Spojené státy nemohou být jediným tahounem NATO a plnit samy téměř polovinu rozpočtu Severoatlantické aliance. Řekl to v Eurodebatě Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku s názvem „Budoucnost Evropy – agenda pro nový Evropský parlament a Evropskou komisi“ kandidát za hnutí ANO a místopředseda zahraničního výboru a výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Jaroslav Bžoch. Bývalý ministr obrany Slovenska Martin Fedor zdůraznil, že pokud se Evropa nevzpamatuje, můžeme očekávat další postup ruského agresora. Generál Bohuslav Přikryl uvedl, že přestože má Rusko jen 2,6 milionu vojáků oproti 5,5 milionu v armádách členských zemí NATO, ve výrobě munice munice v reálném čase má větší kapacitu a je schopné Evropu doslova vykolejit. Podle vedoucí advokátky kanceláře Portos Barbory Kočtářové by se měla prolomit nechuť bank financovat obranný průmysl.
Potenciální americký prezident Donald Trump relativizuje spojenecké závazky USA k Evropě. Ruská agrese na Ukrajině pokračuje a nejsou žádné náznaky toho, že by se ruský prezident Vladimir Putin chystal konflikt v blízké budoucnosti ukončit. Francouzský prezident Emanuelle Macron hovoří o tom, že není možné vyloučit účast francouzských vojáků na teritoriu Ukrajiny. Aktuální geopolitická situace, která nastala v Evropě, vede k tomu, že nově obsazený Evropský parlament bude muset řešit klíčovou otázkou posílení obranyschopnosti Evropy bez závislosti na USA.
Jaroslav Bžoch se postoji USA vůči evropským členům NATO nediví. „Začnu Donaldem Trumpem, ta rétorika se nezměnila. I za dobu, co byl prezidentem, měl velké výhrady k fungování NATO. Ne jako celku, ale k tomu, že členské státy neplní závazek přispívat 2 procenty svého HDP. Nemohou to být jen Spojené státy, které budou garantem NATO a dávat největší částku z rozpočtu, téměř půlku. Rozumím jim, že nechtějí plnit rozpočet NATO, když ostatní státy svoje závazky nedodržují,“ řekl Bžoch.
Otázkou podle něj je, zda je možné Trumpovu rétoriku, jestli by reálně USA nepřišly na pomoc napadenému evropskému státu, který neplní 2 procenta HDP do rozpočtu NATO, vnímat jako fakt. „Nelze to nebrat vážně, pokud by mu to reálně administrativa dovolila. Určitě je to minimálně na zdvižení obočí a musíme to pro jistotu vnímat jako fakt,“ upozornil Bžoch.
V souvislosti s volbami do Evropského parlamentu a nově jmenovanou Evropskou komisí Bžoch zmínil vznik nového portfolia eurokomisaře pro obranu, respektive obranný průmysl: „Protože to, co se děje na Ukrajině, na blízkém Východě nám ukazuje, že obranu musíme začít brát vážně. Byli jsme dlouho zvyklí žít na půdě Evropské unie a Evropy v míru a podceňovali jsme ruská rizika, která nám Vladimir Putin ukázal v plné síle a nevypadá to, že by s chtěl s agresí na Ukrajinu skončit.“
Podle Bžocha bude bude velmi důležité, jak bude nová Evropská komise přistupovat k soběstačnosti nejenom technologické, ale i vojenské.
„Můžeme si otevřeně říct, že NATO jako celek tam bude vždy hrát největší roli, protože jako obranný pakt disponuje největší armádou. Mám ale pocit, že Evropská unie to přenastavení priorit nestihne změnit tak, aby byla co se obrany týče soběstačná. Bez NATO bychom byli v úplně jiném světě,“ prohlásil Bžoch.
Bývalý ministr obrany Slovenska a předseda správní rady Institutu pro střední Evropu Martin Fedor navázal, že „pokud se Evropa rychle nevzpamatuje a nezačne navyšovat příspěvky do obrany a bezpečnosti, tak to jednoduše nebude dobré“.
„Unie ve své obraně není soběstačná. Vidíme to na příkladu pomoci Ukrajině: Když vypadne americká pomoc, tak to Evropa nezvládá. To je skoro přímá úměra, zda udržíme agresora dostatečně daleko nebo ne. Pokud se Evropa do několika let nevzpamatuje, očekávejme další postup ze strany ruského agresora,“ prohlásil Fedor.
Když reflektuje americkou politiku, obchází Fedora strach. „Protože Evropa není číslo jedna. Přitom tu máme za dveřmi vražedný konflikt. Tendence bezpečnostní politiky USA jsou nastaveny jinak. Ano, v USA vnímají krizi v Evropě, ale kromě toho řeší Pacifik, Írán, blízký Východ. A je třeba si říci, že to není jenom o Donaldu Trumpovi,“ podotkl Fedor.
Trump byl proti zásahům u spojenců už v minulosti
Fedor připomněl, že Donald Trump si už v 80. letech minulého století nechal na svoje vlastní náklady zaplatit celostránkové inzeráty v novinách, ve kterých vyzýval, ať USA neplatí za bezpečí Japonců, Němců a dalších zemí.
„Nakolik je konzistentní v tom, zda by reálně opravdu zablokoval plné nasazení ozbrojených sil USA na evropském kontinentě, to se nedá předpokládat. Vím, že ať tak či tak, s Trumpem nebo bez Trumpa, Evropa se musí vzpamatovat a dát prostor obranné bezpečnosti i s adekvátními, politiky vyřízenými zdroji,“ varuje Fedor.
Viceprezident CSG Aerospace a bývalý rektor Univerzity obrany Bohuslav Přikryl navázal, že téma případného zásahu v Evropě nemusí být v Americe aktuální legitimní téma. „My jsme zapomněli na to, jakým způsobem jsme si rozdělili NATO v kontextu druhého pilíře. Evropský pilíř na základě kvót z roku 1996, v němž bylo vyspecifikováno, jak se dělí působnost v rámci NATO, definoval, že Evropa si má bezpečné prostředí zajistit vlastními silami. Jenže už v tom roce 1996 jsme identifikovali, že Evropa tu schopnost nikdy mít nemůže a ani o ni nebude usilovat nebude. Dostali jsme se k rozdělení působnosti: Evropo, svůj problém – Evropu a Rusko – si řeš sama, USA si řeší své věci: Čínu a další,“ zkonstatoval Přikryl.
Obě dvě strany – USA i Evropa – už v té době podle Přikryla věděly, že se jedna bez druhé neobejde. „A dohodli jsme na tom roce 1996 a následně v Berlínských dohodách, že pokud nastane problém, budou se sdílet plánovací kapacity. Teze číslo 2 zněla, že budou sdíleny velitelské kapacity, teze číslo 3, že budou sdílené vyčleněné síly. Teze číslo 4 pak stanovila, že budeme mít společné obranné plánování tak, abychom se shodli z hlediska dosahování kýženého cíle. Ale podobně jako u migrace jsme se případnému ohrožení z Ruska aktivně nevěnovali, jen jsme se uchlácholili, že desítky let nebyl v evropském regionu žádný konflikt. Jenže to téma vyeskalovalo a začínáme ho řešit v nějakém eskalačním bodě, který nám začne přinášet nějaké komplikace,“ upozornil Přikryl.
Evropa nemá operační zásoby pro 30 dnů intenzivní války
Martin Fedor doplnil, že uplynulý proces posílení bezpečnostní obranné politiky v Evropské unii ukazuje střet ambicí Unie s realitou: „Vypíchl bych krizi v Jugoslávii. My jsme se dostali na hranici toho, kdy se ukázalo, že vojenské kapacity evropských států jsou nedostatečné. Což se projevilo při vypuknutí další krize, které naši evropští partneři řešili samostatně, například Francouzi. V určité fázi se museli obrátit na plánovače a i vojenskotechnické specialisty z ostatních zemí, z USA, aby se dosáhlo kýžených cílů.“
Jak jsou na tom evropské země s vojenskými kapacitami ve srovnání s Ruskem? Bohuslav Přikryl uvedl, že v NATO je dnes 32 států, což čítá cca 5,5 milionu vojáků. „Rusko má 2,6 milionů vojáků, ale díky svému válečnému průmyslu je schopné nás doslova vykolejit. Rusko je schopno vyrábět více munice, než celá Evropská unie a USA v reálném čase. Co s tím dále? Když se na to podíváme, tak z těch 32 států, které jsou členy NATO, je většina států evropských nebo blízko Evropě. Zbývající státy nemají tu sílu, kterou má armáda USA, která je podpořena obranným průmyslem. A dostáváme se k tomu klíčovému: armády jsou dobrá věc, jsou dimenzovány na nějakou kapacitu pro zabezpečení prvotní obrany svého státu, ale stejně následně musí přijít spojenci,“ konstatoval Přikryl.
Dalším klíčovým bodem podle Přikryla je, „jak dlouho jsme schopni armády udržet v provozu“. „Jak dlouho jsme schopni je zabezpečit výzbrojí, výstrojí, municí, což je zásadnější problém než počet vojáků. NATO má dnes legitimní číslo, které říká, každý stát musí mít operační zásoby, aby mohl vést konflikt vysoké intenzity na minimálně 30 dní. Podívejme se na naše evropské armády, Armádu České republiky, polskou, slovenskou. Mají reálné operační zásoby, aby byly schopna vést konflikt vysoké intenzity třicet dnů s technologicky vysoce postaveným protivníkem? Nemají,“ varoval Přikryl.
Podle Přikryla proto nelze budovat separátní bezpečnostní systémy, ale je zapotřebí vytvořit podmínky pro to, aby těch X evropských armád bylo schopno zareagovat na konflikt vysoké intenzity v délce minimálně zmíněných 30 dnů.
Podle Martina Fedora jsou tři rozhodující faktory, „proč obrana Evropské unie hraje od začátku v globálním měřítku třetí, čtvrté, housle“. „Zdroje, které jsou k dispozici, jsou fragmentované mezi jednotlivými státy, duplikujeme se, řešíme si každý něco na svém vlastním písečku a vzájemně se nekoordinujeme. A za poslední, váznou rozhodovací mechanismy, které by mohly vést ke sjednocené efektivní obraně,“ uvedl Fedor.
Zbrojaři potřebují záruky
Jaroslav Bžoch navázal, že evropské země žily léta v jisté naivitě, nějakém sebeuchlácholení se, že konflikt na území Evropy nehrozí. „A zbrojní průmysl byl proto u nás brán jako sprosté slovo, protože demokratické země spolu neválčí. Potřebné navýšení výrobních kapacit je teď pro nás probuzením, které se nám stalo už několikrát. Je to jako s migrací. Zvýšit skokově výrobní kapacitu ve zbrojním průmyslu není tak jednoduché, chce to investice a záruku toho, že když skončí konflikt, tak se státy nevrátí ke svojí politice, že už nic nepotřebují. Ty zbrojařské společnosti musejí mít nějaké předvídatelné podmínky. Zároveň k tomu musí fungovat podpora bank. Ale ty většinou zbrojní průmysl nechtějí podporovat, nechtějí s ním být spojovány. Opět v tom hrála roli naivita Evropy, dnes budeme zbrojní kapacity navyšovat horkotěžko,“ varoval Bžoch.
Evropská politická scéna se podle Bžocha musí jasně ozvat a dát zbrojařským firmám záruky, že když se kapacity budou zvyšovat, tak státy budou těmto společnostem ručit, že od nich požadovaný sortiment odeberou. „Jinak to ty zbrojovky vyrábět nebudou a my na tom budeme pořád stejně. Musí padnout politické rozhodnutí, posypat si popel na hlavu: nepřipravovali jsme se v době, kdy jsme se měli připravovat, a říci oukej, pokusíme se navýšit kapacity, pokusíme se přesvědčit banky, aby navýšení výroby financovaly. Ta debata by ale měla být mnohem širší. Nákup munice pro Ukrajinu není samozřejmě špatně, ale chybí k tomu informace, co uděláme s vlastním zbrojním průmyslem, abychom byli soběstační a nemuseli nakupovat munici někde jinde. Takhle se ten problém opět posouvá dál v čase,“ zvedl prst Bžoch.
Brigádní generál Bohuslav Přikryl poté pochválil Evropskou unii za to, jak pod tíhou ruské agrese na Ukrajině zareagovala ve strategii pro obranný průmysl, kde jedním z prvních bodů bylo dosáhnout jednotné poptávky. „A tím se dostáváme i k těm řešením, kdy zde máme 27 armád EU, které jsou pod národní kuratelou a každá armáda má specifika odpovídající národní kuratele. V USA mají jednu armádu a vyšší rozlišovací úroveň. U nás mnoho armád různé typy techniky a jsou jich násobky. Je třeba politiky přinutit, aby nastavili regulační mechanismy a vytvořili jednotný trh, jednotnou poptávku,“ podotkl Přikryl.
Evropská unie v rámci své strategie pro obranný průmysl podle Přikryla říká, že v roce 2030 budete muset 60 procent zbrojní techniky nakupovat v Unii. „Já se tedy mohu ptát, jak to tedy legitimně se zbrojním průmyslem a s armádami, v kontextu toho, o čem jsem hovořil, uděláme, abychom opravdu měli možnost na evropském trhu nakoupit 60 procent techniky, která je dnes velmi diverzifikovaná?“ řekl dále Přikryl.
Podle něj je nutné postupovat v posilování obranného průmyslu racionálně. „Je to o jeho odvaze, zainvestovat extrémně velké množství prostředků v době peaku, a pak, když nebezpečí pomine, okno příležitosti se zavře nebo nastane jiná situace, abychom neměli na skladech velké kapacity, které budou nevyužitelné. Zapomněli jsme na domácí úkoly, které nám připomněl buď Donald Trump nebo situace na Ukrajině. Dostali jsme se do situace, kdy z národních průmyslů vzniká nadnárodní průmysl. Začínám se proto ptát, kdo z armádního průmyslu, kdo chce být globálním hráčem, chce být přinucen k tomu, aby působil ve víceméně 60 procentech na úrovni EU?“ položil řečnickou otázku generál.
Přikryl se domnívá, že český obranný průmysl, když bude politická vůle a armáda bude nastavena tak, že bude plnit veškeré předpoklady pro bezpečnost dlouhodobých dodávek, bude schopen českou armádu zabezpečit. „Budeme se muset začít bavit o tom, zda jsme schopni produkovat i produkty, které jsou vystavěny na vyspělých a přelomových technologiích. Vidím, že na úrovni České republiky i EU začínáme mít velký problém, protože nejsme schopni v reálném čase implementovat nastupující a přelomové technologie do prostředků, které budeme používat v letech 2030, 2040. Řešíme, co nás pálí v této chvíli, mnoho jednoduché munice, velké množství. My ale potřebujeme čas, který v této chvíli ztrácíme kvůli tomu, že nemáme kapacity, abychom se začali zabývat výrobou sofistikovanějších prostředků. A to se o tom nebavím z hlediska bezpečnosti dodávek, ale víme, že nám chybí základní suroviny, a to neřeším specifické suroviny, na kterých jsou ty technologie postavené,“ upozornil Přikryl.
V obraně zapomeňme na zelené a ESG projekty
Martin Fedor navázal, že je přesvědčeným zastáncem společných postupů při nákupu jednotlivých typů zbrojní techniky členskými státy Evropské unie: „Je to předmětem nové strategie, společné objednávky ve výši 40 procent do roku 2030. Český a slovenský průmysl si musí chtít najít své místo pod sluncem, které ale nebude možné získat bez podpory vlád, ale i EU.“
Pro nový Evropský parlament, komisi a Unii Fedor vidí dvě témata: „Zapomeňme na podporu různých ESG programů a podobně, které se dnes vyhřívají na slunci přízně EU, zelené projekty apod. Ty totiž potlačují vše, co se týká obrany. Měla by tu být přímá podpora bank z pohledu obranných trendů. Druhé téma můžeme nazvat europeizací dluhu, který vzniká alokováním potřebných výdajů na obranu. V ohlášeném programu EDIP je více než 1,5 miliardy eur, ale pak se dozvíme, že potřebujeme více než 100 miliard k tomu, aby se to rozhýbalo. Doufám, že se nebudeme bavit dalších deset let, že ty peníze potřebujeme. My je potřebujeme teď, hned. Tak pojďme do toho,“ apeloval na eurodebatě Fedor.
Generál Přikryl poté použil příměr, k tomu, zda je 1,5 miliardy eur na obranu Unie adekvátní suma. „Jaká byla cena íránského útoku na Izrael, kdy tam letělo dohromady 300 jednoduchých dronů doplněných raketami? Odhad zněl 3,5 miliardy korun a obrana proti tomuto útoku byla desetinásobně větší, odhadovala se na 25 až 31 miliard korun. Jen cena obranné reakce na jednoduché drony. A teď si přepočtěme, jestli 1,5 miliardy eur je dostačující pro to, abychom se tím začali zabývat. Není to dostačující. Jsme schopni udělat nějaká administrativní opatření, jsme si schopni říci, všichni budete muset nakupovat na jednom trhu, ale nejsme schopni vydefinovat poptávku. Protože těch 27 států se nám nikdy neshodne. A absentují tu mechanismy, abychom byli schopni z evropských prostředků zabezpečit, aby evropský průmysl, který má být pilířem obrany, byl schopen poptávku naplnit,“ analyzoval Přikryl.
Vedoucí advokátka advokátní kanceláře Portos Barbora Kočtářová posléze potvrdila, že zbrojní průmysl je mezi bankami spojen s negativními konotacemi a ukazuje se to při přístupu bank k úvěrovému financování. „Bohužel přesto, že zbrojní průmysl tvoří klíčovou část pro národní obranu a bezpečnostní politiku, k němu banky takto nepřistupují. Mají pro to primárně dva takové základní přístupy, na které se často odkazují. Legislativu EU, nařízení, směrnice a doporučení Evropské komise, které musí způsobem respektovat, promítnout do svých politik. Asi nejlépe jsme to mohli vidět na počátku roku 2022, kdy přišla Komise s tím, že se vyčlení speciální sociální taxonomie, která bude sloužit k tomu, že se označí odvětví, která nejsou udržitelná, odporují udržitelným principům, a ta budou za to postižena. V únoru 2022 začala válka na Ukrajině a ze stránek Komise tato myšlenka sociální taxonomie zmizela,“ uvedla příklad Kočtářová.
Druhým důvodem byla nižší atraktivita zbrojního průmyslu pro banky. „Banky se ohlížejí i na etické principy. V rámci svých interních politik a svých investičních portfolií tak banky znevýhodňují zbrojní průmysl, protože ho vnímají z etického hlediska jako nežádoucí a nechtějí s ním být spojovány. Bezpečnost zemní by měla být veřejným zájmem. Proto by měla prolomit nechuť bank poskytovat úvěrové financování zbrojnímu průmyslu,“ řekla Kočtářová.
Program EDIP a alokaci 1,5 miliardy eur považuje Kočtářová za první náznak toho, že veřejný zájem zafungoval a že „se určitým způsobem přístup k financování zbrojního průmyslu prolamuje“.
„Česká bankovní asociace se k této situaci začíná stavět poměrně příznivěji. V březnu proběhlo setkání s ministryní obrany, kde diskutovali strategii, jak edukovat české banky tak, aby opravdu nevnímaly zbrojní průmysl negativně a přistupovali k poskytování úvěrů a jiných finančních instrumentů, které mohou zbrojnímu odvětví průmyslu pomoci. Důležitý je také vliv ministerstva financí, které se snaží nějak působit i v rámci politiky evropské investiční banky tak, aby i ona změnila přístup a začala investovat do vojenské produkce,“ uzavřela Kočtářová.
Poslanec Jaroslav Bžoch shrnul, je nutné si na úrovni EU jednoznačně říct, „jestli bereme obranu opravdu vážně a jasně to vyspecifikovat. „A proč se ptám, jestli to bereme vážně? Pokud se na půdě Evropského parlamentu budeme bavit o tom, že armády mají být v rámci emisí pokrokové, přijde mi, že tu debatu nebereme vážně. Kolega z kanceláře, válečný veterán, říká, že naše armáda často horko těžko něco specifikuje a občas to i přežene a pak má problém s auty s normou Euro 6. Dejme stranou řeči o tom, že tank by měl být na baterky nebo jezdit na plyn. Přeháním a zjednodušuji, ale budeme se opravdu věnovat tomu, abychom byli schopni reálně zabezpečit svoji obranu? Obrana země byla vždy důležité téma, jen často podceňované. Svět okolo nám ukazuje, že bude primárním tématem i do budoucna a my se k tomu musíme postavit čelem. To je hlavní zpráva, kterou vnáším do eurovoleb,“ dodal Jaroslav Bžoch.
Jan Hrbáček
