Švýcarské finanční centrum si po desetiletí dobře žilo ze svého utajení a diskrétnosti. To je minulostí, jak ukazují skandální události kolem Credit Suisse (CS). Švýcarské finanční instituce se znovu a znovu dostávají na přední stránky mezinárodních novin. To nemůže těšit ani investory, ani vyhlášené finanční centrum, píše německý týdeník Focus.
Na curyšském náměstí Paradeplatz, nedaleko jezera a uprostřed elegantních butiků, restaurací a hotelů, se dnes nachází moderní budova bývalé Schweizerische Kreditanstalt, založené v roce 1856: Credit Suisse Group AG.
Druhá největší banka ve Švýcarské konfederaci po UBS má vše, čím se toto místo vyznačuje – tajemství, důstojnost a superbohaté klienty -, ale také skandály téměř všech valérů. Stály ji mnoho a jsou schopny poškodit celé alpské finanční centrum.
Jistá je zatím jedna věc: Credit Suisse potřebuje peníze. Hodně peněz.
V současné době se hovoří o čtyřech miliardách švýcarských franků na financování plánované a naléhavě nutné restrukturalizace banky. Protože druhdy hrdá banka má velké potíže.
Americká investiční banka Goldman Sachs předpověděla, že do roku 2024 dosáhne deficit až osmi miliard švýcarských franků. Takovou částku nelze získat pouhým prodejem částí banky, alespoň ne tak rychle. Znamená to snad, že baštu bezpečnosti a spolehlivosti, stabilní Švýcarsko v srdci Evropy s nízkou mírou inflace, ohrožuje finanční problém, které by mohlo otřást bankovní scénou a možná i dalšími odvětvími daleko za hranicemi země?
Nedávná minulost CS se vyznačuje zejména jednou věcí, která naznačuje hluboce zakořeněné problémy: Nahoře je to jako holubník. Jeden šéf vystřídá druhého. Ulrich Körner, německo-švýcarský bankéř, který je ve funkci teprve od léta, má nyní do 27. října předložit plán restrukturalizace, který má podpořit předseda představenstva Axel Lehmann, který je v této funkci rovněž teprve od roku 2022.
Credit Suisse v roce 2021 utrpěla hrozivou miliardovou ztrátu, a to především kvůli špatným spekulacím s americkým hedgeovým fondem Archegos Capital a fondy společnosti Greensill, kterou jsou nyní v insolvenci.
V roce 2021 také vyšla najevo celá řada pikantních detailů o dlouholetých pochybeních – v sídle banky probíhala udavačská aféra, kdy bývalý šéf nechal své zaměstnance sledovat detektivy, bulharská drogová mafie využívala CS k praní špinavých peněz a banka zůstala nečinná; zprostředkovala miliardové úvěry státním podnikům v Mosambiku, peníze nevysvětlitelně odtekly v temných machinacích.
A pak tu byl zaměstnanec banky, který kryl vlastní ztráty tím, že pro sebe odváděl peníze od bohatých klientů.
Ve Švýcarsku, které se pyšní přísnými kontrolami, to všechno bylo přesto zřejmě bylo možné.
Světem peněz stále kolují obvinění a odhalení týkající se účtů ruských oligarchů, arabských a afrických mocných a dalších miliardářů, kteří mají na rukou více či méně krve. Ať už jste si o švýcarském bankovním světě mysleli, že ho znáte z kriminálních románů, v Credit Suisse to byla pravda.
Miliardové ztráty
Credit Suisse bude i v roce 2022 vykazovat miliardové ztráty. Aby Credit Suisse dokázala, že má stále dostatečné hotovostní rezervy, odkoupila již své vlastní cenné papíry za tři miliardy franků – to krátkodobě podpořilo cenu akcií na burze. Protože však banka zároveň dává na prodej svůj pravděpodobně nejprestižnější majetek, a to 200 let starý noblesní curyšský hotel Savoy Baur en Ville v hodnotě asi 400 milionů franků, fámy si nemohou oddechnout. Nic z toho však nemá vliv na sebevědomí Švýcarů, pokud jde o jejich finanční systém.
„Nemáme problém s image. Máme problém s úspěchem. Když máte úspěch, vždy se najdou lidé, kteří si myslí, že to není tak skvělé. Existuje mnoho různých hlasů. Nemám pocit, že by situace byla příliš dramatická. Otázkou spíše je, jak jsou na tom s transparentností ostatní finanční centra. Jak to řeší EU a jak USA? Kolik je ruských aktiv? Média by se na to mohla zeptat.“ Toto je citát prezidenta Švýcarské bankovní asociace Marcela Rohnera ze září 2022.
Rohner byl kdysi šéfem sousední UBS, než ho nahradil bývalý šéf Credit Suisse.
V Curychu se lidé dobře znají. V září všichni zúčastnění ujistili, že znají všechny informace o nedávných skandálech CS. Pak ale vyšlo najevo, že americká justice vyšetřuje i Credit Suisse za to, že nadále podporuje americké občany v daňových únicích. Takže legenda, že vše je nyní otevřené, nebyla pravdivá.
Aspirace na vyšší věci finančnímu centru v Curychu nebo Ženevě vůbec nesedí: „Aby si zajistilo svou pověst na světových trzích, musí být dobře regulováno. Osvědčil se dosavadní politický přístup, kdy se mezinárodní doporučení pečlivě implementují do vnitrostátního práva, pokud je to účelné i se zvýšenými požadavky (švýcarská Finska).“ Takto propaguje finanční centrum, které se podílí deseti procenty na hospodářském výkonu země časopis Schweizer Bank. V zemi působí 228 bank, z nichž dvě jsou celosvětově klasifikovány jako systémově významné, a jednou z nich je Credit Suisse.
Švýcarské ministerstvo zahraničních věcí (FDFA) propaguje svůj vlastní finanční sektor po celém světě: „Švýcarsko uplatňuje mezinárodní standardy v oblasti daní, boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu, jakož i stability finančního trhu. Zároveň vytváří právní a regulační podmínky, které finančnímu centru umožňují nabízet kvalitní produkty a služby a být inovativní,“ uvádí se v internetové reklamě.
Fakta však taková tvrzení opakovaně vyvracejí. Jen před několika dny například whistlebloweři obvinili kótovaného švýcarského poskytovatele finančních služeb Leonteq, že „zavírá oči“ před praním špinavých peněz a daňovými úniky auditorské společnosti, která je u nás známá přinejmenším od bankrotu společnosti Wirecard. „Dokumenty a záznamy týkající se obchodů vyvolávají otázky ohledně slabé kontroly, kultury porušování pravidel a špatného řízení společnosti Leonteq,“ uvedl britský list Financial Times k dokumentům, které mu unikly.
Začarovaný kruh
V předchozích skandálech se Švýcarům obvykle podařilo odvrátit nejhorší zaplacením vysokých pokut – například nebezpečí, že se dostanou na seznam světových úniků kapitálu a podezřelých daňových rájů. Teď už to tak snadno nepůjde.
Credit Suisse se z krize pravděpodobně dostane pouze dalším navýšením kapitálu – což rozředí hodnotu jejích stávajících akcionářů, a proto se již nyní cena akcií CS propadá na stále nová minima, v současnosti kolem čtyř franků. To vede k začarovanému kruhu: čím nižší je cena akcií, tím více nových cenných papírů by Credit Suisse musela vydat, aby získala cílový kapitál, a tím více se snižuje hodnota stávajících akcionářů.
Johann Scholtz, analytik fondového domu Morningstar, komentuje situaci takto: „Nedomníváme se, že by Credit Suisse hrozila platební neschopnost. Musela by však navýšit kapitál, protože jinak by mohla ztratit svůj úvěrový rating, což by v konečném důsledku způsobilo její úpadek.
Scholtz je však přesvědčen, že katastrofa podobná té, která postihla Lehman Brothers během finanční krize před 15 lety, nehrozí. Banky na celém světě jsou lépe vybaveny vyššími kapitálovými poměry a ve prospěch Credit Suisse hovoří i skutečnost, že Credit Suisse generuje příjmy ve švýcarských francích, které jsou v letošním roce vedle amerického dolaru jednou z nejvýkonnějších měn na světě.
(nik)
