Farmáři střední a východní Evropy patří k největším odpůrcům jednotného evropského trhu. Nelíbí se jim, že je z něj vytlačují západní nadnárodní společnosti.
Středoevropané tvrdí, že velcí vlastníci půdy ze západní Evropy a nadnárodní obchodní řetězce vytlačují jejich zemědělce a obchodníky. Ochrana malých farmářů od mocných investorů jako jsou banky, se stala jednou z top politických agend v Bruselu. Východoevropské vlády vyrukovaly s celým klubkem návrhů nových regulací, které by měly bránit cizincům v nákupu extrémně levné zemědělské půdy na jejich území.
Infringementy, kam se podíváš
Evropská komise však na takové návrhy bývalých komunistických zemí nahlíží jako na existenciální hrozbu principu volného pohybu zboží, kapitálu a obyvatelstva, což jsou pilíře jednotného evropského trhu. A odpověděla zahájením několika infringementů, jejichž cílem je tento klíčový pilíř celé Evropské unie ochránit.
Například Bulharsko čelí infringementu kvůli zákonu, který nařizuje investorům povinnost být nejméně pět let bulharským rezidentem předtím, než mohou zemědělskou půdu nakupovat. Rumunsko je zase v centru zájmu Evropské komise proto, že supermarketům stanovilo povinnost nabízet nejméně 51 procent svého sortimentu čerstvých potravin od lokálních výrobců. Ani v jednom případě zatím nedošlo k žádnému rozhodnutí.
Zatím nejtěžší bitva o jednotný evropský trh se svádí v Polsku. Brusel již Varšavě nařídil, aby zrušila selektivní daň uvalenou na maloobchodníky, která garantuje neoprávněnou výhodu malým lokálním obchodníkům na úkor řetězců, které jsou v zahraničích rukou. Zraky se proto nyní upírají na Evropskou komisi a její reakci na rostoucí stížnosti na omezování práva zahraničních subjektů nakupovat polskou zemědělskou půdu.
Polsko-francouzské přátelství v ohrožení
Pro francouzského farmáře Stéphana Gerarda jsou polská omezení existenční hrozbou. V roce 2001, když bylo Gerardovi 23 let, si na severozápadě Polska poblíž malé vesnice Babinek pronajal tisíc hektarů půdy. Na ní chtěl pěstovat cukrovou řepu, brambory, řepku olejku a další plodiny. Kromě toho investoval obrovské prostředky do těžkých zemědělských strojů a zaměstnává dvanáct polských rodin.
Jeho záměrem bylo půdu po určité době koupit a s celou rodinou se v Polsku usadit. Sice prý rozumí tomu, že úřady chtějí ochránit malé majitele půdy, na druhé straně nová omezení, která polská vláda v loňském roce zavedla, mu dělají obrovskou čáru přes rozpočet.
„Před několika měsíci jsem kvůli tomu jednal s mnoha lidmi. Jenže nebylo to nic platné a restrikce jdou zcela proti právům, která pravidla jednotného trhu garantují,“ řekl Gerard portálu Politico.eu. Dokonce už podával žalobu na stát, respektive agenturu spadající pod polské ministerstvo zemědělství. Tím prý ale ze sebe v očích vládní strany Právo a spravedlnost udělal jen nepřítele státu.
Případem se dokonce zabýval i polský velvyslanec ve Francii, který adresoval dopis ministru zemědělství Krzysztofu Jurgielovi. V něm žádal o nalezení řešení tak, aby intenzivní spolupráce mezi Francií a Polsko v otázkách zemědělství mohla plynule pokračovat.
Přechodné období skončilo, ale…
Boj o zemědělskou půdu odstartoval krátce poté, co ve středoevropských zemích mezi lety 2014 a 2016 vypršela dojednaná přechodná období. Předtím totiž mohly jednotlivé nové členské země Evropské unie zavádět pro nákup zemědělské půdy cizinci určitá omezení.
Jenže jak se zdá, ani poté nemají zahraniční zájemci k zemědělské půdě v nových členských zemích přístup. Evropská komise už kvůli tomu zahájila infringementy proti Bulharsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě a Slovensku. Na finální rozhodnutí se zatím čeká.
Polsko dokonce před rokem přijalo zákon, podle kterého nemohou cizinci nakupovat místní zemědělskou půdu v případě, že ministerstvo zemědělství dospěje k názoru, že by mohlo dojít k nadměrné koncentraci farem v jedněch rukách.
Kromě toho zde existují další požadavky, které ve skutečnosti znamenají, že zájemci o polskou půdu musejí být rezidenty přinejmenším po dobu deseti let. A i kdyby mohli půdu nakrásně koupit, museli by na ní přinejmenším dalších pět let provozovat zemědělskou činnost. Polští farmáři mají také právo se proti prodeji zemědělské půdy, která se nachází v jejich sousedství, postavit. Investoři namítají, že taková pravidla dávají fakticky volnou ruku lokálním úřadům ne-Poláky diskriminovat.
„Platná pravidla jsou namířena proti občanům Evropské unie a upřednostňují práva kupců z řad Poláků,“ řekla portálu Politico.eu Emmanuelle Mikoszová, poradkyně Organizace evropských majitelů půdy, která hájí zájmy soukromých vlastníků zemědělské půdy.
Zabránit spekulacím s půdou
Mluvčí zástupců Polska při stálém zastoupení v Evropské unii však trvá na tom, že se vláda pouze snažila zabránit spekulativnímu nárůstu cen zemědělské půdy, které se od roku 2004 zvedly sedmkrát. Uvedený restriktivní zákon byl prý přijat v souladu se základním principem, že „půda není běžnou komoditou,“ a že se „často stávalo, že půda byla prodána a poté několikrát dále přeprodána, aniž by na ní probíhala nějaká aktivita nebo se do ní investovalo.“
Není divu, že bývalý sovětský blok je pro nákupy zemědělské půdy tak atraktivní. Průměrná cena jednoho polského hektaru této půdy dosáhla v minulém roce necelých 9,5 tisíce eur, zatímco v Nizozemí to bylo více než 59 tisíc eur.
Východoevropané mají mnoho důvodů k obavám, že se jim nedostává férového zacházení. Jedním z nich jsou i jejich společné stížnosti na to, že rozdělování dotací v rámci společné zemědělské politiky se děje na základě dvojího metru. Přesněji řečeno dotace pro východní zemědělce jsou kalkulovány na nižší úrovni než pro jejich kolegy na západě.
Nicméně i sama Evropská komise zavdává příčinu pro podezření, že používá dvojí metr pro posuzování podobných případů, když nepodnikla kroky proti Francii a Itálii, které zavedly povinnost označovat domácí produkty a tím vlastně podpořily lokální francouzské a italské zemědělce.
Pravděpodobně se schyluje k zajímavé právní bitvě mezi původními a novými členskými zeměmi Evropské unie. Komise prý zvažuje další kroky proti výše uvedeným omezením, a tak bude stát za to vývoj celé kauzy sledovat. „Hledáme způsob, jak celou záležitost co nejlépe vyřešit tak, aby se věci daly do souladu s evropským právem,“ zaznělo z úst mluvčího Evropské komise.
-usi-
