Vysokorychlostní železnice mohou utlumit růst ceny bydlení

Shinkansen. Vysokorychlostní železniční síť stojí nejen za hospodářským vzestupem Japonska, ale také za tlumením růstu cen bydlení.

Ačkoli se na první pohled může zdá souvislost rychlého dopravního spojení a cen bydlení nesmyslná, japonská zkušenost ukazuje něco jiného. Inspirovat se může i Česká republika.

Losangeleská Kalifornská univerzita přišla se zjištěním, že vysokorychlostní železniční spojení mezi Tokiem a Ósakou pomohlo snížit ceny bydlení. Analýza dává naději, že propojení Los Angeles a San Franciska by mohlo přinést stejný efekt. Kromě toho by vysokorychlostní železnice mohla přispět k vytvoření tisíců nových pracovních míst a podstatně přispět ke snížení znečištění ovzduší i emisí skleníkových plynů. Uvedl to portál CityLab.com s odkazem na zmíněnou studii.

Jerry Nickelsburg spolu se dvěma dalšími spoluautory analyzoval socio-ekonomická a demografická data na úrovni prefektur za posledních více než padesát let. Jeho studie High-Speed Rail Economics, Urbanization and Housing Affordability Revisited: Evidence from the Shinkansen System navazuje na podobnou analýzu z roku 2012, v níž autoři hledali odpověď na to, jak vysokorychlostní železnice Šinkansen ovlivňuje daňové výnosy měst, která spojuje. Tentokrát byl ve středu zájmu vliv slavného železničního systému na ceny a dostupnost bydlení.

Šinkansen pro Kalifornii

Jejich zjištění nejsou nijak zvlášť překvapivá. Japonská železnice totiž umožnila, aby se lidé z venkovských oblastí, kde je nižší mzdová úroveň, dostali za přijatelnou cenu a v přijatelném čase do měst, kde si mohli vydělat podstatně více. Navíc se za prací nemuseli stěhovat, takže nezvyšovali poptávku po bydlení ve městech, tudíž jeho ceny nemusely růst. Zdražilo pouze mírně bydlení v sídlech v blízkém okolí železnice. „To, co se fakticky díky Šinkansenu stalo, bylo efektivní zvětšení cílového města,“ uvedl Nickelsburg. „Urbanizace postupovala, aniž by se města musela fyzicky zvětšit,“ dodal.

Podle trojice autorů v čele Nickelsburgem je možné očekávat podobné efekty právě v Kalifornii, pokud se podaří dokončit projekt vysokorychlostní železnice mezi Los Angeles a San Franciskem. Studie uvádí, že nejvíce by z ní mohli těžit pracovníci z okolí Los Angeles, kteří jsou kvůli pro ně nedostupnému bydlení blíže k centru odkázáni na život ne periferii. Nickelsrburg doslova říká, že železnice „osvobodí nízkopříjmové domácnosti, které se již ve velkém měřítku přestěhovaly do vnitrozemí a nezbývá jim, než za prací dojíždět“. A tento trend je prý viditelný prakticky všude v okolí větších měst.

Stejný příběh se totiž odehrával i v Japonsku do chvíle, než tamní vláda projekt na budování systému vysokorychlostní železnice spustila. V roce 1959 začala výstavba spojení Tokia s Ósakou a o pět let později byla otevřena první trať. Od té doby v průměru každé čtyři roky přibylo jedno nové spojení až do roku 2004.

Dopad na ceny bydlení vědci zjišťovali pomocí cenových databází nemovitostí v prefekturách, kde se železniční síť rozvíjela a porovnávali je s oblastmi, kterým se vysokorychlostní železnice vyhnula. Zjistili, že přítomnost Šinkansenu dokázala udržet ceny bydlení níže, než kdyby se žádná železniční trať stavět nezačala. „Šinkansen pomohl japonským městům, aby se decentralizovala. To jim na oplátku zachovalo ceny bydlení na takových úrovních, aby bylo dostupné,“ píše se mimo jiné v citované studii. Autoři také uvádějí, že japonský model dává nejlepší příklad pro ostatní. Nejen pro Kalifornii.

Inspirace pro Česko

Určitou inspirací by tak mohl být i pro Českou republiku, kde krize nedostupnosti bydlení zřejmě dosáhla již svého vrcholu. Jenže opatření, která zavedla Česká národní banka spolu se zvyšováním úrokových sazeb, zatím hlad po hypotékách a ani po bydlení netlumí. Do značné míry za to může právě jistá izolace prosperujících regionů od těch, které se dlouhodobě potýkají se strukturálními problémy.

Tím pádem můžeme prakticky od sametové revoluce v listopadu 1989 sledovat diametrálně odlišné mzdové hladiny a výši nezaměstnanosti v Praze, Středních Čechách na jedné straně a například Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji na straně druhé. Ruku v ruce s tím jde také cenová hladina v případě bydlení. Zatímco na pořízení bytu o dispozici 2+kk v Praze vám často nepostačí ani čtyři miliony korun, srovnatelný byt v Teplicích či Ústní nad Labem pořídíte i za méně než polovinu ceny.

Pomoci zaostalým regionům má pomáhat vládní program Restart. Na investice do různých projektů má do Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje jít přes čtyřicet miliard korun. Jenže například podle senátora Zbyňka Linharta (za STAN) zvoleného v obvodě č. 33 – Děčín, je celý Restart pouhou chimérou. Peníze by prý do uvedených regionů přišly tak jako tak, což dokazuje pomocí dokumentů, v nichž jsou investice do infrastruktury ministerstvy vykazovány dvakrát: jednou dle řádných rozpočtů jednotlivých rezortů, jednou v rámci projektu Restart.

„Daleko větší efekt by měly investice, které by propojily velká města nejen v rámci oněch regionů, ale i s Prahou. To se týká především Ústeckého a Karlovarského kraje, kde je zejména dálniční spojení na Prahu rozkouskované,“ řekla Ekonomickému deníku Veronika Hedija, ekonomka z Vysoké školy polytechnické Jihlava. Tím pádem nemají lidé motivaci za prací cestovat, a tak v nezanedbatelné míře čekají, až se pracovní příležitost naskytne v regionu. Jsou tak závislí na tom, zda do regionu přijde nějaký významný investor, který pracovní místa (navíc solidně placená) vytvoří.

-zm-