakázaných obchodních praktik. „Pouze“ ji označila za praktiku klamavou.

Český premiér se tehdy v předvolebním období s energií sobě vlastní tématu chopil. A dodejme, že úspěšně, neboť hnutí ANO květnové europarlamentní volby vyhrálo. Vedle ujišťování veřejnosti, že se o ně postará, dostali ministři od premiéra za úkol zapracovat zákaz dvojí kvality „alespoň“ do domácí legislativy. To se skutečně stalo. Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) doplnil postih této praktiky do návrhů dvou tehdy připravovaných novel zákona o potravinách a zákona o významné tržní síle. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO) pak připravil návrh novely zákona o ochraně spotřebitele s jediným bodem. Tím stejně jako Toman pod hrozbou pokuty až 50 milionů korun zakázal dvojí kvalitu u všech ostatních výrobků.

Novela zákona o potravinách je nyní již ve finální fázi parlamentního schvalování. O jejím dalším osudu rozhodne, jak ještě rozebereme, zda poslanci na příští schůzi Sněmovny přehlasují senátní verzi předpisu, která neobsahuje poslanecký návrh na povinné kvóty na prodej českých potravin v obchodech. Zbylé dvě novely však na své parlamentní schválení stále čekají. Pokud však do podzimu projde pouze novela zákona o potravinách, začnou úřady postihovat případy dvojí kvality jen u potravin. U ostatního, hlavně drogistického, zboží jako jsou čistící prostředky nebo kosmetika nikdo dvojí kvalitu řešit nebude.

Priority se změnily

Zmiňovaný návrh novely zákona o ochraně spotřebitele ještě neprošel ve Sněmovně ani prvním čtením, i když jej vláda poslancům zaslala již v srpnu loňského roku. „Tímto způsobem tady stojí celá řada norem, minimálně další tři z oblasti ochrany spotřebitele,“ potvrdil Ekonomickému deníku poslanecký zpravodaj návrhu Patrik Nacher (ANO). Poslanci se totiž prioritně věnují tématům spojeným s řešením současné zdravotní krize.

Návrh novely byl sice aktuálně navržen v rámci prvního čtení na nadcházející plénum Sněmovny, to však potrvá až do května. Normu pak navíc čeká ještě celé parlamentní „kolečko“, včetně debaty na hospodářských výborech obou parlamentních komor. Není tedy vůbec jisté, zda jej naši zákonodárci stihnou do podzimních voleb projednat a schválit. Pak by pomyslně spadl pod stůl.

Zákaz teritoriality ještě nebyl ani na vládě

Třetí ze zmiňovaných novel – novela zákona o významné tržní síle z dílny ministra zemědělství Tomana pak zatím vůbec do Parlamentu nedorazila. Tento předpis má nově obsahovat zákaz tzv. teritoriality. To znamená, že bude nepřípustné zakazovat prodejci dovézt potravinu jednoho výrobce do Česka z jiné země. Obchody se totiž často odvolávají na to, že musí nakupovat u místních distributorů a nemohou stejné zboží dovézt například z Německa (více o problému si můžete přečíst například zde). Zákaz se však opět týká jen potravin, nikoli ostatního zboží.

Tento jinak obsáhlý legislativní návrh stále čeká na své projednání vládou. V rámci meziresortního připomínkového řízení se na něj totiž snesla vlna kritiky, která se nad ním vznáší doposud. I přes to, že ministerstvo některé z výhrad zohlednilo.

Jak Ekonomickému deníku potvrdila vedoucí tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) Miluše Trefancová, ministr Havlíček zatím odmítl k návrhu novely připojit jako spolutvůrce svůj podpis. „MPO bude na vládě s ministerstvem zemědělství řešit rozpor týkající se požadavku oboustrannosti,“ uvedla s tím, že úřad ještě čeká na stanovisko Legislativní rady vlády. Tento problém se nicméně netýká popisované teritoriality. Souvisí s požadavkem MPO a dalších institucí, včetně Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, aby se podmínky zákona vztahovaly na celý potravinářský odběratelsko-dodavatelský řetěz. Nikoli tedy jen na odběratele jako jsou například obchodní řetězce.

Zákon o potravinách s kvótami neprojde notifikací

Z celého popisovaného legislativního balíčku je tak reálnému schválení nejblíže zmiňovaná novela zákona o potravinách. Nicméně i v tomto případě úpravu zákazu dvojí kvality zcela zastínila debata jiná – o povinných kvótách na prodej českých potravin v obchodech. Tu do normy prosadili koaliční poslanci s podporou SPD a KSČM. Kvůli utlumené debatě se tak nedořešily některé zásadní výhrady k příslušnému ustanovení. Především to, že za pochybení nadnárodního výrobce má být pokutován místní prodejce bez ohledu na jeho velikost. Nebo že termín „podstatně odlišné složení nebo vlastnost“ je z hlediska právního poměrně vágní, jakkoli může být ještě metodicky upřesněn Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí.

Pokud navíc poslanci přehlasují na svém nadcházejícím jednání senátní verzi normy, z níž povinné kvóty zmizely, a schválí svoji původní verzi, je celá novela v ohrožení. Do hry pak totiž vstupuje Evropská unie a pravidla fungování jednotného vnitřního trhu EU, jehož je Česká republika za jakýchkoli jiných okolností horlivým zastáncem. Nikoli však v tomto případě. Evropská komise již opakovaně upozornila, že povinné kvóty jsou s těmito pravidly v rozporu. Důrazně se ohrazovaly i další unijní země, které debatu o kvótách pečlivě sledují, včetně našeho nejvýznamnějšího exportního partnera Německa.

Pokud budou kvóty schváleny, čeká zákon ještě jedna zdánlivě formální – avšak nepřekonatelná – překážka, která také vyplývá z unijních pravidel a české právo s ní počítá. Jde o tzv. notifikační (oznamovací) povinnost vůči ostatním zemím EU a Evropské komisi. Ta se týká jakéhokoli národního legislativního předpisu, který může na vnitřní trh EU zavádět jakoukoli překážku. A tou jasně stanovené kvóty zvýhodňující prodej domácích producentů vůči jejich zahraniční konkurenci bezesporu jsou.

Lze s naprostou jistotou říci, že pokud ministerstvo zemědělství zákon po jeho schválení s kvótami k této notifikaci předloží, přes ostatní země EU a Evropskou komisi neprojde. Ministerští úředníci by museli příslušné ustanovení ze zákona vyjmout a normu znovu předložit vládě a pak poslancům a senátorům k projednání. A jak jsme již popsali zde, pokud by to ministerstvo zemědělství přeci jen – v rozporu s domácím i unijním právem – neučinilo, zákon nebude platit, resp. nebude soudně vymahatelný. K tomu, jak se ministerstvo zemědělství zachová, se však úřad opakovaně odmítá vyjádřit s tím, že zákon dosud není schválen.

Studie ukáže, zda dvojí kvalitu zakázat

Všechny tři opory pomyslné třínohé stoličky dvojí kvality jsou tedy s ohledem na kvapem se blížící podzimní volby v ohrožení. Premiérovy proklamace o nápravě toho, co v Bruselu nedotáhli, zůstanou stejně nedotažené a nenaplněné. Zůstane tak Česká republika popelnicí Evropy s občany druhé kategorie?

V této chvíli je na čase vrátit se k v úvodu zmiňované směrnici o nekalých obchodních praktikách. Ta obsahuje i závazek Evropské komise, že do května 2024 vyhodnotí, zda je norma funkční a zda ji nebude zapotřebí zpřísnit, včetně zařazení praxe dvojí kvality na černou listinu. Pokud by došla k závěru, že tomu tak je, má ke své zprávě rovnou připojit příslušný legislativní návrh.

Zde však opět narážíme na již popsaný problém určení „podstatnosti“ rozdílu. Ten může při rozhodování o tom, zda se jedná o výrobek dvojí kvality či nikoli, sehrát zásadní roli. Závazná definice toho, co to přesně znamená, chybí totiž nejen v českém ale i evropském právu. Podle výkladu Komise se jedná o takový rozdíl, který má vliv na rozhodování nakupujícího. Co to však znamená?

Ještě v roce 2019 proto Komise zahájila a zafinancovala prostřednictvím svého výzkumného centra rozsáhlý výzkum, jaké ony podstatné rozdíly jsou a jak případně ovlivňují rozhodování zákazníků při výběru produktu. První část analýzy představila ještě v létě 2019. Ta ukázala, že zhruba třetina ze 128 výrobků zakoupených v 19 státech EU skutečně rozdíly ve složení výrobku, které nejsou hned patrné z obalu, vykazuje. Druhá část výzkumu, prezentovaná před zhruba dvěma týdny, se pak zaměřila na to, zda jsou tyto rozdíly zachytitelné i lidskými smysly. Tedy zda například chutnají jinak či rovnou hůře.

Nejde o problém jedné části EU

A to se skutečně do jisté míry potvrdilo. Zkoumáno bylo v této druhé části studie dvacet výrobků zakoupených v pěti až deseti zemích EU, u nichž se již dříve přes stejný či podobný obal prokázaly rozdíly ve složení. Rozdíl v chuti se objevil u deseti z nich. Autoři studie však připouští, že potraviny zkoumali trénovaní experti, takže běžný zákazník by si rozdílu nemusel všimnout.

Nicméně tam, kde bylo výrazně odlišné složení, byl i rozdíl v chuti zřejmý. Jako například u cereálií Kellogs s ohledem na různý obsah cukru. Ty zakoupené v Česku byly méně sladké než třeba v Itálii nebo na Maltě. Naopak jako sladší než v Bulharsku nebo Itálii se ukázala česká verze limonády Fanta. Méně slané než v Bulharsku byly v Česku zakoupené brambůrky Lays. Pro někoho může být překvapením, že chuťově (nikoli však složením s ohledem na nižší obsah rybího masa) vyšly z testu neposkvrněny rybí prsty Iglo – symbol dvojí kvality v Česku.

V obou částech studie došli její autoři k jednoznačnému závěru – dvojí kvalita potravin existuje. Neprokázalo se však, že by se problém týkal jen jedné části Evropské unie. Evropská komise bude nicméně v dalším výzkumu pokračovat. Jeho výsledky pak použije při zhodnocení funkčnosti směrnice. Mimo jiné se plánuje zabývat tím, jak zákazníci vnímají případné rozdíly na obalech u zdánlivě totožných výrobků. Pokračuje i projekt zkoumající dvojí kvalitu u čistících prostředků a kosmetiky.

Otázka je, zda se problém časem jednoduše nevyřeší sám. Celá debata přitáhla k problému dvojí kvality značnou pozornost politické, odborné i laické veřejnosti. A zdá se, že si toho jsou vědomi i samotní producenti. Ti podle některých prohlášení začínají již upravovat složení svých výrobků prodávaných na různých trzích v EU.

Helena Sedláčková

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter