„Máme zelenou z Vrchního státního zastupitelství. Říká se, že ji doporučili z Vrchního státního zastupitelství. Ptala se, jestli máme zkušenosti s dozorem Vrchního státního zastupitelství.“ Tajná buňka detektivů, která vznikala pod velkou konspirací před více než dvěma lety ve Vojenské policii pod taktovkou jejího tehdejšího šéfa Otakara Foltýna a jeho pravé ruky Venduly Kwaśniakové, byla podle zjištění Ekonomického deníku úzce navázána na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Přestože utajený tým měl porušovat jasně daná pravidla, praktikovat guerillovou kriminalistiku, obcházet nadřízené, elektronické trestní řízení a pytlovat informace pro velké kauzy, měl zjevně podporu od Lenky Bradáčové.
Skutečnost, že tajná buňka ve Vojenské policii měla tichou podporu Lenky Bradáčové, Ekonomický zmínil už ve svém prvním textu ZDE. Velitel této ozbrojené složky Otakar Foltýn, dnešní šéf vládní strategické komunikace, krátce na to oznámil svoji rezignaci na sněmovním výboru pro obranu. Sice z jiných důvodů, ale souvislost se vznikem utajované absurdní detektivní buňky byla všem dobře informovaným zřejmá.
Tiché angažmá Vrchního státního zastupitelství přitom nepříliš ochotně naznačovali při podání vysvětlení vojenští kriminalisté ze skupiny s krycím názvem Sedm statečných, které si Otakar Foltýn a Vendula Kwaśniaková do tohoto prapodivného týmu vybrali. Z výpovědí vyplynulo, že mělo Sedm statečných z Vrchního státního zastupitelství v Praze zelenou, že Kwaśniakovou do Vojenské policie doporučil tentýž orgán. Kwaśniaková se navíc kriminalistů ptala, jestli mají zkušenosti s dozorováním kauz od Vrchního státního zastupitelství.
Kwaśniaková, dříve jedna z nejbližších řediteli Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a dnešního senátora Róberta Šlachty, se s šéfkou pražských vrchních žalobců zná léta a velmi dobře. Spolupodílela se mimo jiné na známé kauze Bereta, kterou Lenka Bradáčová dozoruje. Mimochodem velmi podivném případu.
Ekonomický deník proto položil prostřednictvím zákona o poskytování informací několik otázek k utajované buňce ve Vojenské policii. Lenka Bradáčová ovšem udělala vše pro to, aby se odpovědím na zjevně nepříjemné dotazy vyhnula. Zde jsou položené otázky. 👇
Vrchní státní zastupitelství v Praze, respektive jeho šéfka Lenka Bradáčová, na jasně formulované dotazy odpovědět odmítla s tím, že „formulace dotazů žadatele se opět vymykají z režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, resp. jsou z hlediska citovaného zákona velmi obtížně uchopitelné.
„Přes tato poučení žadatel v nyní posuzované žádosti opět vznáší celou sérii dotazů, jež jsou položeny spíše v obecné, nikoli v odborné rovině. Položené dotazy, resp. předmět nyní posuzované žádosti o informace, jsou formulovány natolik obecným a sugestivním způsobem, že jim v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nelze vůbec věcně vyhovět, resp. že se na ně nevztahuje povinnost poskytovat informace podle citovaného zákona,“ odůvodnila zamítnutí žádosti Lenka Bradáčová.
Mohlo by vás zajímat
„Položené dotazy nejsou formulovány tak, že by jimi byly požadovány konkrétní zaznamenané informace vztahující se k působnosti osloveného povinného subjektu, tedy zaznamenaný obsah, který by povinný subjekt mohl toliko mechanicky vyhledat a jednoduše vtělit do odpovědi na žádost o informace. V případě věcného zodpovídání dotazů žadatele by naopak byl povinný subjekt nucen vytvářet v režimu citovaného zákona vlastní (právní) analýzy, tedy zaujímat a následně zaznamenávat svůj (právní) názor na položené dotazy. Právě ustanovení § 2 odst. 4 citovaného zákona má zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona, mj. i žádostem o právní výklady či analýzy. K vypracovávání takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu,“ doplnila.
Celé odůvodnění zamítnutí žádosti o odpovědi z pera Vrchního státního zastupitelství v Praze je k dispozici ZDE.
Ekonomický deník se proto odvolal k Nejvyššímu státnímu zastupitelství. To ale odvolání taktéž zamítlo s v podstatě identickými argumenty. Autor textu využil ještě poslední možnosti obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů. Z jeho strany byly ovšem jen zopakovány argumenty Lenky Bradáčové. O roli Vrchního státního zastupitelství v obskurním případu obcházení trestního řízení, nadřízených, guerillové kriminalistice a pytlování informací se nedozvíme oficiálně zhola nic.
Ekonomický deník ještě před časem zachytil informaci, že případ tajné buňky ve Vojenské policii řešil s Lenkou Bradáčovou řešil dnes už bývalý šéf Vojenského zpravodajství Jan Beroun, který za Bradáčovou kvůli tomu osobně přijel. Vojenské zpravodajství přitom dvakrát předalo kompletní informace o této buňce poslancům z kontrolní komise pro tuto službu. Jednání bylo bohužel vedeno v utajovaném režimu, takže členové komise jsou vázáni mlčenlivostí.
Poprvé zaznělo potvrzení informací Ekonomického deníku o budování utajované buňky na sněmovní komisi pro kontrolu Vojenského zpravodajství v říjnu předloňského roku.
„Bod týkající se šetření ve Vojenské policii nebyl sice utajovaný dle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nicméně zpráva k němu z úst ministryně i ředitele Vojenského zpravodajství proběhla jako neveřejná. Z tohoto důvodu, veškeré informace k této kauze sdělené na jednání komise, jsou neveřejné,“ sdělil tehdy šéf komise Robert Králíček (ANO).
„Vzhledem k neveřejnému jednání komise jsem byl upozorněn, že vám nemohu sdělovat o čem komise jednala. Ale mohu sdělit se znalostí věci, že to co se projednávalo na výboru pro obranu, kterého jste se účastnil a kladl dotazy v návaznosti na vaše články o Vojenské policii, je pravda. Je s podivem, že takový člověk, jako je plukovník Foltýn, je zván jako host na konference, které řeší zpravodajské služby,“ byl přeci jen trochu konkrétnější místopředseda výboru pro obranu a člen komise Pavel Růžička (ANO).
Komise se k tématu utajované buňky vrátila i v loňském roce. Na síti X se k tomu vyjádřil opět místopředseda sněmovního výboru pro obranu Růžička.
A jako to celé dopadlo? Případ vyšetřovalo oddělení inspekce a vnitřní kontroly Vojenské policie. Členové utajované buňky z řad Vojenské policie byli zváni k podání vysvětlení.
Ti, kteří s budováním utajované buňky nesouhlasili a byli nepříjemně překvapeni, čeho se mají zhostit, otevřeně promluvili.
Ti, kteří s touto myšlenkou souzněli, podat vysvětlení odmítli, nebo tvorbu této separátní skupiny mimo regule, marginalizovali.
O Foltýna se kvůli této kauze chvíli zajímal i Národní bezpečnostní úřad, od nějž má bezpečnostní prověrku.
Oddělení inspekce a vnitřní kontroly Vojenské policie, které se s ohledem na způsob prověřování evidentně příliš nesnažilo přijít věci na kloub, nakonec věc odložilo. Což je ovšem v přímém rozporu se zjištěními Vojenského zpravodajství, jehož zástupci o nich minimálně dvakrát informovali poslance.
Zajímavé na tom ještě je, že věc vyšetřoval jistý Martin Sandanus, který nebyl kmenovým příslušníkem inspekce Vojenské policie. Navíc, jak tvrdí zdroje Ekonomického deníku také bývalý policista, stejně jako Vendula Kwaśniaková. Ve vyšetřované věci tedy navíc reálně hrozila podjatost.
O odložení vyšetřování informovala také některá česká média, ale z usnesení si opět vybrala jen to, co vyznívá ve prospěch Otakara Foltýna.
Výpovědi příslušníků Vojenské policie, jak měla utajovaná buňka fungovat, jakým způsobem shromažďovat informace, a jak s nimi nakládat, si můžete přečíst ZDE.
